Václav Danda
3. 12. 2016 ProtiProud
Václav Danda popisuje poslední vývoj v Sýrii a upozorňuje, že blíž než konečný mír je “evakuace” tisíců džihádistů do Evropy.
Boj o syrské Aleppo se po čtyřech letech blíží ke svému konci. Město, které se stalo symbolem invaze zahraničních jednotek a islamistů, jimž se jej před čtyřmi lety ve spolupráci se západními rozvědkami, Saúdskou Arábií, Spojenými státy, Izraelem a Tureckem podařilo destabilizovat a udělat z něj symbol odporu proti prezidentu Asadovi, bude zřejmě brzy osvobozeno.
I přes nesmírné úsilí a podporu Západu se islamistům město nepodařilo nikdy zcela dobýt. Čtyři roky proto procházela mezi západním a východním Aleppem bojová linie, která oddělovala východní čtvrti ovládané islamisty a západ města, který se dařilo hájit vládním jednotkám.
Město osvobozené do konce roku?
Fronta se za čtyři roky mnohokrát přelila na oba směry a zanechala za sebou město v rozvalinách. Plná odpovědnost za všechny tyto hrůzy padá samozřejmě na ty, kdo se v rámci svých strategických plánů rozhodli vyvolat v Sýrii protiasadovské povstání, jehož součástí bylo i obsazení části Aleppa pestrou směsí zahraničních i domácích islamistů. Netřeba rozvádět, že si obyvatelstvo města za tu dobu prošlo nepopsatelným utrpením.
Syrské vládní síly dobyly tento týden klíčové čtvrti ve východní části města. Podle sdělení syrské státní televize se vládním silám podařilo obklíčenou část rozdělit na dvě. Asadova vojska ve spolupráci s šíitskými jednotkami Hizballáhu a kurdskými milicemi za mohutné podpory ruského letectva rozdrtila odpor islamistů a obsadila klíčové východní čtvrti Haidarija a Sachúr a pokračují v boji o zbývající části města ovládané islamisty.
Většina pozorovatelů se shoduje na tom, že i přes podporu, které se stále dostává islamistům ze Saúdské Arábie a Kataru i od Američanů dislokovaných v oblasti je osvobození celého města od posledních zbytků teroristů reálné do konce roku. I přes snahu islamistů dopravit do obklíčených čtvrtí zbraně a posily ustupující od Mosulu se nakonec podařilo tyto trasy teroristů přetnout a odklonit. Významnou roli v této operaci sehrály kromě ruského letectva i íránské jednotky, které Teherán poslal v posledním měsíci na bojiště, i nové posily z libanonského Hizballáhu.
Černé válčení a uklízení stolů v Pentgonu
Důležitým momentem pro další vývoj války byla prohra Hillary Clintonové v prezidentských volbách. Lze se důvodně obávat, že v případě jejího vítězství by se Spojené státy zapojily ještě více do útočných operací než se děje dosud a není také vyloučeno, že by se pokusily o zřízení bezletové zóny nad frontovými liniemi, což by jistě nezůstalo bez ruské odpovědi a celý konflikt by mohl přejít do ještě nepříjemnějšího střetu.
Končící Obamova administrativa se dostala do stavu, kdy již není zřejmě schopna efektivně zasahovat přímo na bojišti, neboť zprávy o “černém válčení” by se mohly rychle dostat do ještě širšího povědomí. Tomu odpovídá i zmatek v Pentagonu, kdy se mnozí v očekávání změn snaží spíše “uklidit stůl”, než pokračovat v soukromých válkách, na které jim kongres ani senát nedaly povolení.
Rozpaky se v tomto ohledu téměř okamžitě projevily i na syrském válčišti, a to nejen v Aleppu, ale po celé linii syrské fronty. Objevily se dokonce zprávy, že v protiasadovské koalici dochází ke značným rozporům a část jednotek chce boje ukončit výměnou za svůj volný průchod do Turecka. Podle Financial Times došlo tento týden k jednání čtyř vedoucích představitelů protiasadovských jednotek (za účasti Ruska) v Turecku o možnosti kapitulace povstalců v Aleppu. Zajímavé je, že na jednání nebyli přizváni zástupci Spojených států, neboť ani podle jedné ze stran již nemají na dění na bojišti zásadní vliv.
Osvobozování města bolí
“Rusko a Turecko jednají nyní bez USA. Washington je od těchto rozhovorů zcela izolován a ani neví, co se v Ankaře děje,” řekl listu jeden z představitelů protiasadovské fronty. V rozhovorech údajně zatím nedošlo k zásadnímu průlomu, avšak to, že probíhají bez účasti USA, signalizuje zásadní změnu v situaci na Blízkém východě.
Zároveň s vítězným postupem asadovské koalice v Aleppu jsme svědky mediální kampaně, která má za cíl ukázat osvobozenecké jednotky jako hrdlořezy a hlavně situaci civilistů jako humanitární katastrofu obřích rozměrů. Srdceryvné záběry zkrvavených dětí, které se staly obětí náletů a zůstaly pod troskami domu, stejně jako desetitisíce uprchlíků prchajících před postupujícími jednotkami vystavených teroru a násilí nám média servírují dnes a denně.
