Jiří Baťa
11. 10. 2016 ….nechává se slyšet (mezi ženami) největší hvězda slovenské politické scény Magda Vašáryová zde. V této souvislosti mne napadá otázka, kolik že lidí z Čech ji napsalo, aby ona, notabene jako Slovenka, kandidovala na českou prezidentku? Byl to Fero Čobodaj s manželkou Eržikou, dcérou Ájou a jejím vnukom Orlandem?
Pro upřesnění, on t.č. ve výkonu trestu, ona na protialkoholním léčení, dcera závislá na (nejen pervitinových) mateřských a sociálních dávkách a příspěvcích na bydlení? Nebo několik kavárenským ozérem otupělých, opilých, přízemně uvažujicích, rozumu postrádajích sluníčkářů, havloidů a jiných bohémů? Chce nám snad paní Vašáryová naznačit, že je tak silnou osobností, že imponuje Čechům jako symbol toho státnicky pravého, čestného, důvěryhodného člověka, který by mohl plnohodnotně nahradit současného prezidenta Miloše Zemana který, jak sama připouští, by si ji nejspíše „namazal na chleba“ (pokud by o takovou pomazánku vůbec stál)?
Velmi odvážné je také její konstatování, že dokonce i vrcholní politici (rozumí se čeští) jí údajně píší, že by měla kandidovat. Tuto zajímavou (avšak velmi nepravděpodobnou) informaci by měla paní Magda blíže specifikovat, protože by bylo skutečně dobré znát „vrcholné“ politiky s tak ubohým, mrzkým názorem. Pokud by však na tom bylo alespoň ono pověstné „zrnko“ pravdy, musel takové přání vyslovit „vrcholný“ politik totálně opilý (a není jich málo), nebo si v lepším případě udělal z paní Vašáryové dobrý den a zřejmě se dobře bavil. V tom případě si sama pěkně naběhla na vidle.
Paní Vašáryová je však velmi, opravdu velmi ambociózní člověk, což dokazuje i její pozoruhodná minulost. Díky Havlovi bývalá velvyslankyně ČSFR ve Vídni, ale ještě o několik let dříve velmi atraktivní hééérečka, dokonce „poctěná“ titulem zasloužilá umělkyně, ale také „antichartistka“ z r. 1977. Je dostatečně sebevědomá, naivní či spíše domýšlivá. Myslí si, že je stále tou hvězdou, kterou byla za éry V. Havla, resp. krátce po ní a že ještě může mluvit do české politiky a jejich problémů. Ovšem její charakter pro (byť zcela nereálný) výkon funkce českého prezidenta není zrovna příkladný. Jen pro připomenutí: ještě rok před „revolucí“, tedy v roce 1988 , bez uzardění přijala z rukou komunistických představitelů titul „zasloužilé umělkyně“, v r. 1977 byla dokonce signatářkou Anticharty 77. Dnes ovšem, jako správně (podle známého: Kam vítr, tam plášť) orientovaná hééérečka, přítelkyně (jedna z mnoha) V. Havla, jedna z předních kritiček bývalého režimu, obdivovatelka V. Havla a západní politiky, ale také velká kritička současného českého prezidenta M. Zemana. Její trvalé politické ambice dokonce způsobily rozkol jejího manželství s Milanem Lasicou.
Zdá se, že jakkoli jsou úvahy paní Vašáryové hloupé a naivní, lascivní a falešné projevy sympatií ze strany českých pravdoláskařů a sluníčkářů jsou pro ni velice příjemné a lichotivé. Že se nechala slyšet s naprosto něčím tak hloupým, naivním a nereálným na základě když ne lživých, pak falešných sympatií, že jí „ z Čech píšou…“ se lze domnívat, že na tomto velmi pochybném projevu sympatií a falešných výzev ke kandidatuře na českého prezidenta, si u české veřejnosti svou reputaci příliš nevylepšila, spíše naopak. Sama totiž jako kandidátka na post slovenského prezidenta neuspěla a tady šíří takové bludy. Jenže, to neznáte paní Vašáryovou. Patří totiž k těm lidem (i v Česku), kteří si myslí, že když řeknou svůj názor nebo hodnocení v množném čísle mají za to, že tím vyjadřují názor či hlas většiny občanů. Nějak jí však nedochází, nebo si to nepřipouští, že se to týká jen malé skupiny občanů, kteří mají tisíce důvodů nadále projevovat loajalitu, sdílet a obhajovat ideály Václava Havla, jeho falešné téze, blafy, lži, názory a pochybné pravdoláskařské hodnoty. Nebo jiné hodnoty, které se dají snadno utvrzovat v dolarech nebo eurech.
Budiž jim to dopřáno, pes který štěká nekouše, říká jedno staré české přísloví. Jen to jejich vrčení a štěkání zbytečně kazí náladu slušným a dělným lidem, kteří realitu prožívají jinými skutečnostmi. Přesto by se eenergická paní hééérečka však měla raději více starat o nemalé problémy u nich doma, než se zabývat českými problémy, nebo se opájet výpady proti našemu prezidentu Zemanovi. Nevím sice, jaké sympatie sdílí paní Magda Vašáryová vůči svému prezidentovi Kiskovi, ale jakkoliv s ním česká veřejnost a jistá část politiků v mnohém nesouhlasí, netaktní a urážlivé výpady vůči jeho osobě se nekonají.
Na půdě České republiky je (zřejmě ještě z dob V. Havla) naprosto jiné klima tzv. rádoby demokracie, které umožňuje beztrestné urážky a pomluvy demokraticky zvolené hlavy státu, čehož drze využívají i mnozí Havlovi zahraniční sympatizanti a pravdoláskaři. Obávám se však, či jsem o tom přesvědčen, že s největší možnou pravděpodobností se nenaplní ani zbožná vize paní Vašáryové o V. Havlovi, že : „Začneme o něm pozitivně, velmi pozitivně hovořit, a dokonce ho vynášet do nebes, až po jedné generaci.“ Má štěstí, že se tohoto zklamání nejspíše nedožije a jestli ano, přítel Alzheimer ji v tom zklamání bude jistě vydatnou oporou.
