Petr Štěpánek
25. 10. 2016 ProtiProud
Petr Štěpánek připomíná čtvero útoků pravdoláskových sekerníků na naši politickou scénu a poukazuje na vždy stejnou taktiku jejich bojových operací.
Nic se nezměnilo, vše je při starém. Jen přišla další z vln. Metody práce Lži a Nenávisti, které si u nás – bůhvíproč – říkají Pravda a Láska, jsou pořád stejné. Je to jako přes kopírák. Vždy se najde nějaká záminka, načež hoši a děvčata, co spolu mluví a co jsou rozesetí v různých politických stranách, médiích a neziskovkách, vystartují a jako na povel spustí kanonádu.
A pak to jede.
Noviny, televize, časopisy, internet – prohlášení střídá prohlášení, stanovisko střídá stanovisko, následují okázalá gesta a pózy, věční a stále stejní petenti se mohou upodepisovat, moralistický politický kýč kvete v té nejkoncentrovanější podobě.
Někteří občané jsou vůči jejich totalitní mašinérii imunní, ale na část veřejnosti to zabírá. Mnozí sice po čase prohlédnou, že posloužili coby užiteční idioti, ale to už je obvykle pozdě.
Rok 1998
První podobná vlna se republikou převalila po podpisu opoziční smlouvy. Hoši a děvčata, co spolu mluví, byli kvůli své vlastní hlouposti poněkud vyšachováni ze hry. Jen si vzpomeňte. Ještě před tím, než se domluvil s Klausem, nabízel Zeman koalici lidovcům a unionistům. Lux měl být předsedou vlády, Zeman by zůstal v čele sněmovny. Nedomyslel a skácel to Jan Ruml. A pak se spolu se svými pravdoláskovními soukmenovci jal bubnovat, jakýže to zločin Zeman s Klausem spáchali, když se domluvili na parametrech fungování menšinové vlády. Komedie vyvrcholila šaškárnou nazvanou Děkujeme, odejděte!
Výsledek? Trvale poškozené vztahy, trvalé poškození našeho společenského a politického prostředí. Proč? Protože nepolitická politika skutečnou politiku deformuje a zabíjí. Když to nejde ve volbách, zkusí se to jinak. Po nás potopa!
Rok 2000
Další mohutná vlna zaplavila republiku s českotelevizní spacákovou krizí. Postpubertální redaktůrci si prožili svoji opožděnou revoluci, staří rutinéři si ohlídali svoje televizní penězovody a zákulisní političtí šíbři chtěli situace využít ke státnímu převratu. Nepřeháním. Hlupáků, kteří to spolkli i s navijákem a chodili na Kavčí hory a Václavák křičet – prý na obranu svobody slova a nezávislosti České televize, což je samozřejmě výborný vtip (!!!) – se našlo nepočítaně.
Výsledek? Česká televize je dnes všechno jiné jen ne nezávislá instituce a o skutečné svobodě slova si už můžeme nechat leda tak zdát. Naopak z České televize je dnes orwellovský nástroj té nejpokleslejší propagandy.
Kouzlo nechtěného? Václava Havla na Hradě vystřídal Václav Klaus.
Rok 2013
Záminkou k další lžinenávistné/pravdoláskovní vlně se stala Klausova amnestie. Žádnou racionální diskusi o věcné stránce Klausova kroku hoši a děvčata, co spolu mluví, nepřipustili. O tom, že to opravdu není normální, aby se soudní kauzy táhly deset a někdy i dvacet let, se nemluvilo. Že z celkem 494 Klausem amnestovaných případů podle článku II. patřilo plných 322 do kategorie, kdy policie ani po více než osmi letech nebyla s to dotyčné obvinit, zůstalo veřejnosti dokonale utajeno. Pravdoláskovní sekerníci si vyzobali jen několik zvučných amnestovaných jmen a s nimi rozjeli svoji tradiční desinformační mašinerii. Těch, co to spolkli, bylo a dodnes je nepočítaně.
Proč to všechno? Obava, že se Václav Klaus po skončení prezidentského mandátu vrátí do běžné stranické politiky, byla tak velká, že bylo třeba jej a priori diskvalifikovat.
Kouzlo nechtěného? Václava Klause na Hradě vystřídal Miloš Zeman.
Rok 2016
A teď tu máme další vlnu. Záminkou je jeden nevyznamenaný strýček. Nikdo sice přesně neví, co a jak se v zákulisí doopravdy odehrálo, ale cíl je opět zcela jasný a víceméně tradiční: tentokrát jde o likvidaci prezidenta Zemana. Ostatně jeden z pravdoláskovních presstitutů z Bakalových Hospodářských novin se tím ani nijak netají. Svůj komentář bezostyšně nazval Začátek konce Miloše Zemana. Klasika! Přání otcem myšlenky.
Jak to dopadne? Jako vždycky. Tak jako vlna přijde, tak i odplyne. Škody zůstanou.
A takhle my si tu už čtvrt století žijeme! Hoši a děvčata, co spolu mluví, v opakovaných vlnách vždy znovu a znovu rozehrávají svoje manipulační a propagandistické hry, přičemž žádná špinavost není tak odporná, aby se nedala použít. A zatímco v té nejpokleslejší totalitní tradici výroby kultu osobnosti tahle nezničitelná partička svoji ikonu Václava Havla čím dál víc velebí, svatořečí a kim-ir-senizuje, dokonce až tak, že je u toho neskonale směšná, společnost sklízí shnilé plody Havlovy popletené nepolitické politiky.
