Výzva poslancům a senátorům ve věci jednání o změně ústavy

Vyzývám vás všechny, komu není lhostejný osud naší země, komu zůstal zachován pocit vlastnectví a kdo nezaprodal své svědomí cizím silám, abyste odmítli tento návrh jako pokus o narušení suverenity našeho státu. Jistě jsou vám známy případy, kdy vojenské síly jednoho státu na území jiného státu v mírové době (!) narušily jeho bezpečnost či vnitřní pořádek a v důsledku jejich neodpovědného konání došlo ke škodám na majetku, zranění či dokonce usmrcení nevinných lidí.

Po neblahých zkušenostech z období nacistické okupace v letech 1939-1945 a vpádu armád Varšavské smlouvy v r. 1968 (tentokrát na pozvání českých zrádců), nepokoušejme do třetice osud a dějiny tím, že opět umožníme (my sami a dobrovolně) cizím armádám volný pohyb po našem státním území. Mohlo by to tak totiž zůstat na opět velmi dlouhou dobu a se všemi důsledky z toho plynoucími. Vytvoření vojenského Schengenského prostoru není v zájmu občanů České republiky. Svou zemi si umíme chránit sami a když nám v tom nebudou bránit zrádci typu poslankyně Černochové a jí podobných, dokážeme to i v budoucnosti.

Naším nepřítelem není Rusko ani Čína. Naším nepřítelem jsou ilegální migranti, byrokraté v Bruselu v čele s paranoidními Tusky, Junckery, Schulzi, Stoltenbergy a armádou jejich podřízených a úředníků a IV., tentokrát ekonomická Říše národa německého, která vysává naše hospodářství jako kolonii, a nyní opět zvedá hlavu.

Naše armáda má dva úkoly. Chránit státní hranice před narušiteli a nelegálními imigranty a bránit zemi před vnějším útokem, přičemž druhá varianta je podstatně méně pravděpodobná než ta první. A k ochraně svých hranic zde žádné cizí armády nepotřebujeme.

Proto vás všechny ještě jednou vyzývám: Zabraňte zrádcům učinit území naší vlasti rejdištěm cizích armád a věnujme své úsilí posílení naší vlastní armády. Neboť jak pravil jeden vojevůdce: Kdo se nestará o vlastní armádu, bude se brzy starat o cizí.

A to rozhodně nechceme.

Nové znění Ústavy pro posílení suverenity státu a proti vzniku „NATO-Schengenu“.

Článek 43

(1) Parlament rozhoduje o vyhlášení válečného stavu, je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.
(2) Parlament rozhoduje o účasti České republiky v obranných operacích mezinárodní organizace, které je Česká republika členem.
(3) Parlament rozhoduje o návrhu vlády:
a) vyslat ozbrojené síly České republiky mimo území České republiky,
b) povolit dočasný pobyt ozbrojených sil jiných států na území České republiky; tento pobyt nesmí překročit lhůtu 30 dní;
c) účastnit se plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení,
d) účastnit se mírových operacích podle rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem, a to pouze se souhlasem přijímajícího státu,
e) umožnit průjezd ozbrojených sil jiných států přes území České republiky nebo o jejich přeletu nad územím České republiky,
f) o účasti ozbrojených sil České republiky na vojenských cvičeních mimo území České republiky a o účasti ozbrojených sil jiných států na vojenských cvičeních na území České republiky. Délka cvičení nesmí překročit lhůtu 30 dnů.

(4) Vláda rozhoduje o účasti ozbrojených sil na záchranných pracích při živelných pohromách, průmyslových nebo ekologických haváriích.

(5) O rozhodnutí podle odstavce (4) informuje vláda neprodleně obě komory Parlamentu.

Občané, zeptejte se svého poslance a senátora, jak hlasoval v této věci!