Martin Kunštek
18. 4. 2016
Německý televizní komik Jan Böhmermann uprchl před politicky motivovaným trestním stíháním do RUSKA. V SRN proti němu bylo zahájeno trestní řízení kvůli hanlivé básni o tureckém prezidentu Erdoganovi. „Vyděrač od Bosporu“ si dupl na spolkovou vládu a cestou diplomatické nóty oficiálně požádal o trestní stíhání komika. Kancléřka Merkelová se „předposrala“ a připustila jeho stíhání. S konkrétním návrhem přišel ministr spravedlnosti Heiko Maas. Na satirika nechal vytáhnout obstarožní § 103 Trestního zákoníku z roku 1947 o hanobení představitele cizího státu.
Tento trestní paragraf je v SRN dodnes účinný, i když nikdy nebyl proti nikomu použit. Je v platnosti i přesto, že zřejmě odporuje článku 5 Základního zákona (Ústavy), která garantuje svobodu projevu a svobodu umělecké tvorby. Nikdo jej ani po téměř sedmdesáti letech nezrušil. Možná proto, že nikdy nebyl předložen Spolkovému ústavnímu soudu v Karlsruhe, jelikož doposud podle něj nikdo nebyl stíhán.
Tak daleko to spolková kancléřka Merkelová dopracovala. V podstatě klesla na úroveň Waltera Ulbrichta – bývalého východoněmeckého generálního tajemníka SED a předsedy státní rady NDR – který chtěl vyměnit lid, jenž s ním nebyl spokojen. Skoro se mu to povedlo. Východoněmecký lid se pod jeho vládou během první pětiletky významně změnil. Téměř milion občanů NDR emigrovalo do SRN. Podobné výkony předvádí i Merkela. Sjednocený německý lid „obohatil“ více než milion ilegálních imigrantů, které do země pozvala. A lid s tím rovněž není spokojen. A je dost dobře možné, že causa Bömerman nakonec bude Merkelovou stát kancléřské křeslo.
Když jsem byl malý – to se ještě náš stát jmenoval Československá socialistická republika – tak se před politickým pronásledováním utíkalo z „Východu“ na „Západ“. Dnes je tomu naopak. Böhmermann není první, kdo vyhledal azyl v Rusku. Před ním již tímto směrem zamířil bývalý systémový analytik NSA Edward Snowden, který světu vyzradil rozsah šmírování, který tato americká zpravodajská agentura po světě provádí. „Práskl“ mimo jiné i letité odposlechy telefonu a e-mailu Angely Merkelové. Ještě před ním zamířil do Ruska i francouzský herec Gérard Depardieu.
Když jsem byl malý, tak jsme museli znát jména čelných státníků nejdůležitějších světových zemí. Všichni jsme museli vědět, kdo byl Brežněv, Reagan, Kohl, Jaruzelski nebo Mitterand. Zkoušeli nás z toho ve škole v předmětu, který se nazýval občanská nauka. Pravda, Turecko tehdy k těm nejdůležitějším zemím nepatřilo. Takže jsme nemuseli vědět, kdo je tam prezidentem. Stačilo, když jsme jej v zeměpise uměli ukázat na mapě.
Úroveň školství za posledních 25 let poněkud upadla. Většina dětí dnes na mapě Turecko najít neumí. Donedávna vůbec ani netušila, že je nějaký Erdogan. Natož kdo to je. Zkuste se však svých ratolestí zeptat dnes – co je zač ten Erdogan. Ale nefackujte je pak za sprosté výrazivo v odpovědi.
Nezaškodí si připomenout, jak vlastně celá causa začala. Na počátku bylo uzavírání opozičních novin a televizí v Turecku. V německé regionální televizi Extra 3 z Hamburku se do Erdogana pustili satirickým videoklipem, v němž byly obrázky z dnešního Turecka (bití demonstrantů, masakry Kurdů a vyděračské jednání Erdogan – Merekelová a Erdogan – Juncker) provázeny v rapu zpívaný textem:
„Žije si na vysoké noze, boss z Bosporu.
U tisku oceňuje správnost názoru.
Novinář něco napíše, když Erdogan nedává pozor, a ráno už sedí ve vězení.
Reakce na sebe nenechá dlouho čekat, přijde pláč ze slzného plynu a vodních děl.
Podívejte, drží to pevně v ruce. (Ve videoklipu si Erdogan podává ruku s Merkelovou)
Podívejte, co neudělá pro velkou Osmanskou říši. (V klipu turečtí policisté bijí demonstranty)
Žádná práva pro ženy, když si moc vyskakují, tak je ztlučeme.
Volební právo je jenom nějaké právo.
Soužití s Kurdy je na nic, tak je vybombardujeme,
hlavně, aby se nezkřivil ani vlas našim bratrům ve víře.
Dej mu peníze, postaví za ně uprchlíkům plátěné stany. (Záběr na Erdogana s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem).“.
Erdogan si v reakci na to pozval „na koberec“ německého velvyslance v Ankaře. Erdogan se nechal slyšet, že je nepřípustné, aby se v německé televizi takhle hanlivě řešilo potlačování občanských práv v Turecku. A tehdy se Merkelová (nikoli poprvé) pos..la. Následovaly instruktáže zástupcům mediálních rad. O tom, že není v zájmu Německa dráždit Turky a ohrozit tím dohodu o „výměně“ migrantů.
