Bude jaderná válka?

Otázkou je jen to, zda výše vyslovená obava má reálný základ, nebo zda se jedná o přehnané obavy. Každopádně je velmi ostražitě vnímat současné dění, posuzovat vše střízlivě. Vývoj syrského konfliktu ukázal, že existují i dostatečně vlivné síly, které jsou schopny pokusy o vyprovokování jaderné katastrofy odvrátit. Zajímavý pohled přináší NWOO v článku “NATO připravuje “globální úder” na Rusko”. Můžeme být ostražití, jak pokud se týká zdroje, tak i informací, některá fakta bychom však v úvahu měli brát. Zde je příslušný článek:

V Radě federace bylo 5. června oznámeno, že NATO si připravuje předmostí pro “globální úder” na Rusko. Podle prvního místopředsedy výboru Rady pro obranu a bezpečnost France Klinceviče:

“Mají mnoho vážných plánů v rámci koncepce takzvaného globálního úderu. NATO zabírá staré sovětské základny v Pobaltí, Rumunsku a Polsku a dislokuje tam personál.

Počet vojáků NATO v těchto zemích se podle údajů Klinceviče zvýšil 19krát. I když v absolutních číslech to není tak moc, ve skutečnosti se, jak zdůraznil senátor, “připravuje předmostí, kam lze umístit zařízení, a připravují se prostory pro realizaci velkých plánů”.

To, že by to bylo možné chápat jako akt zastrašování a důvod pro zásah do rozpočtu, v ruské vládě vnímají zcela vážně. Nejprve ministr obrany Polska prohlašuje, že jeden prapor NATO je schopen zadržet RF. Současně s tím jeho šéfka, premiérka Beata Szydło, zjevně nevěří v síly jediného praporu a má v úmyslu se odvolat ke generálnímu tajemníkovi Aliance Jensi Stoltenbergovi se žádostí o rozšíření vojenského kontingentu v její zemi. Navíc: protože nedůvěřuje dokonce ani NATO, Polsko se chystá vytvořit dobrovolnické sbory k podpoře armády v případě “hybridní války” s Ruskem. Na pozadí těchto protichůdných kroků a prohlášení je stále obtížnější pochopit, co vlastně Varšava chce, a co je nejdůležitější – zda jsou její obavy upřímné, nebo je to prvek vnitřní politiky, show, vypočítané na Poláky?

“Z vojenského hlediska problém po celou tu dobu spočíval v tom, že jsme byli na 100 procent přesvědčeni, že v případě agrese Aliance ztratí atakované území a bude nucena ji znovu vybojovat později. Nicméně díky přítomnosti praporu budeme schopni bránit území dostatečně dlouho na to, aby spojenci měli čas shromáždit síly a učinit odvetné kroky.”

Ale pročpak slova šéfa obranného ministerstva naprosto neodpovídají činům polské premiérky: Beata Szydło a její estonský kolega Taavi Rõivas, jak uvádějí tiskové služby vlády Estonska, tvrdí, že obě země mají zájem na posílení mise NATO v regionu:

“Cílem Estonska a Polska je zvýšit přítomnost spojeneckých vojsk NATO v regionu a zajištění takových plánů, které byly v roce 2014 schváleny na summitu NATO ve Walesu, jako je například posílení mise na ochranu vzdušného prostoru v Pobaltí se sídlem v Emari, provedení většího počtu cvičení, posílení sil rychlé reakce NATO a přítomnost pozemních vojsk USA”.

A už úplně nepochopitelná je “skautská” iniciativa na vytvoření dobrovolných oddílů na “odražení hybridní hrozby” v Polsku. “Jednotky na obranu území – to je odpověď na rostoucí hrozbu hybridní války,” – řekl zplnomocněnec pro vyzbrojené skupiny polského ministerstva G. Kvasniak.

Pochopit, proč se tito nebo jiní účastníci těchto podivných akcí zúčastňují, není jednoduché, protože motivy mají různé: veřejné i své vlastní, ale především jsou daleké, přímo zámořské, nicméně poslušně vykonávané.

