Ivan David
21. 12. 2016
Včera, při nuceném sledování televize (neboť jsem byl na návštěvě) jsem měl možnost vidět několik politiků vyjadřujících se k nejnovějším teroristickým činům. Poznatky získané pozorovnáním a poslechem slovní produkce politiků nepochybně potěšily nejen odborníky na komunikaci, psychologii a psychiatrii. I neškolený ale zkušený pozorovatel se může mnoho dozvědět. Politická psychologie se často naivně snaží při posuzování politiků generalizovat. Ale i politici jsou různí. Jeden horší než druhý.
Z toho logicky vyplývá, že nejeden je lepší než mnozí jiní. Z úst většiny na obrazovce defilujících politiků plynula uklidňující záplava banalit.
Nejvíce mě zaujal František Bublan. Zejména, když byl vyzván (patrně kvůli své kvalifikaci duchovního), aby zhodnotil motivy tureckého policisty, který zezadu devíti ranami zastřelil ruského velvyslance v Turecku, pana Karlova. Senátor František Bublan vycházel z výpovědi střelce, který dvacet pět minut volal, že se pomstil za Aleppo. Křesťanský duchovní František Bublan prokázal svoji schopnost vcítění do křehké duše jinověrce a pravil doslova, že to ten útočník “neunesl”. Pochopil, jak to pro něj, pro chudáka, muselo být hrozné, dozvídat se, jak převážně sunitské Východní Aleppo padlo do rukou těch hnusných šiítů za pomoci odporného Ruska.
Podíváme-li se na jiné výroky senátora Františka Bublana, můžeme ocenit tok jeho svěžích myšlenek, o jakých moje babička říkávala: “To by němej neřek, kdyby mu hubu rozplácal”, např. zde:
„Zvýšená bezpečnostní opatření vyžadují větší počet policistů. Z toho pramení pokyn, aby policisté byli k dispozici v případě nějakého vážného ohrožení. Nicméně dosavadní informace nenasvědčují tomu, že by bezprostředně hrozila nějaká vážná událost.“
Nebo: „Muslimové žijící v naší zemi jsou již integrováni a musí se chovat tak, aby nezavdávali jakékoliv podezření a stejně tak se musí chovat případní žadatelé o azyl, kteří jsou muslimského vyznání. Většinová veřejnost by měla používat zdravý rozum a neposuzovat lidi podle vyznání, ale podle skutečného chování.“
Nebo: „Cílem teroristů je, aby se lidé báli vyjít na ulici, aby se uzavřeli ve svých domovech a státech. Ale tomu nesmíme podlehnout.“ To je skvělé doporučení. Jen ať si vraždí, my budeme dělat jako by nic, a tím je úplně vyvrátíme z baze.
Ani paní Merkel nezůstala pozadu. Sdělila nám, že veřejnost je “sjednocena v hlubokém smutku”. I to je velmi užitečné konstatování. Útok kamiónem označila za “nepochopitelný”.
Byly to pozoruhodné výkony. Ale přece jen bych byl raději, kdyby lid reprezentovali politici, pro něž by realita byla pochopitelná a dokázali by se vcítit spíše do obětí než do vrahů. Je možné, že tito dnes “normální” standardní politici budou brzo nahrazeni politiky “extrémistickými”, kteří chápou a ve svém populismu chtějí vyhovět očekávání veřejnosti.
