Yekta Uzunoglu
17. 2. 2017
Již měsíc jezdím po všech koutech Egypta a kamkoliv přicházím mimo mých hostitelů, lidé z mé arabštiny pociťují, že nejsem Arab a Egypťan už vůbec ne. Všichni se mně ptají, odkud že jsem… a já odpovídám, že z Kurdistánu. Mnohým tazatelům se po mé odpovědi zablýsknou oči, neudrží emoce na uzdě a křičí:”Áaa, ze země Saladina”! “Ó ano, jsem ze země sultána Saladina”! Následuje vřelé objetí, jaké jsem ve svém životě nezažil nikde a nikdy jindy ve světě – samozřejmě mimo Kurdistán. Sultán Saladin je v Egyptě víc než kterýkoliv jiný vládce v dějinách této tak staré země a země tak bohaté na vládce.
Saladin, kurdský chlapec z dnešního iráckého Kurdistánu, zapsal své jméno silnými a nesmazatelnými písmeny nejen do dějin Středního východu, ale též do dějin Evropy, stal se symbolem tolerance, statečnosti, lidské důstojnosti a ušlechtilosti.
Vládl i v Egyptě, v islámské zemi, která byla šíitská a za neuvěřitelně krátkou dobu a bez násilí celý Egypt přešel k sunitům a ještě k tomu k safia. Kurdové a Egypťané jsou snad jedinými národy, kteří věří směru šafia. Třeba Turci jsou hanifa! Saúdská Arábie Wahhábisté atd.
Byl to on, kdo po 88 letech ovládnutí Jeruzaléma křesťany opět Jeruzalém dobyl, ale aniž by přitom ublížil civilním křesťanům žijícím ve městě. Tím dobytím nechtěně donutil Evropu k III. křižácké výpravě vedené králem Anglie Richardem Lvím Srdcem. Ale ani Richard na Saladina nestačil, neuměl pochopit lidskost důstojnost a ušlechtilost Saladina. Když v jedné bitvě přišel Richard Lví Srdce o svého koně, Saladin mu poslal nejlepšího koně, kterého měl, když Richard onemocněl, poslal mu Saladin léky, ovoce a svého lékaře. Tím defacto porazil Richarda svojí důstojností a tolerancí.
Saladin před rozhodující bitvou s křesťany, nespal do ranních hodin, předvolal svého celoživotního přítele židovského filozofa, lékaře Moše ben Maimon (Maimonides) a zeptal se ho:” kdo má z válčících stran pravdu ve víře”? Tutu otázku kladl Sultán, který měl vést druhý den válku, ve které mělo jít o bytí či nebytí a Sultán si nebyl jistý, zda má pravdu on, jako Sultán všech Islámů! Tato jeho otázka o několik století později z pera německého filozofa Gttholda Ephraima Lessinga v roce 1779 v knižní podobě “Nathan der Weise” skoncovala s absolutismem, který vládl v Evropě víc než tisíc let. Lessing dle všeho neměl odvahu mluvit sám, nechal radši mluvit Nathana (Mose ben Maimon) se Saladinem, kdo má a může mít pravdu ve víře a tím zpochybnil právo na absolutní pravdu vnucenou, donucenou k přijetí Vatikánem!
Saladin jako “islámský” Sultán věřil svému židovskému příteli Mošemu ben Maimon (Maimonides) víc, než kdekomu jinému, hlavně víc než kdejakému islámskému duchovnímu!
Saladin povznesl člověka a tím lidské hodnoty nad víru, nad mocí jakéhokoliv druhu.
Po jeho smrti, k financování “velkorysého” pohřbu, byla otevřena jeho osobní pokladna: pokladna (trezor) byl prázdný! Vše ještě za svůj život rozdával těm, kdo byli v nouzi.
To byl Kurd Sultán Saladin!
