Luděk Prokop
23. 10. 2016
Sborové pištění podepřené mediálními fanfárami – vřeštěním kolem „veledůležité záležitosti“, dá-li prezident medaili nebo nedá. Mimoděk související humbuk připomíná herecký výkon Vlasty Buriana okořeněný zpěvem v roli Antona Špelce, ostrostřelce.
Medaile byla v daném případě možná odepřena strýčkovi ministra kultury. Objasňujícím komentářům ohledně důvodů pro neudělení medaile, souvisejícím s přáním prezidenta, ve věci shledání či neshledání strýčka ministra s dalajlámou, může každý, dle svého naturelu věřit více či méně. Osobně si raději počkám na vyjádření z první ruky, přestože je mi lhostejné, komu hodlá či nehodlá pan prezident medaili udělit.
Konec konců jde o přímo voleného prezidenta, nepodléhajícího povelům politických lobbistů, kterým za své zvolení nevděčí, ani co by za nehet vlezlo. Není jim tudíž (v logice věci) povinován nějakou bezvýhradnou poslušností, ať již ve věci nějakého jmenování, nebo udílení medailí.
Za sebe, co by voliče prezidenta, mohu pouze sdělit, že záležitost kolem strýčka ministra a medaile, je mi naprosto šumák.
Pouze ten humbuk kolem takové nepodstatné prkotiny mě poněkud vadí, protože výroba „nepřízně“ k našemu prezidentovi, prostřednictvím „velbloudů tvořených z komárů“ je příliš usilovná a má příliš dlouhé trvání. Obojí, nám mnohým (dříve narozeným) příliš moc a dosti hrubě připomíná novinářský styl práce doby minulé, takzvané totalitní. A tato hrubá připomínka mě vadí ze všeho nejvíce, pro obrovské pokrytectví a s ním úzce propojenou podlost, evidentně předčící podlosti doby minulé, podlosti stávající se normou a ničící morálku všeobecně.
Malým pozitivem na tom všem může být skutečnost, že při neuctivostí nafouknutých bublinách kolem výroků a konání našeho prezidenta, se často dobíráme k podstatě problému a dozvídáme se fakta, se kterými bychom v jiném případě, se nikdy neseznámili. Po hříchu často jsou tato fakta v příkrém protikladu se záměry „ genetických inženýrů“ tvořících „velbloudy z komárů“.
Nicméně mám z toho i dobrý pocit. A sice ten, že zásluhou zmiňovaného, cca čtyřletého, většinou trapného úsilí, pod jakoukoli záminkou dehonestovat našeho prezidenta, byla již munice víceméně vyčerpána. A sice ještě před finální částí, před příštími volbami prezidenta. Nicméně mějme na zřeteli, že sveřepí pokračovatelé totalitní novinařiny, jsou schopni naprosto všeho. Nic z předchozích metod nezapomněli a ničemu novému se zřejmě nenaučili. Snad jen tomu, že v rámci přání svého zaměstnavatele, mohou beztrestně lhát a urážet každého, dokonce i prezidenta.
Závěrem již jen malá nezbytná připomínka toho, že ani premiér Sobotka neváhal přidat, tak jako již mnohokrát, (před i po pádu preferencí ČSSD, pádem preferencí stále nedotčen a nepoučen), svou proti-prezidentskou trošku do mlýna: Bez vyznamenání Bradymu to bude „festival hradní malosti a rozhádanosti”. Nezapomeňme dlouhodobé proti-prezidentské snahy tomuto premiérovi, i kdyby mu vedení proradné strany na poslední chvíli před volbami, dávalo jakékoli pokyny ve věci přístupu k našemu prezidentovi. ČSSD se nemůže vylhat úplně ze všeho.
