Petr Hájek
27. 10. 2016 ProtiProud
Petr Hájek komentuje nechutné divadlo politických komediantů (volených i nevolených), kteří si pro své kabaretní číslo berou za rukojmí celou republiku
No konečně! Že to ale trvalo. PKPK (Pojízdný Kabaret Politického Kýče) rozbaluje své šapitó na Staroměstském náměstí. Je to prověřené místo pro začátek státních převratů již od roku 1948, kdy odtud Kléma vyslal do ulic své milice.
Jenže to byl profík – a jeho dnešní imitátoři jen ušmudlaná šmíra: Herci „otevírají svá divadla (na která si nevydělají – a tak jim je soudružka primátorka Krnáčová dotuje z našich daní) k dialogu s veřejností“ – jako v listopadu 1989. Místo Havel na Hrad! se bude vzývat jméno nedávného majitele sázkové kanceláře (po jejím prodeji již bohatého ambiciózního rentiéra) Michala Horáčka. Ostatně právě on celý ten cirkus platí a produkuje – a bude moderovat.
Budou tam všichni, kteří si už málem zoufali z té nudy. Nedávné kim-ir-senovské oslavy nedožitých osmdesátin Velkého Honáka (VH) to vzrůšo nenahradí. A tak přijde i Královna-vdova, pro niž je každé šmírácké představení živou vodou a návratem do mládí normalizačních komedií. A budou i další atrakce. Třeba Denní husa (Miroslava Němcová, ODS). Vstup volný (draho nás to má přijít až potom)!
Vlastenci od kapučína
A co že tam budou všichni dělat? Jako vždycky – producírovat se. Protože „show must go on!“, teprve pak se sypou penízky z našich nedobrovolných daní. Tedy alespoň to tak zatím vždycky šlapalo: Česká televize (bude kabaret jistě přenášet) vypáčí z našich peněženek na sedm miliard rok co rok (když jí nedáte, pošle na vás exekutora). Něco si nechá pro svůj vlastní PKPK (zpravodajství a publicistika), zbytek rozdělí do soukromých kapes soudruhů producentů a herců. Tedy těch, kteří spolupracují.
Moment – ale vždyť tam budou i jiné oblíbené kabaretní politické obludy: reinkarnovaný Vašek Havlů (M. Kalousek, TOP 09), kněz Vyklouz (ministr kultury Herman, KDU-ČSL), nebo zase kněz, co nebyl vysvěcen („inženýr lidských duší“ T. Halík), pasáček Denních husí v podobě Fialy (ODS), nebo stan v podobě jakéhosi Gazdíka (STAN): kdo tyhle platí? No samozřejmě opět my z našich daní (stamilióny každoročně pro jejich partaje)! Takže to by bylo, aby nám také něco extra nepředvedli.
Budou předvádět, že oslavují 98. výročí vzniku naší republiky sprosťárnami a útoky na regulérně přímo zvoleného prezidenta této země. No a protože se pomalinku blíží další předvolební prezidentská kampaň, chtějí ji pěkně hlasitě zahájit. Posledně jim to s knížetem nevyšlo, tak teď vsadí na hazardního hráče, kamaráda Kocábů všech druhů. Po patnácti letech by jim mohl vrátit klíče od Hradu, aby konečně se zbytky této republiky mohli hrát válečnou ruletu s Bruselem, Washingtonem, Berlínem a NATO.
