Ladislav Kašuka
4.12. 2016 zasláno redakci NR
Trvalo mi několik dní, než jsem byl schopen si sednout a napsat tento článek. Smrt posledního z vítězných revolučních velikánů mne totiž opravdu zarmoutila. Castro pro mě symbolizoval poslední žijící ikonu hrdinů minulého tisíciletí. Idealistu, který pro své přesvědčení, že si jsou všichni lidé rovni, zahájil společně s Che Guevarou a dalšími 80 bojovníky zdánlivě beznadějný boj proti generálu Batistovi a jeho vojenské juntě, která tehdy společně s narkomafií vládla Kubě a nakonec, ačkoli se to zdálo zhola nemožné, za tři roky svou revoluci vyhrál!
Fidel Castro byl bojovník a idealista patřící do staré školy, nepatřil k tzv. normalizačním komunistům, kteří vládli po smrti Stalina v SSSR a evropském socialistickém bloku, kteří dovedli vše, co bylo pro lid vybudováno a dosaženo ke krachu a bez boje předali moc do rukou korporačně – fašisticko – neomarxistické EU! Přežil 10 amerických prezidentů toužících po jeho hlavě, přežil renegáta Chruščova, stagnujícího Brežněva, zrádce Gorbačova i rozpad Sovětského svazu. Ačkoli díky ekonomickým sankcím a blokádám ze strany USA a ostatních západních zemí se pod jeho vedením Kuba prostě nemohla stát bohatou zemí, již nikdy tam děti neumírali hlady a bez lékařské pomoci na ulicích a zcela vymítil negramotnost.
Bezplatné školství a zdravotnictví, sociální pomoc pro chudé a hlavně nezávislost Kuby, bylo těmi největšími bonusy, které přinesla jeho vláda! Fidel Castro nikdy nenašel zálibu v drahých oblecích, hodinkách za miliony a jiných neřestech vlastním současným západním i východním politikům. Nehromadil miliardy a nevlastnil luxusní jachty. Nežil si na vysoké noze, když jeho lid musel kvůli poloze Kuby u břehů Ameriky každý den tvrdě pracovat, aby ostrov svobody a nezávislosti vůbec přežil! Oblékal se stejně jako Stalin velmi prostě, většinou do uniformy, čímž chtěl poukázat na to, že boj o svobodu a nezávislost Kuby na USA neskončil revolucí, nýbrž probíhá každý pracovní den od soumraku do úsvitu! Jeho jedinou „slabostí“ byla láska k ženám, kterých prý poznal na tisíce! Pro levicově smýšlející ženy byl navždy krásným, svalnatým mužem s doutníkem, který vjel v roce 1959 po třech letech bojů jako vítěz ve vojenském džípu do Havany a měl proto až do své smrti jejich lásku a obdiv.
Jeho smrtí skončila jedna slavná éra v dějinách lidstva, jejíž ideály naneštěstí nepokřivil nikdo jiný, než samotní její představitelé, kteří nastoupili k hotovému dílu a díky jejichž diletantství a neschopnosti se vše obrátilo v prach!
Tak tedy šťastnou cestu soudruhu Castro, pozdravuj Che Guevaru a Stalina, budeš navždy žít v srdcích těch, co sdílí vaše ideály!
