Zbyněk Fiala
3. 7. 2016 Vaše věc
Socialista Bernie Sanders v primárkách do prezidentských voleb prohrál, ale ukazuje se, že on sám není podivná bílá vrána, jeho programové cíle mají podporu a přesouvají se i do volebních kampaní na státní a lokální úrovni. Brexit je argumentem navíc.
S Amerikou (i s námi) by to vypadalo beznadějně, kdyby nejdůležitější americké volby byly skutečně jen v rukou těchto dvou osob, neodhadnutelného Trumpa, který mění názory, jak ponožky, a Clintonové, se kterou přijde záruka pokračování neokonzervativní a neoliberální politiky, zabalené jen do přesvědčivější demagogie.
Naštěstí je to pestřejší. Je tu třeba ještě senátor z Vermontu, který to úplně nevzdal, i když v primárkách úplně neuspěl a teď by měl odevzdat své voliče vítěznému kandidátovi Demokratické strany. Socialista Bernie Sanders se však zatím odmítá plně podřídit, aby zachoval tlak na Clintonovou v programové oblasti. Zdola je pak vyzýván, aby využil svůj vliv a pozornost zaměřil také o patro níž. Aby se znovu rozjel po celé zemi a podpořil progresívní kandidáty ve volbách v jednotlivých státech, kde se vybírají federální i státní poslanci a senátoři, a taky guvernéři.
Pohled do Sandersovy duše nabízí jeho příspěvek na názorových stránkách New York Times.
Klíčová pasáž je jednoznačná:
„Řekněme si to jasně – globální ekonomika nepracuje pro většinu lidí ani v naší zemi, ani ve světě. Je to ekonomický model vyvinutý ekonomickou elitou ve prospěch ekonomické elity. Potřebujeme reálnou změnu. Avšak nepotřebujeme změnu, která je postavená na demagogii, bigotnosti a anti-imigračních náladách, na tom, čím se vyznačovala rétorika kampaně stoupenců Brexitu – a co má centrální roli i v poselství Donalda Trumpa.“
Je Brexit tak skutečně překvapivý? Lze se divit britským dělníkům, kterým klesá životní úroveň, zatímco jejich bohatá země dále zvyšuje své bohatství, že se obrátili zády k Evropské unii a globalizované ekonomice, přehlížející jejich zájmy i zájmy jejich dětí? Sanders upozorňuje, že tohle není jen britský problém a připomíná čísla, která dokládají, že nejde o pocity. Nejbohatších 62 rodin vlastní tolik jako celá chudší polovina planety s 3,6 bilionu obyvateli. Horní procento má víc než „dolních“ 99 procent.
Toto rozdělení najdeme i v nejbohatších zemích. V Americe žije 47 milionů obyvatel pod hranicí chudoby a 28 milionů nemá zdravotní pojištění. Kam země směřuje? Poprvé v dějinách bude mladší generace chudší než ta starší.
Lze to vidět i na jiných číslech, které dokládají důsledky myšlenkových změn prosazených na začátku 70. let a spojovaných se jmény Ronalda Reagana a Margarety Thatcherové. Prosazovaly se sliby zvyšování konkurenceschopnosti a obnovy hospodářského růstu. Co to skutečně přineslo? Střední mzda amerického dělníka (medián) klesla od roku 1973 o 726 dolarů a u žen dokonce o 1 154 dolarů, pokud započítáme inflaci. To pokračuje. Z veškerých přírůstků příjmů jde neuvěřitelných 58 procent neomylně nahoru, k onomu nejvyššímu jednomu procentu. To jsou oficiální čísla amerického statistického úřadu US Census Bureau.
http://www.census.gov/content/dam/Census/library/publications/2015/demo/p60-252.pdf
Z jiného pohledu Sanders připomíná, že za posledních 15 let bylo zavřeno téměř 60 tisíc továren, takže zmizelo 4,8 milionu dělnických míst. A že většinou jde o oběti katastrofální obchodní politiky, která povzbuzuje odchod podniků do zemí s nízkými mzdami.
Co by tedy měla Amerika podle Sanderse udělat?
Především odmítnout politiku volného obchodu a nahradit ji spravedlivým obchodem – potřebuje „faire trade“ místo „free trade“. Američané nemohou soutěžit s dělníky z rozvojových zemí, kteří se spokojí s pár šestáky za hodinu. Proto je třeba odmítnout dohodu o Transpacifickém partnerství, zdůrazňuje Sanders. Což by byl hrob i pro tu další s Evropou – TTIP. Místo toho je třeba pomoci chudým zemím vybudovat udržitelný hospodářský model. Ten obsahuje také tvorbu milionů míst prostřednictvím opatření na ochranu klimatu a při přechodu světového energetického systému od fosilních paliv.