Ve všech těchto propagandistických záběrech je samozřejmě i kus pravdy, neboť když se dobývají čtvrti obsazené po zuby ozbrojenými teroristickými jednotkami disponujícími raketami a tanky, není možné aby zůstali ušetřeni všichni civilisté, zvláště ve chvíli kdy si je islamisté berou jako živé štíty a za své raketometné a dělostřelecké pozice si vybírají často nemocnice a obytné čtvrti. Šéf OSN pro humanitární záležitosti varoval dramaticky tento týden, že se východní Aleppo proměňuje v “jeden velký hřbitov”, protože tam probíhá ofenzíva asadových a ruských vojsk.
Kam jen to ti uprchlíci prchají?
Další obehranou písničkou OSN, která se mj. snažila zastavit vládní ofenzívu mimořádným zasedáním Rady bezpečnosti iniciovaným Francií, jsou statisíce uprchlíků, které údajně město opouštějí. I tady ale naráží západní propaganda na poněkud odlišnou realitu.
Už i některá západní média si v posledních dnech všímají toho, že desetitisíce uprchlíků překvapivě míří do oblastí ovládaných Asadovými vojsky a vítají se s nimi jako s osvoboditeli. Novináři se udiveně ptají, proč téměř nikdo neprchá tím “správným směrem” za svobodou do oblastí, které jsou stále ještě pod kontrolou protiasadovských sil.
Podobná situace panuje i okolo postupu asadovských sil na západním předměstí Damašku u města Khan al-Shin, které tvořilo jednu z nejdůležitějších pevností islamistů a která k sobě do srpna letošního roku vázala obrněné divize syrské armády. Právě porážka islamistů na západních předměstích Damašku umožnila přesunutí posil na frontové linie, kde došlo v posledních týdnech k zásadnímu průlomu.
Tisíce džihádistů do Evropy
Součástí jednání s teroristy na západě Damašku, stejně jako v právě probíhajících jednání o Aleppu, byla dohoda o vzdaní se těžkých zbraní a přesuny i s rodinami k tureckým hranicím. Tisíce ozbrojenců tedy byly odvezeny na turecké hranice a není vyloučeno, že přinejmenším část z nich se vydá plnit své “úkoly” do Evropy. Zvláště ve chvíli, pokud Turecko otevře své hraniční závory pro imigranty, jak Erdogan minulý týden pohrozil.
Naplňuje se tedy černý scénář, kdy teroristé naverbovaní Západem a Tureckem v Africe, na Kavkaze a po celém Blízkém i Středním východě budou nakonec po porážce v Sýrii ponecháni svému osudu, rozhodnou se jednat na vlastní pěst a pokusí se dostat do Evropy pod krytím tzv. migrační vlny. Uvidíme, jak celá tato záležitost bude zajímat Spojené státy pod novým vedením.
Rusko by rádo začalo nové vztahy s Washingtonem s čistým stolem – a pokud by bylo Aleppo osvobozeno ještě před tím, než bude Trump 20. ledna inaugurován, mohlo by to odstranit jeden z problémů, který by se při jednání v okruhu některých neokonů v nové administrativě mohl objevit.
Pochopí Izrael, že mír v Sýrii je i v jeho zájmu?
To, že je k míru ještě dlouhá cesta, ukazuje i útok izraelských letadel na vládní jednotky, který se odehrál tento týden na předměstí Damašku. Není úplně jasné, proč izraelské letectvo zaútočilo. Dvě rakety dopadly v oblasti města Sabúra zhruba osm kilometrů od Damašku. Útokem byly kromě vládních jednotek zasaženy jednotky hnutí Hizballáh, který s Izraelem dlouhodobě bojuje. Právě Izrael má z případného míru v Sýrii a porážky protiasadovských sil největší obavy.
Ještě před rokem to vypadalo, že Sýrie bude rozdělena na sektory vlivu a část bude pod nepřímou kontrolou Izraele. Také právě obava z toho, že by Asad mohl vznést nárok na anektované území Golanských výšin, stála před pěti lety u zrodu protiasadovského povstání, které mělo za cíl tohoto ruského spojence v regionu svrhnout.
Dnes, kdy Turecko, které se na celé operaci proti Asadovi významně podílelo, mění pod vlivem zpackaného amerického puče v Ankaře stanovisko – a v obavě před sílícím kurdským separatismem – vyjadřuje ochotu podpořit syrskou územní celistvost, jsou tyto izraelské plány na rozdělení Sýrie v troskách.
Osvobození Aleppa a později i celé Sýrie budou sice v Tel Avivu trávit stejně těžce jako vzrůstající vliv “šíitského půlměsíce” v oblasti, ale v nové geopolitické situaci po nástupu nové americké administrativy a obhájené pozici Ruska v regionu se budou muset přizpůsobit novému rozložení sil v oblasti.
Doufejme, že pochopí, že mír na Blízkém východě, který osvobození Aleppa předznamenává, je i v jejich zájmu.
