Marek Řezanka
2. 12. 2016
Byla-li by vypsána cena Zlatý obrtlík na politické scéně, myslím, že vítěz by byl jasný předem. Před časem jsem na tomto webu upozorňoval na neuvěřitelnou proměnlivost (a tedy naprostou nedůvěryhodnost) postojů B. Sobotky zde. Od té doby u něho došlo ještě k mírné gradaci. Když jedná s prezidentem Zemanem, posteskne si, že nemůže odvolat ministra z jiné strany – ve zjevné narážce na ministra Hermana. Pár dní nato ale téhož ministra hájí a velebí.
Nemělo by nám unikat, že to byl ministr Herman, který obhajoval neobhajitelné, a sice že z pozice ministra jednal s představitelem zájmové organizace, která hrubě zkresluje dějinná fakta – a zpochybňuje tak oficiální česko-německé vyrovnání, jež je uzavřenou kapitolou:
„Já jsem mluvil s panem prezidentem přímo, když jsem byl pozván na oběd v rámci oslav 700. výročí narození Karla IV. Měl jsem možnost s panem prezidentem hovořit přímo o všem, o své návštěvě v Norimberku a pan prezident mi řekl: Ano, sudetoněmecký Landsmannschaft dal ze svých stanov pryč jakékoliv zpochybňování majetkoprávních jistot občanů České republiky, to je naprosto v pořádku.“
Miloš Zeman se tehdy proti ministrovým slovům ohradil:
„S panem ministrem Hermanem jsme na toto téma mluvili asi dvacet vteřin, když jsem ho míjel ve frontě a teď už ani nevím při jaké příležitosti. On mi říkal, že jede do Německa na Sudetoněmecké dny a já jsem odpověděl, že sudetoněmecký spolek tím, že změnil svoje stanovy, se stal neškodným krajanským spolkem, a to bylo všechno. Absurditu tohoto tvrzení lze prokázat velmi jednoduše. Já nemám panu ministru Hermanovi co schvalovat, to schvaluje česká vláda v čele s premiérem Sobotkou.“
Neuplynula zase až tak dlouhá doba – a pravda je na světě. Premiér Sobotka uvedl, že pan Herman cestoval do Norimberku s jeho souhlasem.
„Návštěva pana ministra Hermana byla oceněním pozitivního procesu”, nechal se slyšet předseda vlády. Takže zahraničně politického faux pas se nedopustil toliko ministr, ale i jeho premiér – který ministra brání, i když ten hrubě pochybil i v dalším případě, a to když přijal dalajlámu na půdě oficiální, ministerské, třebaže ho ministr zahraničí žádal, aby tak nečinil.
Premiér Sobotka tímto dává občanům jasné znamení, že svou vládu nebere vážně a že jeho stanoviska vyslaná do zahraničí (ale ani směrem k vlastním občanům) nemají cenu zlámané grešle.
Když se již Bohuslav Sobotka pustil do toho chválení, zahrnul do své přízně i ministry Mládka a Chovance.
Milan Chovanec přitom občany uklidnil svou vizí svobody projevu: „Kdybych teď řekl, že bych chtěl, aby každý uživatel internetu byl identifikován, tak se na mě vrhnou všichni. Ale podle mě nastala doba k debatě, jak se tímto směrem posunout.“
Jan Mládek zase pro změnu vyjevil své (a)sociálně (ne)demokratické cítění podporou TTIP, jež by, kdyby byla schválena, nejspíš oslabila postavení a práva zaměstnanců na trhu práce: „Sjednání dohody TTIP je naopak velice důležité proto, aby si Evropská unie zachovala pozici klíčového hráče ve světové ekonomice.”
Možná se Bohuslav Sobotka rozhodl vést kampaň za propad ČSSD na smetiště dějin. Jako takový bude nejspíše jednou i hodnocen. Pro levicového voliče je ale nesmírně frustrující vědomí, že z voleb v roce 2017 nemůže vzejít nic dobrého. Protože žádná relevantní levice zde nebude, strany nepoučitelné z krajských voleb (ČSSD a KSČM) dostanou svá zasloužená vysvědčení – a lidem se lépe nepovede, neboť žádná smysluplná alternativa není na dohled.
To jenom Bohuslav Sobotka bude mluvit o moderní levici, tedy jakémsi stokrát dobrém dortu, ze kterého bude špatně voličům napříč politickým spektrem.