V nedávném článku “Evropa, kterou ztratili” jsme už psali o příčinách evropské hysterie a antiruské fóbie. Zejména jsme uvedli analytické závěry známého evropsky zaměřeného politologa Sergeje Karaganova:

“Je zcela zřejmé, že se svými krizemi se Evropa nemůže vyrovnat. To přimělo západoevropské elity hledat přijatelné vysvětlení svých neúspěchů, a tak se snaží spojit, aby směřovaly energii sjednocení dovnitř. Přibližně od roku 2011 média západní Evropy začala programově šířit negativní obraz Ruska – vytvářel se návyk vidět ve východním sousedovi nepřítele. Snažili se udělat z Ruska nepřítele, před kterým je třeba se spojit. Tehdy si to nikdo neuvědomoval. Teprve nyní si to uvědomují někteří z nejupřímnějších politiků.”

Je pravda, že hledat nepřátele je jednodušší, než řešit problémy. Celoevropské elity démonizují Rusko už ze zvyku, aby stmelily vytrácející se integritu Evropské unie, a jednotliví hráči jako Polsko nebo Pobaltí, rozehrávají rusofóbní kartu už desítky let a staví na ní politický systém v zemi, bojujíce s jinak smýšlejícími občany a zároveň přijímajíce příjemné preference a další “cukříky” z Washingtonu za důsledné provádění linie amerického ministerstva zahraničí v srdci Evropy.

Amerika má zájem na podněcování hysterických obav z mnoha důvodů. Za prvé – Evropa, která se bojí, rychleji poběží pod křídla USA, bude poslušnější a snáze kontrolovatelná. A to znamená, že USA budou řešit obranné úkoly na úkor samotných Evropanů, a ti s velkou pravděpodobností budou platit nové vojenské nákupy americké techniky podle standardů NATO. Za druhé tím, že USA tuto fóbii ovládají, získávají páky pro nátlak na nepokořené Rusko, přibližují k jeho hranicím svou vojenskou techniku a nutí tak plýtvat potenciálem odvetného úderu na množství cílů.

Je známo, že systém PRO (protiraketové obrany) se jen konvenčně považuje za “obranný”. Ve skutečnosti je jeho podstatou přikrytí agrese, krytí útoku. Neboť vývoj jde v systémovém spojení se systémem bleskového globálního úderu. Myšlenka je to jednoduchá a zřejmá: USA způsobí preventivní úder, který zničí příhraniční cíle protivníka, a vše, co od něj následně vzlétne v odpověď, bude směřovat do míst, kde je dislokovaná PRO. Druhá rána mířící hluboko do protivníkova území – Ural, Sibiř – pak dokončí zničení Ruska jako vojenského nepřítele.

A v tom je celý smysl americké “protiraketové obrany”. No a zároveň je samozřejmě možné nahradit část anebo všechny americké antirakety raketami s jadernými hlavicemi, jejichž ničivý poloměr dnes činí asi 1.500 kilometrů a do roku 2020 se očekává nárůst až na 6.000 kilometrů. Takže podtrženo a sečteno – pod rouškou evropské PRO tak mohou být umístěny i jaderné zbraně méně než 3 minuty letu od ruských hranic.

Podle názoru amerického profesora, odborníka na Rusko Stephena Cohena:

“To, co vidíme, je příprava na válku. U nás takové přípravy nebyly od dob Karibské krize, alespoň na této úrovni. Aliance má v úmyslu umístit u hranic s Ruskem desítky tisíc vojáků v neustálé rotaci, a také rakety s jadernými hlavicemi, tankové brigády a systémy PRO, což Rusko pochopitelně vnímá jako velké ohrožení.”

Stephen Cohen si pak klade otázku, proč USA ženou konflikt s Ruskem na bezprecedentní úroveň. Nedávno se totiž rovnováha sil změnila, což způsobilo, že Američané jsou silně rozladění: jedná se o střelbu z oblasti Kaspického moře oním “Kalibrem”, kolem kterého bylo tolik rozruchu. Navíc, jak už dnes víme, starty těchto raket jsou možné také ze země, a dokonce i z ponorky.

