Zoufalý Porošenko dělá zoufalé činy…

Jiří Vyvadil
15. 8. 2016   Rukojmí
Abych byl upřímný, kdybych k tomu nebyl vybídnut, asi bych na novou krizi kolem Krymu nereagoval. Článků na téma předpokládané katastrofy ve vývoji Ukrajiny jsem napsal za dva a půl roku něurekom a už ani nemám radost z toho, že na má slova došlo.A abych se stále neopakoval, tak drobná připomínka z mého článku ze dne 21. 7. 2014: Zatracený majdan … Jednoho dne jej všichni budeme proklínat.
…Když se dají do pohybu procesy destrukce a násilí jsou k nezastavení. Dovedete si představit, jak celý svět mohl být v pohodě, kdyby hned na počátku, kdy byla násilím obsazena státní budova, zapálen první policista a zvedla se první ruka k nacistickému pozdravu, řekl Západ: „Tak takhle ne. To v zemi, která chce vstoupit do EU možné není. Ihned to skončete“. …….. A násilí, které se valí ze západu proti východu roste a roste….Bez majdanu by nebyl Krym, vraždění civilního obyvatelstva, ale ani sestřelování letadel… Na východě Ukrajiny zuří boje a jejich intenzita včetně genocidních čistek se stále více podobá procesům při rozpadu Jugoslávie.

Nemá smysl k tomu co dodávat. A snad, aby někdo nemávl rukou, že od Putinova agenta přece nelze nic jiného očekávat, připojuji současný komentář papežského nuncia arcibiskupa Giugerottiho v Kyjevě, tak jak byl uveřejněn na Radio Vaticana. (A nebo už i Jeehop Eminence je vedle Trumpa, Zemana, Sarkozyho, Renziho, Tsiprase či Marine le Pen agentem Putina? Asi ano.)

Uváděl:

„Situace na Ukrajině se stále zhoršuje. V posledních dnech válka znovu ožila, přibývá obětí na životech, informuje z Kyjeva apoštolský nuncius arcibiskup Claudio Gugerotti. Jaké jsou největší potřeby, pokud jde o humanitární situaci? Ukrajinský konflikt za sebou nechal 9,5 tisíce mrtvých a dva miliony lidí muselo opustit domovy. Z hlediska mezinárodní politiky se však Ukrajina ocitla na okraji. Pozornost světa se soustředí jinam. „Nutno říci, že z politických důvodů není připomínání Ukrajiny v módě. Ukrajina je zemí, která způsobila či prohloubila potíže ve vztazích mezi Spojenými státy, Evropou a Ruskem, postavila je do šachu. Mluvit dnes o Ukrajině by tedy znamenalo mluvit o vlastních neúspěších. V tom smyslu, že Ukrajina, která se samozřejmě nacházela ve sféře vlivu Ruské federace, se rozhodla – rovněž nepochybně pod západním tlakem – obrátit směrem k Evropě a Spojeným státům. Došlo na Majdan, na faktické oddělení od Ruska se všemi hospodářskými důsledky. Ale zároveň z různých důvodů Západ nenastoupil na místo Ruska, nepřemýšlí o zlepšení životních podmínek místního obyvatelstva. Proto tedy v této chvíli Ukrajina prohrává na všech frontách.“ A pan arcibiskup dodává, že kupní síla průměrného platu se od dob Majdanu čtyřikrát snížila. „To znamená, že k válce přistupuje ještě problém všeobecného zchudnutí na celé Ukrajině. Pokud se to nezmění, hrozí nám válka mezi chudými,“ varuje arcibiskup Gugerotti.

Nevěřím našim velvyslancům ze stáje Schwarzenberga a Zaorálka, ale jeho Eminenci papežskému nunciovi, ač přesvědčený ateista, věřím na slovo. Jeho analýza je přesná

….

Tento úvod k podstatě následujíc poznámky byl nezbytný.

Ukrajina dnes je někde na hraně zhroucení a patrně i nového násilného puče, jehož počátek se již odtikává…

Mimochodem, ještě jeden odkaz mi zrovna vytanul na mysli. Vzpomene si ještě někdo na naléhání Henryho Kissingera, který volal po finlandizaci Ukrajiny a vyvážené spolupráci mezi Ruskem a Západem ohledně této země, aby byl zajištěn mír a pořádek?

Ten starý machiavelista měl, opět jako vždy pravdu.….

Kdykoliv Rusko začne být úspěšné na mezinárodní scéně Ukrajinci vyvolávají vojenský konflikt. A v minulém týdnu Putin doslova měnil geopolitické dějiny, když Erdogan odkopnul Porošenka, aby zajel utvrdit vzácného a drahého přítele Vladimíra o své, co nejhlubší oddanosti. A hned druhý den na to, z evropských zemích doposud nejfanatičtější proukrajinská regionální velmoc, Velká Británie v podobě své nové premiérky paní Mayové zvedla sluchátko a zavolala Vladimírovi, že nazrál čas dát do pořádku nahromaděné vztahy nenávisti mezi oběma zeměmi. A včera enfant terrible Evropy i Velké Británie ministr zahraničních věcí vlády Jejího Veličenstva Boris Johnson zavolal svému ruskému kolegovi a že je třeba spolupracovat.

Mimochodem v situaci, kdy Clintonová vyhlašuje Rusku pomalu 3. světovou válku je to více než jen zájem po dobré spolupráci. Je to vyhlášení nezávislosti Velké Británii na zahraničním kursu Obamy, případně Clintonové.

A snad ještě jedna poznámka…

Nejfanatičtějším a nejaktivnějším národem, jejichž tehdejší tandem Tusk – Sikorský připravoval v Kyjevě puč, byli Poláci…

Vše se mění. Tak trochu jako dýka (ovšem zcela legitimní) do „bratrských vztahů polsko – ukrajinských rozhodně patří usnesení Polského sejmu, kterým byli Ukrajinci a jejich povstalecká armáda odsouzeni za genocidu Poláků ve Volyni. Když bereme v úvahu, že Bílý dům i John Kerry usilovně bojovali, aby toto usnesení nebylo přijato, pak je jasné, že Porošenko a jeho suita zůstává jako kůl v plotě.

…A tak se Ukrajina opět uchýlila k tomu poslednímu, co má: vyvolat konflikt na Krymu a Donbasu.

Teroristický útok připracovaný speciálními ukrajinskými silami, by možná před rokem zapůsobil jako silná rozbuška, ale nyní je už je to jen zoufalá křeč zoufalého člověka, jehož budoucnost je temná.

A ocelově klidná reakce Vladimíra Putina odpovídala jeho změněnému geopolitickému postavení. Proč by se on měl stýkat s totálně neúspěšnou Merkelovou, které se rozpadají její projekty v Evropě, zoufalcem Porošenkem a slaboučkým Hollandem ?

Řekl jen s klidem: “Je to velmi znepokojující informace. Skutečně, zvláštní služby zabránily průniku z území Ukrajiny diverzní a průzkumné skupiny Ministerstva obrany Ukrajiny. A samozřejmě, za této situace se setkávat v normandském formátu, natož v Číně, nemá smysl,” cituje agentura RIA Novosti prezidentova slova.

Tím je Porošenko vyřešen a může se připravovat na to, zda ještě existuje zem, která mu případně dá azyl.