18. 10. 2016 zdroj
Jednání o Sýrii v luxusním hotelu Beau Rivage v Lausanne, jehož se zúčastnili ministři zahraničních věcí Ruska, USA, Turecka, Kataru, Saúdské Arábie a Íránu a dalších zemí, vyústila v něco, co je svým významem důležité. Dříve USA pozastavily dialog s Ruskem o Sýrii a na adresu Moskvy zazněla nepodložená obvinění. Šance na další jednání o příměří pak byla mizivá. Moskva se rozhodla vyčkat do prezidentských voleb v USA, aby pak zahájila nový diplomatický maraton.
Ruská strana se ale rozhodla, že u jednacího stolu shromáždí i zástupce dalších zemí, které mají největší vliv na vývoj situace v Sýrii. “Jsme pro to, aby přijeli (zástupci Iránu, Iráku a Egypta – S.T.) a sdělili jsme to Američanům”, oznámil náměstek ministra zahraničí Michail Bogdanov, přičemž zdůraznil, že “urovnání syrského konfliktu je nutné v úzkém okruhu zemí, které přímo ovlivňují Syřany.” Důležité na tom je, že setkání k Sýrii se v tomto formátu konalo poprvé. K jednání byl také přizván zvláštní vyslanec generálního tajemníka OSN pro Sýrii Staffan de Mistura, který dal předtím podnět k vyvedení teroristů skupiny Dzhebhat en-Nusra z Aleppa. Moskva tuto myšlenku podpořila a oznámila, že “směr diskusí v Lausanne je jasný – je to zastavení násilí v Sýrii, boj proti terorismu, zajišťování přístupu humanitární pomoci k potřebnému obyvatelstvu a okamžité zahájení politického procesu za účasti všech syrských skupin – vlády i veškeré opozice, bez předběžných podmínek”.
Podle ministra zahraničí RF Sergeje Lavrova “to není nějaká ruská linie, je to rozhodnutí mezinárodního společenství”. Zároveň bylo zřejmé, že bez předchozích konzultací a koordinace nelze od mnohastranných jednání v Lausanne očekávat konkrétní výsledky. Připomeňme si, že 5. října proběhlo na ministerstvu zahraničí Německa z podnětu ministra zahraničních věcí Frank-Walter Steinmeiera setkání vysoce postavených diplomatů z Německa, USA, Velké Británie, Francie a Itálie. Zástupci zemí Blízkého východu však nebyli na toto fórum pozváni, i když na programu byla Sýrie.
Ministr zahraničí USA Kerry nazval jednání v Lausanne “bouří mozků” a konstatoval jistý konsensus. Turecký ministr zahraničí Mevlut Cavusogu v rozhovoru pro TRT Haber sdělil, že “schůzka o Sýrii v Lausanne nevedla k dohodě o příměří” a že “názory účastníků se rozcházely na tom, co je třeba udělat jako první: dosáhnout příměří nebo oddělit teroristické skupiny od umírněné opozice.” Nic jiného se ani podle Cavusoglu “nepředpokládalo”. Ministr zahraničí RF Sergej Lavrov zase v předvečer Lausanne sdělil, že Rusko se nechystá předložit na setkání žádné nové iniciativy, ale uskutečnil setkání tête-à-tête se svým americkým protějškem Kerrym, na němž, pravděpodobně, hovořili o situaci v Aleppu a vyhlídkách na vymezení teroristů a opozice. Lavrov zdůraznil, že podmínky příměří v Sýrii a urovnání konfliktu jsou již zformulovány v rezolucích Rady bezpečnosti OSN a že právě na jejich realizaci je třeba pracovat.
Zda budou v tomto směru následovat odvetné kroky ze strany USA, nikdo neví. Už jen proto, že, jak uvedla oficiální představitelka ministerstva zahraničí RF Marija Zacharova, konání dvoustranných schůzek (a takové setkání Lavrov – Kerry se v Lausanne konalo – S.T.) je už “nedílnou součástí víceúrovňových diskusí o syrském problému”, ne bilaterální summit.
V tomto případě má zásadní význam pozadí geopolitické charakteristiky Blízkého východu. Nadále trvají nesčetné konflikty, které zasahují alavity, Asyřany, drůzy, blízkovýchodní křesťany a další etnické a náboženské skupiny. Kromě Sýrie probíhají závažné události v Jemenu, byl zahájen útok na irácký Mosul. Američtí experti tvrdí, že útok na pozice DAEŠ v Mosulu “má nyní pro Washington vyšší prioritu než humanitární pomoc Aleppu a politické transformace v Sýrii”. Pokud je tomu tak, pak mohou USA využít jednání o Sýrii jako krytí pro své operace v Iráku a posuzovat další scénáře na celkové irácko-syrské frontě, aniž by lokalizovaly vojenské akce pouze na území Sýrie a Iráku.
Jak píše v souvislosti s tím německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung, “ani v krátkodobém, ani v dlouhodobém horizontu taková perspektiva nezaručuje rychlý úspěch vzhledem ke komplikované situaci na regionální úrovni.” Saúdská Arábie, která chce v Damašku dosadit sunnitskou loutkovou vládu, není ochotná jít na žádné kompromisy s Íránem. Je zde i důležitý faktor Turecka, jež současně bojuje v Sýrii i Iráku. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan oznámil, že Ankara má v úmyslu účastnit se operace za osvobození Mosulu od teroristů DAEŠ vzhledem k tomu, že se Ankara obává negativních dopadů operace – statisíců uprchlíků, kteří mohou začít proudit k turecké hranici. Přičemž, pokud Bagdád a Washington odmítnou pomoc Ankary v této vojenské operaci, prezident Erdogan pohrozil použitím plánu “B”, i když nevysvětlil, v čem spočívá. Ankara je také znepokojena tím, že vojenské operace v Mosulu se mohou účastnit ozbrojené formace Kurdské strany pracujících, kterou Turecko považuje za teroristickou organizaci a neohlíží se ani nalevo ani napravo na Bagdád.
Takže mnohostranné rozhovory v Lausanne o Sýrii mohou být předstupněm velké konference k vyřešení mnoha dalších problémů na Blízkém východě. Je pravda, že bude velmi těžké dosáhnout kompromisů, které budou všem vyhovovat, ale je to lepší než bojovat donekonečna. Je třeba poukázat na to, že řada dohod v rámci poválečného systému Versailles-Washington určila do značné míry umělé hranice nových států v zájmu vítězných mocností a že ignorovala historické, etnické, kulturní a jazykové faktory. Jak tomu bude nyní? Prohlášení, jež byla učiněna po schůzce v Lausanne, do událostí moc světla nevnášejí. Ale jen pro tuto chvíli.