Původní doktrína USA s tím, že Rusové mají takovou vysoce přesnou zbraň, která navíc má takový dosah, nepočítala. Americký PRO systém Aegis je určen pro zachycení klasických mezikontinentálních balistických raket v raném startu a před nabráním výšky. Ale rakety “Kalibr” nejdou na balistickou křivku. Pohybují se poměrně nízko, pokud jde o úroveň země, unikají před radary a mění směr letu, a pouze v těsné blízkosti cíle dosáhnou výšky několika tisíc metrů, odkud pak útočí. Navíc mají k dispozici všechna “kouzla” moderních vícenásobných hlavic uhýbají cích před lokální PRO na území nepřítele. A možnost jejich umístění na ponorkách je dělá zaručeně nezranitelnými vůči americké protiletecké obraně.

Podstata americké PRO spočívá v myšlence nanést první úder, a v místě, kde se očekávají odvetné výstřely zasaženého protivníka, soustředit mořské komponenty systému Aegis. A to tím spíš, že již do roku 2020 se očekává spuštění na vodu první stovky takových lodí, které jsou daleko mobilnější než pozemní PRO a mohou se soustředit na oblasti nejpravděpodobnějšího odvetného protiútoku.

A tak je jasné, že ponorky se systémy “Kalibr”, zejména pokud jsou vybaveny jadernými hlavicemi, plány Američanů na beztrestný útok proti Rusko zcela zhatily.

Nicméně v USA se blíží krize a vojensko-průmyslový komplex je už tradičně tažným koněm americké ekonomiky. Proto se dá snížení agresivity plány Pentagonu v blízké budoucnosti jen stěží očekávat. Ale připravit se a udělat to tak, aby miliardy dolarů, které Washington utratí na své dobrodružství, byly zbytečně vyhozené do větru – to v ruských silách rozhodně je.

Viz: http://www.nwoo.org/2016/06/10/nato-pripravuje-globalni-uder-na-rusko/

Možná, že tento článek je projevem “rafinované proruské propagandy”. Já však všude kolem vidím spíš brutální a současně velmi hloupou protiruskou propagandu. Uvedu dva příklady:

První příklad:

“Jako příklad takového přístupu Mitrofanov promítl několik ukázek z ruské propagandy i ruské reality. “Naše tanky budou v Praze,” zaznělo při pokřiku na jedné z demonstrací ruských nacionalistů. “Dnes Krym, zítra Řím”, “Na Berlín – pro Němky” varovaly nápisy v ruských ulicích při oslavách Dne vítězství.”

Viz: http://www.info.sk/sprava/101879/f-sebej-na-slovensku-posobi-ruska-propaganda/

K tomu: Není to tak trochu magořina? To má být ta “účinná ruská propaganda”? Nevím, na koho by mohla působit.

Druhý příklad:

“Na tribuně se po zápase páchaly trestné činy. Výlet do prehistorie, kdy se to na stadionech rvalo. Hybridní válečníci v akci. Otec, který jednou rukou chrání vyděšeného syna a tou druhou, jako by v ní držel bílou vlajku, mává: prosím, nechte nás jít, tady je dítě! Už po třech dnech je jasné, že tohle bude jeden ze symbolů fotbalového Eura. Scéna z tribuny v Marseille, která se po zápase Anglie – Rusko proměnila v bitevní pole. Ruské bojůvky po závěrečném hvizdu zaútočily na sektor Angličanů. Brutalita, chaos a panika, zachraň se, kdo můžeš.” … Atd.

https://www.facebook.com/frantisek.jonas.3/posts/1390186627664901

K tomu: Normální člověk by si měl položit otázky: Kolik ruských (či anglických) fanoušků bylo zadrženo, vyslechnuto, zatčeno? To by snad posílená francouzská policie mohla umět, ne? Za pořádek v Marseille zatím snad ještě zodpovídá Hollande (Francie) a ne Putin (Rusko).