Že je ovšem situace jiná než před poslední prezidentskou volbou dokládá in fakt, že tentokrát se za tohle obehrané číslo kupodivu nepostavil hlavní deník (MfD). V textu šéfredaktora J. Plesla se naopak dočteme:
„Textař a rentiér Michal Horáček, už definitivně rozhodnutý kandidovat za rok a půl na prezidenta, se zpočátku držel v bezpečné vzdálenosti od „pražské kavárny”, aby si zbytečně nezavřel dveře k venkovským voličům. Teď se mu to ale nějak vymklo z rukou – a už má kapučínko před sebou na stole. Tak v pátek na Staromáku!“
Všechno je jinak
Fakt je, že plný název tohoto šmíráckého spolku s prošlou záruční dobou je delší: nikoli PKPK, ale PKPKPK (Pojízdný Kabaret Politického Kýče Pražské Kavárny) – v tom má šéfredaktor Plesl pravdu. Ostatně má ji i pár jiných, kteří jinak „pékáčka“ tradičně adorují a obhajují, ale tentokrát je to moc už i na ně. Třeba publicista Bohumil Doležal o výzvě divadelních asociací („Divadla a herci společně: Nemůžeme mlčet!“) na svém webu napsal:
„Zarážející je už její (té výzvy, pozn. PH) patetický, silácký tón: ‘Vaše svévolné jednání poplivalo těžce obnovované demokratické tradice naší republiky’, ‘zbaběle jste podlehli’, ‘servilně jste ujistili’, ‘mstivá hanebnost prezidenta republiky’ atd. To je vždycky signál, že něco není v pořádku. (…) Proboha, nestylizujte se do pozice bojovníků proti totalitě: Chápu sice, že je to působivé ‘píár’, zároveň je to taky laciný kýč.“
Ostatně již zmíněný J. Plesl k tomu ve svém článku na adresu „protestujících“ herců a politiků dovysvětluje:
„Zajímavé je, že neprotestovali, když před pár lety v Saúdské Arábii tehdejší ministr zahraničí ujišťoval o našem spojenectví představitele země, kde je běžné trestat kritiky režimu dlouholetým žalářem a mučením. Neprotestovali, protože tehdy na ‘demokratické tradice’ plival milovaný kníže, nikoli ten ‘ignorantskej alkoholik'”.
Jednoduše – všechno je jinak. Jen si toho naši kavárenští politici v maskách herců a komedianti v převlecích za (nevolené) politiky opět nevšimli. Spadli do anti-zemanovského rauše, na jehož drobné dávky jsou každodenně navyklí. Droga nevysycené nenávisti a lži s názvem pravdolásky je opět nutí dupat v rytmu válečného bubnu. Jenže problém je, že média už nejsou v rukou jediné „německé“ klaky.
Kdo stojí v pozadí?
„Pékáčka“ ovládají sice nadále ta takzvaně veřejnoprávní (v družstevním spoluvlastnictví zaměstnanců a štamgastů PKPKPK) plus Bakalovo mediální impérium postavené z ukradených peněz při „privatizaci“ OKD, ale už přece jen nemají všechna. A s tím se „pražský Majdan“ rozjíždí podstatně hůř. Erik Best, analytik s americkými kořeny v tom však vidí něco víc:
„Opravdu se rýsuje něco jako odlehčená verze Majdanu. Když jsem z legrace napsal, že snad přijede Soros nebo aspoň jeho peníze, je to narážka na to, že často to dopadne tak, že podporujeme někoho proti někomu jinému a ani ta alternativa není nakonec moc příznivá.“
V tom se patrně nemýlí. Není to pouze Horáček, kdo to celé platí. Známe to už dávno: červené karty, placení komparzisté americkou ambasádou – to všechno už tady bylo. Ale připomenutí G. Sorose je zcela namístě. Je to on, kdo stojí v pozadí za připravovaným volebním velepodvodem na Donalda Trumpa. Zdálo by se, že má tedy plné ruce práce za oceánem.
Jenže Soros má také u nás už pevně vybudované „neziskové“ struktury. Také u nás má mnohé „zavázané“ politiky. Jednu z cest ukazuje jasně hlavní sponzor lidovců, muž s příznačným jménem Sekyra (známý z dob mafiána Mrázka).
Vstoupí tedy do hry konečně i u nás naplno „kapitál barevných revolucí“? Určitě se o to pokusí. Fraška znesvěcující státní svátek naší republiky je zatím jenom další – i když velmi významný – test. Šmíra PKPKPK teď musí dokázat, že si Sorosovy prachy zaslouží. Nejde jim o málo.
Nám, kteří na smysl naší republiky věříme, jde však o víc.
