Yekta Uzunoglu
24. 10. 2016
Plán na osvobození Mosulu právě před volbami v USA vidím skepticky, protože jde o vojenskou operaci, která by měla zajistit Hillary Clinton v listopadu volební vítězství. Obzvlášť když jsou jisté indicie, že v samotných USA existují jiné plány skutečně mocných, kteří si výhru Hillary Clinton nepřejí podobně jako tehdy ve volbách v roce 1979. Je dost možné, že tito mocní prosadí svoje zájmy tak jako v roce 1979 a “osvobozeni” Mosulu se bud protáhne do doby, až bude po volbách, nebo přijde opět nějaká “neočekávaná katastrofa”. Vše je ve „hře“ nikoliv kvůli ISIS a obětem ISIS, ale kvůli Hilary a její roli v politice, kvůli tomu, zda bude puštěna k moci či nikoliv. O tom, jak volby dopadnou, rozhodují „mocní“ v zákulisí, nikoliv voliči.
Jevy a tragédie, které zanechává Obama za sebou, nepřetržitě pokračují a nejspíš budou pokračovat až do posledního dne jeho působení v sídle nejmocnějšího státu, to jest tzv. Bílém domě.
Všemožně se snaží, aby na něj ani po jeho odchodu z Bílého domu nikdo z mocných nevzpomínal “ve zlém”, ale jeho snažení je na úkor veškeré lidské etiky, které z člověka dělají člověka a z člověka pak dělá civilizovaného jedince a civilizovanou společnost.
Když dle všeho sesazení Erdogana zůstalo viset v síti zpravodajských služeb a prezidentské volby nejmocnějšího státu jsou přede dveřmi, tak tento svérázně formovaný prezident a jeho muži vymysleli, jak se udobřit s Erdoganem a jak zajistit výhru jeho strany ve volbách. Vzpomněli si na trik Jimmyho Cartera, nešťastného, neschopného amerického prezidenta, který je podobný Obamovi svou neschopností tak jako žádný jiný prezident v dějinách USA.
Vzpomněli si, že v roce 1979 v Iránu muži Ajatollaha Chomejního – ze kterého se stal s jejich pomocí “svatý duchovní vůdce” a zakladatel první islámské republiky v lidských dějinách Iránské islámské republiky – zajali americké diplomaty a zástupce různých amerických firem v Iránu. Carter, který stál ve volbách proti druhořadému hollywoodskému herci Ronaldu Reaganovi, vymyslel, jak zajatce před volbami z Iránu spektakulárně vysvobodit, téměř jako z filmu Arnolda Schwarzeneggera. Chtěl je dostat “domů” a zajistit si tím absolutní vítězství ve volbách. Byl by mohl tuto akci či snahu vysvobodit americké zajatce z Iránu nastartovat dříve, ale Carter myslel nikoliv na život těch zajatců, ale svou výhru ve volbách! “Akci” nechal v souladu s radami svých volebních “stratégů” na “vhodnou chvíli”, nikoliv na vhodnou chvíli pro provedení akce, ale pro zajištění vítězství ve volbách. Disponoval veškerou mocí státu, tu moc si přivlastnil a chtěl využít ve svůj vlastní prospěch.
Jak tato akce dopadla, je známé. Akce, která měla zaručit do jisté míry Carterovi absolutní vítězství, dopadla katastrofálně. Ve vzduchu někde mezi Afganistánem a Iránem se vzájemně srazilo několik vrtulníků plně obsazených příslušníky speciálních amerických jednotek. Nikdo z účastníků incident nepřežil a Carter se místo absolutního vítězství zapsal do dějin USA absolutní prohrou ve volbách jako pak už žádný jiný prezident ve službě!
Tehdy ale i později jsem hledal příčiny té “havárie”, ale marně. Po desetiletích co sleduji dění ve světě, vše nasvědčuje tomu, že již tehdy před volbami existoval pečlivě vypracovaný “plán” k sesazení komunismu a v rámci toho plánu už nebyl Carter potřebný, proto musel odejít. Že by tu “nehodu” zapříčinili autoři tohoto plánu? Vše tomu nasvědčuje, i když jako v podobných případech, žádný přímý důkaz není a ani nebude.
Nepoučitelní demokraté chtějí podobný plán zopakovat ještě jednou, po 37 letech. Dnes jsou pro “osvobození” Mosulu, schopni udělat cokoliv! Jestli jim to vyjde alespoň tentokrát, to je velká otázka.
