Ivan David
30. 10. 2016
Novinky.cz, z nějakého důvodu označované jako „hovinky“ a deník Právo, ve snaze o matení pojmů označovaný jako „levicový“, přinesli rozhovor Jiřího Přibáně, sociologa žijícího ve Walesu. Mainstreamová média stále hledají osoby vyjadřující názory jejich vlastníků, zneuživatelů a inzerentů. Nyní každého, kdo se hodí, aby podpořil havlovci vyhlášný „týden neklidu“. Novinky.cz a Právo tak vyjadřují názor menšiny a zájem nepatrné menšiny. Je to jasné i z komentářů pod článkem. Chtějí mainstreamová média zlomit veřejnost nebo definitivně podlomit svůj vliv na ni?
Jiří Přibáň tvrdí, že „prezidentovo politické jednání dlouhodobě diktuje osobní pomstychtivost a čirá nenávist“. Politik, který podporuje své odpůrce, se neprosadí ani na okresní úrovni. Expert soudí, že se tak má postupovat. Miloš Zeman napsal knihu o tom, jak se mýlil. Léta podporoval Špidlu a nechápal, že ho Špidla podrazí. Kdysi svěřil funkci mluvčího vlády Roučkovi, který ho podráží dnes. Podle Přibáně se Zeman snaží rozložit ČSSD. Přibáň z té dálky nepostřehl, že ČSSD úspěšně rozkládá Sobotka. Že Přibáň „marně hledá nějaký konzistentní postoj nebo hlubší politický záměr či strategii“, je problém Přibáně, nikoli prezidenta Zemana. Tvrdí: „V případě vyznamenání pro Jiřího Bradyho je tomu zrovna tak.“
Důkaz? „Vy k posouzení celé situace potřebujete nějaký tribunál, který by nejprve rozhodl, kdo má pravdu a kdo lhal? ….. Nebo snad chcete říct, že pan Brady si telefonáty vymyslel, aby ve spiknutí se svým synovcem očernil majestát prezidenta?“ Tribunál nepotřebujeme. Důkazů se nedostává, tak přibáňové musí opakovat nedoložená tvrzení. Žádný oficiální dopis panu Bradymu, žádná žádost velvyslanectví… Nezbývá než věřit… Pan Přibáň věří. Křivému panu Hermanovi a panu Bradymu s jeho výkladem telefonátu. Pan Přibáň důkazy nepotřebuje, tak je jednoduchý. Nebo má za tak hloupé čtenáře?
Dokonce i Jan Rovenský kladoucí za Právo otázky má pochybnosti: „Kdyby si ale voliči mysleli, že hnací silou prezidenta Zemana je vyřizování účtů, nemohl by se těšit nadpoloviční důvěře. Je fér takto redukovat jeho prezidentství?“ Na to Přibáň doporučuje oddělit prezidentský úřad od Miloše Zemana a zkoumat oblibu každého zvlášť. Otázka profesionálního tazatele by patrně měla znít takto: „Důvěřujete prezidentovi bez ohledu na to, kdo to je?“ A další otázka: „Důvěřoval byste Miloši Zemanovi, kdyby nebyl prezident?“ Tak nějak, pane sociologu?
Sociolog Waleský pan Přibáň hodnotí „styl“ prezidenta Zemana: „Ten styl není stylem demokratickým, ale naopak vůdcovsky vulgárním stylem vzteku, založeným na excesu, vybičování negativních emocí a vyhrocování osobních konfliktů.“ Výběr slov „opravdu“ svědčí o badatelském odstupu a vědecké nezaujatosti… Nevyhrocují spor spíše ti, jejichž bohem je pan Schwarzenberg a zvěčnělý guru Havel? Přibáň dodává, že prezident Zeman „velmi obratně využívá postavičky obecního blba, který ho všude doprovází“. Jedna vědecká teze za druhou.
Pan Přibáň si zřejmě pod dojmem četby česky psaných mainstreamových médií učinil představu, že jeho názor je většinový. Snad proto tvrdí: „V případě Jiřího Bradyho česká společnost jen ukázala, že stále ještě má smysl pro elementární obecnou slušnost a nechce přivírat oči nad takovým projevem hulvátství.“ Co je to „česká společnost“ pro emigranta Přibáně? To jsou ta média organizující boj proti prezidentovi? Nebo to je ona skupinka hovlovců toužících na sebe upozornit v naději na povýšení a uznání? To je pro sociologa „česká společnost“? Pan Přibáň navrhuje „stužku na klopě“. Jaká by to asi byla? Trikolóra? Tak si to představuje vlastenec Přibáň? Slušnější byla placka “Volím Karla”. A bylo jasno.
Ve vztahu k Číně Přibáň konstatuje: „Myslím, že naše země je díky historickým zkušenostem velmi citlivá na jakýkoli diktát.“ A to má tentokrát pravdu. Ať už má na mysli Wales nebo Českou republiku. Problém je v tom, že se v naší zemi vždy našlo určité procento křiváčků, kteří říkali „my“ a mysleli tím Rakouské císařství, Velkoněmeckou říši, Sovětský svaz, a naposledy USA s jeho satelity, zejména 70 let okupovaným Německem. Ti vždy byli velmi citliví na sebemenší projevy českého vzdoru. My, kteří máme na mysli národní komunitu včetně všech, kteří s ní chtějí žít a respektovat ji, jsme velmi citliví zejména na tlak protektorů a kecy jejich mluvčích.
Národ je jinde. Autoři komentářů pod tímto rozhovorem na Novinkách.cz si stěžují na mazání příspěvků. Jakých asi? Dal jsem si tu práci a přečetl prvních sto komentářů: 73 s autorem nesouhlasí, 27 souhlasí.Tak kde je ten národ? Kde je to “my”?
