Jevgenij Sizov
1. 7. 2016 Eurasia24
Čistě hypoteticky si zkusme představit vojenské střetnutí Švédska s Ruskem. Jakými prostředky by tyto země bojovaly na pevnině? Statistiky za posledních 50 let dokládají, že 60 % všech ztrát bojujících stran připadá na střelné zbraně. To znamená, že rozhodující silou zůstává pěchota. Ta dnes ovšem nevyráží do boje pěšky, ale přesunuje se do místa střetnutí pomocí obrněných bojových vozidel pěchoty (BVP, rusky БМП – боевая машина пехоты). Podívejme se tedy, jaká BVP mají ve výzbroji armády Švédska a Ruska (článek srovnává ruský BMP-3 se švédským CV90, což je o to zajímavější, že švédský stroj je horkým kandidátem na budoucí BVP Armády České republiky – pozn. Geo).
Specifika švédské armády
Vojenská neutralita Švédska vyvolává specifické požadavky na jeho armádu a vojenskou techniku.
Z jednoho pohledu potřebuje Švédsko armádu, která nebude vypadat útočně a nebude tak vyvolávat obavy sousedních zemí. Při pohledu z druhé strany je však třeba, aby tato armáda byla dostatečně silná, aby si nikdo nezačal myslet, že Švédsko snadno a rychle porazí.
Po skončení studené války byl stav švédských ozbrojených sil znatelně zredukován a armáda, která byla do té doby tvořena na základě branné povinnosti, se změnila v plně profesionální. Švédsko omezilo svůj vojenský rozpočet. Během posledních dvou let však švédská generalita změnila názor a začala hovořit o „ruské vojenské hrozbě“. V důsledku těchto úvah byl navýšen i armádní rozpočet.
Stridsfordon 90
Švédská pozemní vojska mají ve výzbroji pásové BVP typu Stridsfordon 90 (zkráceně Strf 90 nebo také CV90) v několika modifikacích. Základní variantou určenou pro „pěšáky“ je model Stritsfordon 9040. Ten je vyzbrojen 40mm automatickým kanonem Bofors L/70. Pancíř a další prvky pasivní obrany mu zajišťují ochranu proti až 30mm průbojným podkaliberním střelám.
Posádka stroje je tříčlenná a do prostoru pro výsadek se vejde 8 osob. Výsadek opouští vozidlo vraty na jeho zádi. Kapalinou chlazený dvouřadový dieselový osmiválec s válci do „V“ uděluje Strf 90 na silnici rychlost až 70 km/h. Dojezd s plnou nádrží je kolem 320 km.
Na podvozku Strf 90 byla vyvinuta i další obrněná technika používaná ve švédské armádě. Tím, že byl zrušen prostor pro výsadek a vozidlo obdrželo novou věž se 120mm kanonem, vznikl lehký tank Grkpbv 90120 (GranatKastarPansarBandVagn).
Po instalaci radaru lze Strf 90 přeměnit na samohybný prostředek protivzdušné obrany. Bez kanonu, jen s 7,62mm kulometem se toto BVP změní na velitelsko-štábní vozidlo, které zas může být, pokud je vybaveno příslušným zařízením, přeměněno na vozidlo čelního průzkumu. Z uvedeného je zřejmé, že Stridsfordon 90 je strojem skutečně univerzálním.
Rodina BMP-3
Vývoj tohoto BVP byl zahájen již v roce 1977 a o deset let později bylo přijato do výzbroje (sovětské armády). Sovětští návrháři sestrojili BMP-3 tak, aby v něm byla ponechána celá řada možností k další modernizaci; toho dnes využívají současní ruští vývojáři, kteří přebudovali původní sovětský stroj do řady dalších modifikací.
Výkonem motoru a rychlostí na silnici se ruské BVP od svého švédského protějšku prakticky neliší. Má ale téměř dvakrát větší dojezd na jednu nádrž a navíc má schopnost plavby rychlostí až 10 km/h. Plave přitom nejen při klidné hladině, ale i v bouři až do 5 ballů (tj. při rychlosti větru 8-10,7 m/s a výšce vln 2-2,5 m). Je to současně jediný stroj tohoto typu na světě, který je schopen vést palbu z vody a za jízdy. Má tedy celou řadu předností, a to nejen před švédským Stridsfordon 90, ale i v porovnání s americkým М2A1 Bradley a anglickým MCV-80 Warrior.
Z hlediska pancéřové ochrany se BMP-3 vyrovná Strf 90, když také odolá 30mm průbojným střelám. Výzbroj může tvořit 100mm kanon, který lze použít i jako vypouštěcí zařízení protitankových řízených raket, doplněný 30mm automatickým kanonem a třemi kulomety ráže 7,62 mm. Na jednom z modernizovaných typů BMP-3, „Derivacija“, je nainstalována bezosádková věž s 57mm automatickým kanonem.
BMP-3 „Dragun“ představuje nejvýraznější modifikaci základního typu. Motorový prostor má přesunutý do přední části vozidla k posílení ochrany posádky a výsadku. Na vozidlo lze nainstalovat tři různé typy bezosádkových věží s rozdílnou výzbrojí.
Pokud tedy hodnotíme Strf 90, jde o běžné BVP, s jehož pomocí mohou být vojáci v relativním bezpečí dopraveni do místa bojů. Ruské BMP-3 se ale už v základní verzi svými bojovými schopnostmi přibližuje spíš lehkým tankům. Pokud vezmeme v úvahu i jeho schopnost plavby, pak lze říci, že ruská armáda má k dispozici opravdu kvalitní vozidlo, které si poradí se všemi překážkami.
Jevgenij Sizov
Zdroj: slovodel.com
Překlad: mbi, Eurasia24.cz