S “osvobozením” Mosulu se mohlo začít před třemi, nebo před šesti měsíci, ale komu by se to tehdy hodilo? Samozřejmě, že statisícům utečenců, co by se mohli vrátit do svých domovů, co s nadějí na možnost vrátit se do svých domovů zůstávají už třetím rokem v nelidských podmínkách uprchlických táborů v Kurdistánu! Ti ovšem zajímají bělochova s černou pletí a nositele Nobelovy ceny míru z roku 2009 opravdu nejméně ze všeho.
Budiž, tak operace o “osvobozeni” Mosulu začala. Aby tento běloch uspokojil všechny mocné v regionu, obzvlášť Turecko, Katar a Saúdskou Arábii, co jen v posledním půlroce opakovaně vyhrožuje, že položí americkou ekonomiku, tak koho Obama obětoval jako prvního? Koho jiného, než Kurdy! Obama dovolil Erdoganovi, aby vstoupil na výsostné území Sýrie, sestřelil Kurdy, kteří jako jediní již třetím rokem efektivně a přitom téměř s holýma rukama bojují proti IS – zrůdám! Kurdy, které USA ještě před dvěma měsíci vnímala jako jediného spolehlivého spojence, jediným tahem Obama zradil! Poslal svého víceprezidenta na kobereček k Erdoganovi, aby přinesl hlavy kurdských žen a mužů na zlatém tácku a nabídl je Erdoganovi.
Jakoby nevěděli, že Erdoganovi nikdy žádný ústupek nebude stačit!
Před třemi dny poslal svého ministra obrany Ashtona Baldwina Cartera opět k poslušně k Erdoganovi. Carter, aniž by cokoliv konzultoval s Iráckou stranou, jako generál absolutního panovníka světa na místě prohlásil, že Turecko a Erdogan budou postupovat se spojenci společně při “osvobození” Mosulu!
Irácký premiér prohlášení ministra obrany USA Cartera okamžitě dementoval!
A dnes tentýž Carter jedná s Kurdy, s Masúdem Barzaním, prezidentem Iráckého Kurdistánu a chce ho přimět ke spolupráci – lépe řečeno – k tomu, aby turecké jednotky, které jsou v regionu protiprávně, mohly urvat část Mosulu pro sebe. Tento úmysl turecké armády Erdogan včera nahlas všem oznámil ve svém projevu.
Znovu jsou tady obětováni Kurdové, tentokrát jsou obětováni kvůli zájmům Obamy a Erdogana a dokonce v Iráku – přesto, že Irák vznesl oficiální protest proti přítomnosti turecké armády na iráckém území!
Jak se zdá, mimo Kurdů nejde nikomu o skutečné osvobození Mosulu a jeho vyčištění od IS zrůd. Naopak všem zúčastněným jde výlučně o získání výhod u nich doma.
Plán na osvobození Mosulu právě před volbami v USA vidím skepticky, protože jde o vojenskou operaci, která by měla zajistit Hillary Clinton v listopadu volební vítězství. Obzvlášť když jsou jisté indicie, že v samotných USA existují jiné plány skutečně mocných, kteří si výhru Hillary Clinton nepřejí podobně jako tehdy ve volbách v roce 1979. Je dost možné, že tito mocní prosadí svoje zájmy tak jako v roce 1979 a “osvobozeni” Mosulu se bud protáhne do doby, až bude po volbách, nebo přijde opět nějaká “neočekávaná katastrofa”. Vše je ve „hře“ nikoliv kvůli ISIS a obětem ISIS, ale kvůli Hilary a její roli v politice, kvůli tomu, zda bude puštěna k moci či nikoliv. O tom, jak volby dopadnou, rozhodují „mocní“ v zákulisí, nikoliv voliči.
Tahy v posledních dnech svého prezidentování se Obama zasadil o to, že ho nelze vnímat jinak, než jako největší neštěstí za posledních šestnáct let v 21. století. Zradil Kurdy, vrazil jim kudlu do zad. Už jen souhlasem se vstupem Turecka do Sýrie a pohybem tureckých vojenských jednotek kolem Mosulu v Iráku, prohloubil řešení problémů v regionu tak, že ani do nejbližších let nelze očekávat mír a klid nejen v regionu, ale ani v Evropě.
Jestli je stvořitel nad námi a já věřím, že je, prosím, doufám a modlím se, aby za utrpení, za masakr – nejen Kurdů – ale milionů lidí, ho stvořitel postavil před svůj vlastní soud.
