Luděk Prokop
29. 10. 2016
Oslavy vzniku neexistujícího státu máme pomalu za sebou. Někomu by v dnešní době takové oslavy mohly připadnout jako nepřístojná před příprava k oslavám v budoucnu, kdy ze zbytku, z torza státu, jehož vznik je slaven a opěvován, již nezbyde nic. Kdy z něho bude slavnostně vytvořena spolková země Německa, jak již naznačil vizionář, náš ministr Herman u milých přátel, na sjezdu sudetských Němců. Moto prvního krůčku k naplnění vize o Česku v podobě Spolkové země Německa, by mohlo znít – zbavme se českého prezidenta.
Přiznejme si, že heslo zbavme se českého prezidenta, mohlo by být za význačné podpory monopolu veřejnoprávních sdělovacích prostředků, (včetně televizních stanic státních i zprivatizovaných), považováno za ústřední heslo letošních státních oslav.
Zvláště pak oslav protestních, na Staroměstském náměstí. Jak zde, tak již před tím, vystoupili svobodomyslní zástupci někdejší i současné umělecké fronty. Některé z nich ku podivu pamatujeme, jako nomenklaturní herecké kádry z doby takzvaně totalitní. K tomu lze podotknouti – nic nového pod sluncem.
Vzhledem ke skutečnosti, že mnoha lidem, stejně jako bezcharakterním „investigativním“ novinářům, analytikům a reportérům, evidentně uniká zřejmá souvislost.
Souvislost mezi zmínkou našeho ministra Hermana o vizi Česka, jako Spolkové zemi Německa, souvislost s kaskádou informací a s nezastavitelnou průtrží masážních praktik monopolu veřejnoprávních sdělovacích prostředků, namířených proti našemu přímo volenému prezidentovi, potažmo státu.
Souvislost s mediální masáži týkající se lží kolem „zlovolného neudělení“ medaile, strýčkovi Hermana, masáži spjaté s neprokazatelným a nedokázaným vydíráním svatého Hermana, „zlotřilým prezidentem“ České republiky.
Kardinální otázkou v časech příštích, otázkou plynoucí z výše zmíněných skutečností, může se stát, zda jim, (aktérům podílejícím se na prosazování ústředního hesla – zbavme se českého prezidenta), zda jim má být odpuštěno, protože nevěděli, co činí.
Těžko tomu bude uvěřit, když výše uvedené souvislosti jsou tolik zřejmé.
Z těchto souvislostí plyne například i přání vyslovené politickým důchodcem Rumlem, aby parlament zbavil přímo voleného prezidenta funkce. Z těchto souvislostí a zřejmě i z nevíry ve volební konkurence-schopnost , kohokoli z kavárenských kruhů. Včetně velmistra hazardu Horáčka, plyne i několikrát vyřčené přání, aby Miloš Zeman již nekandidoval. Ze záběrů „masové účasti“ a z plytce trapných vyjádření aktérů protestních oslav ze Staroměstského náměstí, přes veškerou tu podporu umělecké národní, respektive protinárodní, protistátní fronty lze vyvodit, že přání, aby Miloš Zeman již nekandidoval, je pro naplnění cíle pro přeměnu torza našeho státu ve Spolkovou zemi Německa, našeho již rozbitého státu, jehož vznik je kontraproduktivně oslavován, velice důležitý. A sice přesto, že mají v rukou sdělovací monopol na jeden názor a na totalitní propagandu jedné volby. Volby usnadňující za pomoci „nového“ prezidenta, přeměnu Česka ve Spolkovou zemi Německa.
Z útržků volebního úsilí Horáčkovo kabaretu a jeho hostů (tlučhuby Pitharta a nedostižné soudružky Němcové soudím), že hazardní král se do vkusu kavek na oškubání, výjimečně netrefil. Snad jen do vkusu těch kavek z nejhloupějších. U nich si nepochybně přízeň získat mohl. Myslím, že soudruzi chystající transformaci Česka, do spolkové země, mají co napravovat.
Zároveň se obávám, že mnohokrát vyznamenaný a oceněný strýček Hermana, celou tu slávu kolem něho protrpěl jen v nepochopení toho, co se to všechno kolem něho děje.
Možná i samotný, velice snaživý Horáček, jako hazardní velikán musel cítit, že ten tyátr pro tupé kavky, není to pravé ořechové.
Závěrem již jen tolik. Hra o Českou republiku a její podobu samostatné republiky započala. Mnohé nasvědčuje tomu, že jde o její přeměnu v zemskou zemi Německa. (Odkladiště imigrantů). A tato hra započala již těmito letošními oslavami. Oslavami vzniku zlikvidovaného státu. Nyní, zdá se být největší překážkou kýžené transformaci v přeměnu Česka, prezident Miloš Zeman. Jak s tím naložíme, bude jen a jen na nás samotných. Vynechme při úvahách plytké kydy o slušnosti a o demokracii, o tom jak patříme k západu, který nás již tolikrát zradil. Začněme uvažovat o západním pokrytectví a o západní lstivosti, vábící nás neustále a falešně do hazardu kavek, chtějících získat vidinu výhry za cenu, že prohrají všechno, co mají.
