Když dva dělají (posuzují, hodnotí) totéž, nemusí jít vždy o totéž. Tedy jak kdy a jak pro koho.

Jiří Baťa
7. 1. 2017
Na jiném místě a v jiném článku jsem se zmínil o tom, jak se k letecké tragedii ruského letadla, v němž zahynuli i členové Alexandrovova souboru, velmi nechutně, záštiplně a demagogicky vyjádřila jistá paní Hovorková ze štábu proslulého pravdoláskaře a rusofoba Šafra. Pro jistotu zopakuji její velmi hrubá a neetická slova: „ Alexandrovci se dopustili zločinu tím, že podporovali obsazení ukrajinského Krymu Ruskem“. Myslím, že k tomu není nutný další komentář. Nicméně na toto téma chci navázat, neboť další skutečnosti s tím úzce souvisejí.

 

     Podobné idiotské řeči a názory samozřejmě slyšíme od celé řady jiných, stejně „ideologicky zaseknutých“ rusofobů,  světlonošů pravdy a lásky, tančících v rytmu amerických tamtamů, vyzývající k ochraně demokracie, lidských práv a hlavně  proti uchvatitelským zájmům nebezpečného, agresivního Ruska. Je pro ně stále nestravitelným soustem, že si Rusko dovolilo „vzít zpět“Krym, tedy něco, co mu odjakživa patří, ale hlavně, že touto z mezinárodního hlediska nepřípustnou „anexí“ zpřetrhalo především zcela evidentní americké imperiální zájmy, směřující k vytvoření vojenských základen USA a NATO na Krymu, které měly sloužit ke snažšímu napadení Ruska. To na straně jedné.
     Na druhé straně je všeobecně známo a to přesto, že to mezinárodní právo zakazuje,  že Izrael již v šestidenní válce v roce 1967 obsadil území Palestiny a na tomto obsazeném cizím území začal budovat (a buduje dodnes) židovské osady. Možná špatně vidím, špatně slyším, možná neumím číst nebo prostě za celou tu dobu jsem neměl to štěstí, abych někdy od těchto „šlechetných“ lidí, hájící nečestnější zájmy demokratického světa kdy slyšel, četl nebo vůbec nějak jinak zaregistroval  na tyto události a skutečnosti stejně intenzivní, nesouhlasné, kritické a protestní hlasy. Zato bylo velmi často slyšet nemístnou kritiku, často až urážející invektivy na adresu Ruska a samotného prezidenta Putina. Dodnes se tito usáčtí „obamovci“ zmůžou jen vylévat si svou žluč na Rusko a jeho prezidenta, které podle jejich názoru „v rozporu s mezinárodním právem“ anektovalo, resp. obsadilo a přivlastnilo si ukrajinský Krym. Avšak stejně důrazně kritizovat, napadat a urážet Izrael a Netanjahua si nedovolí. Nedostali k tomu zřejmě od svých chlebodárců potřebný pokyn.  A také není v zájmu amerického establishment zpřetrhat relativně dobré vztahy s Izraelem, který je pro ně významným partnerem v odbytu zbraní, mnohem větším zájmem je a zůstává (pokud to ovšem nezmění nový americký prezident D. Trump) především Rusko.
    Přesto ne vždy jsou americko-izraelské vztahy ty nejlepší, což dokumentují poslední události. V souvislosti s  hlasováním v Radě bezpečnosti OSN pro rezoluci odsuzující další budování židovských osad na okupovaném Západním břehu Jordánu totiž  Izrael  omezil diplomatické styky se zeměmi, které pro rezoluci hlasovaly. Přestože USA mezi těmito zeměmi nebyly jmenovány, přesto premiér Netanjahu kvůli této rezoluci tvrdě kritizoval v Bílý dům slovy, „Nemáme žádné pochybnosti, že Obamova administrativa to iniciovala, stála za tím, koordinovala znění a požadovala, aby to prošlo!“  To jistě pro USA zrovna příliš přátelské  gesto nebylo.
     Nicméně si myslím, že to je dost závažná, neřku-li mimořádně významná událost, která by našim pravdoláskařům, kterým tolik vadí ruské obsazení Krymu, neměla ujít pozornosti. Ale nejen pozornosti, ale také patřičně tvrdé, kritické reakci na uzurpátorské jednání Izraele a  premiéra B. Netanjahua, který si dovolil rezoluci Rady bezpečnosti bagatelizovat a dokonce ji považuje za hanebnou.. Navíc ještě učinil drsné  diplomatické opatření v omezení diplomatických styků se zeměmi,  které rezoluci odsouhlasily, což   by učinil každý slušný diplomat, politik a člověk, který toto bezprecedentní jednání Izraele musí nutně odsoudit.
   Ne stejně však smýšlí „demokraté“, jako pan Šafr, jeho „sekretutka“ Hovorková, „pornovinář“ a významný hlídací pes Evropských hodnot Janda, politický prostitut, poradce polofašistické ukrajinské organizace AZOV Štětina, jeho kolegové z TOP 09  rusofobové Ženíšek, Laudát, Langšádlová a další. Ti mlčí jako  zařezaní. Jim přece jde hlavně o Rusko a ne o Izrael, ke kterému mají naopak poměrně vřelé vztahy, zvláště K. Schwarzenberg. Jsou  to všichni pravdoláskařští farizejové, demagogové, řiťolezci a dolaromilci, kterým demokracie, lidská práva, svoboda  a hlavně pravda a láska vyhovují vždy, když jim jsou připsány na účet další smradlavé dolary. To se zřejmě v případě Izraelského postoje k rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN nestalo. Takže jim nezbývá, než se znovu vrátit k osvědčené rétorice o ruském napadení a uchvácení Krymu, k reálnému nebezpečí, které nám hrozí od Ruska a podobné témata, na kterých se dá ještě něco vydělat. Jinými slovy, pravda a láska vzala za své, vítězí lež a nenávist, zaplacené americkými penězi.