Stejně rozhodně Sanders bouří proti skandálním poměrům, kdy velké společnosti a nejbohatší jedinci vyklouznou z placení daní národním vládám v hodnotě bilionů dolarů. Ty pak pochopitelně chybí v rozpočtech. Ale zasáhnout se dá i na výdajové straně – krácením zbrojních výdajů a přesunem těchto prostředků na boj proti chudobě, nenávisti, beznaději a nevzdělanosti.
Sanders varuje Demokratickou stranu, že Donald Trump chce profitovat ze stejných nálad, které pomohly k vítězství Brexitu. Podobně jako zastánci Brexitu jsou i miliony amerických voličů rozzlobeny a frustrovány ekonomickými silami, které ničí střední třídu. Sanders proto Demokratickou stranu vyzývá, aby dala jednoznačně najevo, že stojí za těmi, kdo bojují o přežití a byli odhozeni stranou. „Musíme vytvořit národní a globální ekonomiku, která pracuje pro všechny, nejen pro pár miliardářů,“ uzavírá svůj příspěvek v New York Times.
Pro čtenáře jeho textu však příběh nekončí. Během několika dní se za článkem naskládalo přes 3 tisíce komentářů. Najdeme tam samozřejmě i kousky profesionálních pisálků, kteří jsou najati táborem Trumpa nebo Clintonové. Ale ve většině jde o hledání východisek v těžké chvíli.
Někde zazní hlas odhodlaných, jako je nick Josh z 28. června, který se hlásí k „progresivcům“, což je výraz běžně zaměnitelný se socialistou:
„Souhlasíme s tebou, ale nyní navrhni, co se má udělat. Pracuj na tom, abys dostal podporu v domácnostech. Rozviň kampaň, aby se prosadili ti správní lidé na státní i místní úrovni. Začni psát návrhy zákonů. Neztrácej tempo, kterého jsi dosáhl. Tvoje kritika systému je absolutně správná. Hillary je mnohými vnímána jako nastrčená figurka, ale ty jsi zase vnímán jako kritik, který správně ukazuje chyby, ale je slabý v nápravě. Pevně doufám, že dokážeš obojí a ukážeš kritikům, jak se mýlili.“
Ostře do toho jde i Kingfis52 ze stejného dne:
„Jak jen někdo může číst Sandersovu obžalobu současného ekonomického systému a nedojít k závěru, že právě to je problém číslo jedna, který musí být řešen jako první? Tolik řečí o nerovnosti – rasové, genderové atd. – ale právě hospodářská nerovnost je bariérou pro řešení v kterékoliv další. Vyřešme obscéní majetkovou nerovnost a otevře to cestu pro narovnání rasové, genderové a jakékoliv další nerovnosti.
Tento problém vyřešit MŮŽEME. Nikoliv nějakými dárky a zbytky, ale zvrácením politik, které vytvořily tento systém, opírající se o „drobečky“ ze stolu nahoře (trickle-down system). Zrušme účetní a daňové předpisy, které odměňují krátkodobý zisk na úkor DOMÁCÍCH dlouhodobých investic. Zvraťme obchodní a celní dohody, které umožňují, aby společnosti vydělávaly na odchodu do zahraničí. Odměňujme společnosti, které poskytují Američanům dobrou práci za důstojnou mzdu a benefity, a trestejme společnosti, které to nedělají. Vyrovnejme podmínky pro americké dělníky zavedením daní a cel na zboží a služby ze zahraničí. A co je důležité, oživme odbory zavedením dohledu, který zajistí, že budou sloužit nejlepším zájmům svých členů, a nikoliv bossům a kriminálním elementům. Vraťme se k efektivnímu kolektivnímu vyjednávání.“
A nakonec ještě HNS o tři dny později:
„Fair Trade není protekcionismus. Zajišťuje jen, že z obchodu má prospěch víc lidí z obou zemí, nejen politici a oligarchové, kteří zbytku ponechají drobečky. Nejde o komunismus, ani vzdáleně. Pokud horní jedno procento sníží své bohatství z 50 procent na 20 procent, budou stále odporně bohatí, ale tento rozdíl usnadní život miliardám lidí. Lze zavést zákony, které omezí příjmy a příležitosti (tak by to asi udělal komunismus), nebo ponecháme lidem všechny příležitosti vydělávat neomezeně, ale zajistíme, že na makro úrovni má víc lidí z těchto příjmů přínos (to je spíše demokratický socialismus).“
