Josef Mrázek
6. 10. 2016
Evropská unie byla vytvořena tak, že zakládající státy přistoupily na společné řešení některých problémů a tím omezily svou suverenitu, vzdaly se části svého samostatného rozhodování. Výměnou za tento ústupek měly získat jistější postavení vůči svým sousedům a celému světu a volnost pohybu osob a zboží v rámci EU. Ukázalo se, že zajištění vůči světu vně Unie nefunguje a nevýhody jsou vážnější, než se myslelo. Centrála EU si troufá svévolně rozhodovat ve věcech, které ve svých důsledcích dokonce ohrožují samou Evropu na životě, a v ní i nás.
Ve snaze prosadit své záměry přišlo vedení EU s požadavkem takových zásahů do suverenity členských států, které přímo ohrožují jejich existenci. Jde, například, o popírání základního práva státu nevpouštět na své území osoby, které nemají patřičné doklady ani souhlas příjmajícího státu, a o útoky na práva státu suveréně rozhodovat v zásadních otázkách hospodářských, zdravotních a dalších. Extrémní unionisté dokonce požadují, aby rozšiřování poždavků EU nesměly bránit ani ústavy členských států a napadli záměr Maďarů dát do ústavy výslovně, že vynucování přijímání běženců ze strany EU je nepřípustné.
Ne úplně všechno špatné přichází ve formální souvislosti s EU. Ale vnucuje se dojem, že do důležitých pozic v ČR se dostávají lidé svázaní s nadnárodními silami, kterým úřednické vedení EU slouží, například lidé v Radě ČNB, včetně guvernéra. Nedaří se tomu čelit. Ne, že by to nešlo, ale brání tomu nechápání následků, osobní vazby, nedostatečná odvaha a kdo ví co horšího.
Vypadá to tak, že příliš mnoho politiků všech kategorií jsou lidé nadaní schopností zmocňovat se funkcí, ale selhávají jako hlupáci, nebo se jeví jako zločinci, když se mají postarat o blaho občanů. Není pravda, že se neví, jak by se mělo postupovat správně. Zatím ještě fungují nezávislá internetová periodika, kde lze získat skutečné informace, které se v oficiálních mediích moc nevyskytují. Jsou tam nejen kritické rozbory, ale také návrhy řešení. Oficiální místa toho nedbají a tváří se, jako by jim nikdo neoponoval a nikdo nedovedl dobře poradit. Asi nemají argumenty, kterými by mohla zdůvodnit svá odmítavá stanoviska. A hlavní media jim toto ignorování trpí. Zdá se, že pro ně je rozhodující přání těch, kteří jim platí, a na nic jiného nemohou přistoupit.
Nedávný návrh novely volebního zákona je výsměchem všem, kteří by chtěli jako politici sloužit zájmům občanů. Existuje totiž docela jiný, opakovaně uveřejněný návrh změny volebního zákona tak, aby rozhodování bylo v rukou voličů, tedy skutečně a ne předstíraně demokratické. Ale jediným výsledkem návrhu je spolčení politických stran, které 26 let devastují republiku. Spojily se k dosažení společného cíle, odebrat občanům i ty malé zbytky vlivu na výsledek voleb. Zakonzervovat to nejhorší, co přináší systém zdegenerovaných politických stran. Je to věc tak vážná, že bychom neměli volit nikoho, kdo bude hlasovat pro tuto novelu, ale to ještě nepřiblíží to, čeho je třeba dosáhnout.
K vyloučení hlupáků a zločinců z účasti na vládě je stále daleko. Ale to bude aktuální, až když se podaří zvládnout velký a docela zásadní problém, jak čelit ohrožení samé naší existence.
Vlastně jsou to problémy dva:
– hrozící, a bez obraného vzepětí jistý, zánik národů a podstaty Evropy způsobený invazí nadkritického množství nepřátelských živlů a
– hrozící jaderná válka podněcovaná ve spolčení výrobců zbraní a jejich mocichtivých spotřebitelů.
Obrátíme tedy pozornost k problémům nadnárodním a ke schopnosti našich představitelů na ně reagovat. Varující zkušešností bylo již rozdělení Československa, které nakonec přineslo nečekanou výhodu pro Slovensko, protože čeští zločinci a hlupáci po něm předvedli takové dílo zkázy, které Slováci na své štěstí nenapodobili zcela. Také naše společné členství v EU a NATO umožňuje některá užitečná srovnání, ale v poslední době se ve světle uvedených hrozeb jeví jako dobrý příklad hlavně Maďarsko. Když jde o krk, tak případné rozdíly v obecně politickém zaměření jdou stranou a cenný je ten, kdo není hlupák.
Brzo po našem vstupu do EU se projevilo, jak nedůstojné jsou podmínky, na které jsme přistoupili. Nebylo dodrženo ani to, s čím jsme právem na pevno počítali. Otevřeli jsme radostně své hranice za předpokladu, že existuje kontrolovaná hranice šengenského prostoru. Dodnes neexistuje. A chybí mechanismus, jak vrátit vetřelce tam, odkud přišli. A hlavně, ani po rozsáhlých zkušenostech nebyl odstraněn důvod, proč běženci usilují o usazení v Evropě. Dostávají bezdůvodně a bez práce výhody, které nemají ani naši zasloužilí důchodci, o našich sociálních dávkách nemluvě, a dokonce více, než naši pracující občané. Je drzost omlouvat to tím, že průmysl potřebuje pracovníky. I kdyby běženci byli schopni a chtěli pracovat, proč by se měla jejich pomocí zvyšovat produkce a tím zisky podnikatelů a ničily se evropské národy. Vždyť se v Evropě pořádně neintegrovali ani Turci vybraní a dovezení před desítkama let. Navíc nejde o proud běženců, ale o invazi armády mladých bojovníků vychovávaných k vraždění, kteří se místo maskování zaštíťují několika procenty matek a dětí.
Účinný postup Australanů vůči migrantům inspiroval presidenta Zemana. Je přirozeně lepší způsobit, aby běženci vůbec nepřicházeli, ale když by přišli, ač varováni, a byli vykázáni na odlehlá místa, nelze to srovnávat s nacistickými koncentráky, protože by to byla jejich volba a vítanější by bylo, aby nepřicházeli. Pokud se nevzpamatuje EU, je nadějí a příkladem postoj Maďarů.
Každý, kdo o něčem rozhoduje, by měl být posuzován podle výsledků toho rozhodování. Způsoby, jak dosáhnout dobrého výsledku, závisí na lidech a okolnostech v místě samém, a proto mohou být různé. Když se do systému, v rámci místních podmínek dobře fungujícího, násilně zasáhne kvůli vlastním zájmům, dopadne to špatně, jako třeba v Lybii. Podobný nebo horší výsledek by již měla akce Syrie, kdyby Rusko neosvětlilo tamní dění. A je marné volat, že Rus nesmí svítit, protože je autokrat. Asi je, ale má z toho prospěch obyvatelstvo, které má na starosti, a oceňuje to. Není dobré hrozit Rusku raketami a radarovým systémem poblíž jeho hranic a snažit se vyprovokovat válku. Docela špatné je to pro nás. Nejen na radar, který jsme odmítli, ale i na zařízení NATO, která nejsou vidět, by směřoval odvetný úder. A u jaderné války je dost jedno, kdo s kým válčí.
NATO nás nechrání, ale ohrožuje. Jako jeho člen jsme zneužiti v cizím zájmu.
