22. 4. 2017 ParlamentníListy
Týdeník Reflex ve svém posledním čísle přinesl několikastránkový portrét „miliardáře a sponzora barevných revolucí“ George Sorose. Člověka, jehož svět se prý v posledních dnech začíná rozpadat, zejména proto, že v Bílém domě již nesedí Barack Obama, který se v mnoha oblastech řídil Sorosovými radami.
Narodil se v srpnu 1930 v Budapešti jako György Schwartz v zámožné rodině židovského původu, která se ovšem k judaistickým tradicím příliš nehlásila. Jeho otec si následně ve třicátých letech nechal změnit jméno na Soros. Díky jeho padělatelské zručnosti rodina na falešné dokumenty přečkala válku a unikla transportu, ale následný nástup komunistů přiměl sedmnáctiletého George Sorose ze země odejít.
Studoval na London School of Economics, kde jej prý velmi zaujaly přednášky rakouského profesora Karla Poppera. Jeho slavnou teorii „reflexivity“ následně začal používat při své práci ve finančním sektoru, za kterou odešel do USA. I díky jí si rychle získal pověst geniálního investora. Jeho doménou se staly hedgeové fondy, ve kterých se obchoduje s největším rizikem, ale také s potenciálem největšího zisku. A mladý Soros se v této oblasti rychle stal králem.
Jeho fond Quantum rostl naprosto zázračným způsobem. Existuje řada modelů, kolik by dnes vydělal investor, který by mu na začátku sedmdesátých let svěřil tisíc dolarů, ale víceméně všechny předpokládají současný výnos v milionech – tedy na úrovni tisícinásobku základního vkladu.
Britský historik Niall Ferguson ve své knize Vzestup peněz věnuje Georgi Sorosovi a úspěchu jeho hedgeových fondů poměrně značný prostor. Jeho příběh korunuje historkou, kterak pan Soros, v té době už uznávaný guru finančníků, bodře vtipkoval s mladším kolegou spekulantem a popichoval jej, kolik má ve svém fondu. Mladý burzián pyšně vyslovil částku v řádu jednotek miliard dolarů, načež se George Soros začal hurónsky smát: „Tomuhle ty říkáš ‚něco mít‘?“
Postupem času ale finančník zjistil, že vůbec největší zisky přinášejí masivní útoky na rozkolísané měny. Jeho vrcholným kouskem byl útok na britskou libru v roce 1992. Využil tehdy ekonomických problémů Británie a spolu s dalšími spekulanty přinutil britskou centrální banku radikálně devalvovat kurs libry. Británie kvůli tomu musela vystoupit z Evropského mechanismu směnných kursů a zastavit své přípravy na přijetí eura (už se k nim nikdy nevrátila), George Soros tehdy shrábl za jediný večer miliardu dolarů. A navíc má od té doby status legendy a „toho, kdo zlomil Bank of England“.
Dokument BBC o nájezdu George Sorose a dalších finančníků na britskou libru
A jeho apetit neustával. Na konci devadesátých let se zaměřil na měny jihoasijských zemí, označovaných za „asijské tygry“. V nich v roce 1997 propukla bankovní krize následovaná výrazným ekonomickým propadem. O míře podílu spekulantů se Sorosem v čele na těchto událostech se mezi ekonomy vedou diskuse, každopádně řada tamních politiků je dodnes přesvědčena, že jeho vliv byl zásadní. Tehdejší premiér muslimské Malajsie vstoupil tehdy do dějin široce propíranou poznámkou o židovském spiknutí.
Po těchto událostech měl Soros, který se s osobním majetkem odhadovaným na 25 miliard dolarů řadí mezi třicet nejbohatších lidí světa, tu nejhorší pověst. Rozhodl se ji napravit posílením svých filantropických aktivit. Řada lidí se ovšem domnívá, že pouze spojil příjemné s užitečným a na svých bohulibých projektech sám slušně vydělává.
Zejména proto, že se jako mecenáš často zaměřuje na podporu občanského sektoru (jeho nejslavnější neziskovka, zastřešující celosvětovou síť organizací, nese jméno Fond otevřené společnosti – Open Society Fund) a protestů proti vládám. Protesty pak plodí nestabilitu a rozkývané země jsou ideálním cílem pro finanční spekulanty, jak sám Soros ve svém životě mnohokrát předvedl.
S podporou a organizováním protestů má zkušenosti už z osmdesátých let, kdy významně financoval zejména protikomunistickou opozici v rodném Maďarsku. Právě proto podle Reflexu dnes nese velmi nelibě vypovězení Středoevropské univerzity, kterou založil, a zejména útoky na jeho osobu, kterými to doprovází premiér Viktor Orbán. Jednak proto, že je vyháněn ze své domoviny, a jednak proto, že Orbán jako student kdysi v osmdesátých letech dostal právě díky jeho fondu příležitost vyjet studovat na Západ.
Viktor Orbán: Bill Clinton, to jsou jen ústa George Sorose
Sorosova podpora opozičních hnutí zejména v postkomunistickém světě je pestrá. Podle Reflexu ji lze vystopovat již v devadesátých letech v protestech proti Mečiarově vládě na Slovensku. Na počátku tisíciletí pak následovala celá vlna „barevných revolucí“ proti vládám na Ukrajině, v Kyrgyzstánu a v Gruzii. Díky velmi podobnému „mustru“ se spekuluje i o Sorosově podílu na ukrajinském „majdanu“ z roku 2013.
Basketbalista premiérem…
Hovoří se o Sorosově zásadním podílu na kariérách některých politiků, například současného albánského premiéra Ediho Ramy. Rama, příbuzný někdejšího člena albánského komunistického ÚV, reprezentant své země v basketbalu a volnočasový malíř (za podpory západních neziskovek dokonce uspořádal několik výstav) ovládl v roce 2005 postkomunistickou Socialistickou stranu Albánie, za kterou již předtím působil jako ministr a primátor metropole Tirany. Od nevládních organizací posléze obdržel několik mezinárodních cen a v neziskovém sektoru si dokonce našel svou druhou manželku.
V lednu 2011 stanul v čele demonstrací proti pravicové vládě Saliho Berishy, o jejichž průběhu a organizaci dodnes existují pochybnosti. Vzhledem k tomu, že průběh akcí byl velmi podobný jako dříve na Ukrajině či v Gruzii, spekuluje se dodnes o roli Open Society Fund a dalších neziskovek. … … … (celý text zde)