Jenže ony ty „tiché výhružky“ nezůstaly bez odezvy. Hozenou rukavici zvedl v celostátní televizi ZDF právě satirik Jan Böhmermann. V pořadu Neo Magazin Royale se v poslední březnový den do Erdogana pustil naplno. Předvedl rozdíl mezi demokratickou právní kulturou a autoritářským režimem. Aspoň si myslel, že je takový rozdíl mezi Německem a Tureckem, když pronášel tato slova:
Böhmermann: „Extra 3 tento týden skoro vyvolala třetí světovou válku – za to jim tleskám! Ano! Skvěle… Možná, mílí Turci, bychom vám měli něco krátce vysvětlit: Kolegové z Extra 3 popsali to, co tam u vás v politice děláte z humoristického hlediska. Pane Erdogane, my v Německu a vůbec v Evropě máme zaručenou svobodu umění, svobodu tisku a svobodu názorů.“
Moderátor Kabelka: „Článek 5.“
Böhmermann: „Paragraf 5 naší skvělé ústavy říká: To se tady může! Vy nemůžete jen tak říct, že vláda má zakázat satiru nebo že to musí být vymazáno z internetu. V Německu je něco takového povoleno. A já si myslím, že je skvělý, jak se tento týden zvedla občanská společnost… Je suis Extra 3.“
Kabelka: „Výborně.“
Böhmermann: „Pane Erdogane, jsou případy jednání, které ani v Německu, ani ve střední Evropě není povolené. Tedy: Existuje tu svoboda umění – satira, umění, zábava – to je povoleno. A pak ještě existuje, jak se tomu říká?“
Kabelka: „Difamace.“
Böhmermann: „Difamace, to je právnický výraz. Tedy: Co je difamace?“
Kabelka: „Difamace je, když argumentuješ podpásově. Když jen nadáváš lidem a vytahuješ na ně soukromé věci, čímž je ponižuješ.“
Böhmermann: “Ponižování. A to není povoleno ani v Německu.”
Kabelka: „Ano, to je difamace.“
Böhmermann: „Rozuměl jste tomu, pane Erdogane?“
Kabelka: “A to je trestné.”
Böhmermann: “To je trestné? A v tom případě se dají věci i mazat. Ale až potom, ne předtím.”
Kabelka: “Až potom.”
Böhmermann: “Možná to nejlépe vysvětlíme pomocí praktického příkladu. Mám tu takovou básničku, jmenuje se „Difamace“. Tady ukážeme básničku, která se nesmí. Kdyby se to řeklo veřejně, tak by to bylo v Německu zakázáno.”
Poté recitoval tuto báseň:
Je hloupý jako pytel a zbabělý je, Erdogan prezident.
Jeho koule strašně smrdí kebabem,
i prasečí prd voní lépe.
Je to muž, který bije holky
a nosí u toho gumovou masku.
Nejradší mrdá kozy a potlačuje menšiny.
Kope Kurdy, řeže křestany
a čumí přitom na dětské porno.
I večer místo spaní radši provádí felaci se stovkami ovcí.
Ano, Erdogan je prezident s malým čurákem.
Je slyšet, jak každý Turek říká: ten kokot má scvrklé koule.
Od Ankary po Istanbul každý ví, že ten chlap je gay.
Perverzní, zavšivený a zoofilní – Recep Fritzl Priklopil.
Jeho hlava je prázdná jako jeho koule.
Je hvězda na každém gangbangu,
Až mu čurák při čurání brání,
tak to je Recep Erdogan, turecký prezident.
Následoval další „diplomatický kravál“. Zřejmě by zůstalo jen u něj. Kdyby se však Erdogan nerozhodl „ztrestat“ do té doby nepříliš známého komika tak, jak je zvyklý doma. Jak již bylo uvedeno – požádal oficiální diplomatickou nótou německou policii o jeho trestní stíhání. V tu chvíli se skandál začal šířit za hranice Německa. Kdyby Erdogan zažaloval Böhmermanna za urážku na cti u civilního soudu, tak by se zřejmě nestal celosvětovou hvězdou internetu a zejména sítě youtube.
Pomocí znaleckého posudku z oboru sexuologie by jistě neměl problém dokázat, že není ani zoofil ani gay. Předložením snímku z magnetické rezonance by jistě hravě dokázal, že nemá prázdnou ani hlavu ani koule. Za tyto jistě nepravdivá tvrzení by u civilního soudu snadno dosáhl odsouzení ZDF i Böhmermanna k omluvě. A možná i k odškodnění za urážku na cti. Horší by to už bylo s vyvrácením tvrzení, že potlačuje menšiny – zejména Kurdy.
Jenže Erdogan reagoval tak jak je zvyklý. A Merkelová také. Takže nejen Německo má kvůli cause Böhmermann z ostudy kabát. Tak svoji zemi Erdogan proslavil. Toho „kozomrda“ už z jeho pověsti nikdy nikdo „neodpárá“.
Hlasitě smát se může nejen Turecku, ale i Německu, zejména Vladimír Putin. Německo v zastoupení a v zájmu USA stálo v první linii protiruských sankcí. Opakovaně kritizovalo Rusko nejen za údajné vměšování a údajnou „intervenci“ na Ukrajině. Rusko bylo opakovaně na tapetě za nedodržování lidských práv a svobody projevu. Nyní je to Rusko, kam utekl před politicky motivovaným trestním stíháním satirik německý Böhmermann. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov jeho krok komentoval slovy, že v Rusku se trestního stíhání bát nemusí. „V Rusku není zakázáno skládat a pronášet i urážlivé básně nejen na cizí státníky, ale i na Vladimira Putina“, řekl Lavrov. V mládí bych se nikdy nenadál, že se něčeho takového dožiju.
