Stížnost na ČT je hotova – co dál? Díl II.

– PP – 
11. 4. 2016  Kosa zostra čili vlkovobloguje

Následující část shrnuje, jak ČT porušovala své povinnosti v době, kdy vytvářela dojem, že se na Krymu zhmotnila ruská armáda, že se následně Krym opakoval na Donbase, že Rusko vyhrožovalo ukončením dodávek plynu do Evropy a že jeho k boji připravená armáda stála na hranicích.

ČT zejména:

 1/ nepravdivě tvrdila, že přítomnost ruských vojsk na Krymu byla čímsi novým, nedovoleným a popíraným, přestože:

  • přítomnost trvá již od dob Kateřiny Veliké (tedy více než 200 let) a Krym si vybojovalo Rusko a nikoli Ukrajina
  • podle platných smluv bylo možné ruský vojenský kontingent ještě posílit (dle dostupných informací z 16.000 na 25.000)
  • ruští představitelé o přítomnosti výslovně hovořili
  • i činnost byla za určitých okolností smluvně povolená
  • přičemž v důsledku mimořádné situace, která vznikla násilným a protiústavním svržením vlády a prezidenta, mohla existovat i další mimosmluvní oprávnění

 2/  průběžně nepravdivě tvrdila, že V. Putin popíral činnost nebo dokonce i přítomnost ruských vojsk na Krymu, přestože:

  • tvrzení nedoložila
  • V. Putin na tiskové konferenci na začátku března o přítomnosti otevřeně hovořil, zatímco v otázce činnosti mlžil (ani ji výslovně nepopřel, ani nepotvrdil), přičemž též řekl, že na Krymu byla „posílena obrana” tamních ruských základen (aniž by specifikoval, co konkrétně to znamená)
  • stálý zástupce Ruska při OSN též o několik hodin dříve uvedl, že ruská vojska provádí činnost, kterou považují za potřebnou k „zajištění bezpečnosti” a k „prevenci extremistických akcí”
  • v polovině března uvedl, že Rusko muselo „pomoci vytvořit podmínky”, které by obyvatelstvu Krymu umožnily rozhodnout o své budoucnosti (a též výslovně uvedl, že ruské ozbrojené síly na Krymu byly přítomny)
  • na konci března a v dubnu v souvislosti s činností mluvil o „vytvoření podmínek pro konání referenda” či o „krytí zad krymské milici”
  • později se již vyjadřoval konkrétněji, přičemž nová tvrzení byla v souladu s výše uvedenými výroky

  3/  bagatelizovala skutečnost, že se na Krymu zformovala milice (jejíž příslušníky nejednou vydávala za ruskou armádu)

 4/  tvrdila, že ruská média označují představitele Kyjeva za „nacisty”, přestože:

  • tvrzení nijak nedoložila
  • kontrola téměř 100 článků, které v relevantním období vydala tehdy přednostně démonizována stanice RT, nic takového neprokázala
  • sama ČT použila obrázky, jimiž přirovnávala V. Putina k A. Hitlerovi a obyvatele Krymu k sudetským Němcům
  • zatímco současně důsledně bagatelizovala či ignorovala ty kyjevské skupiny, které se účastnily pochodňových průvodů a hlásily se k SS či banderovcům

  5/  obviňovala ruská média a politiky z propagandy či lží, přičemž:

  • taková tvrzení řádně nedoložila
  • sama se dopouštěla činů, z nichž obviňovala ruská média (leč na případné stížnosti reagovala tvrzením, že se jednalo o pouhá nepodstatná a výjimečná pochybení, která v celkovém součtu nic neznamenají)
  • ignorovala dezinformování ze strany neruských médií (a běžně konkrétní dezinformace přebírala či ještě zesílila)
  • ignorovala dezinformování či dokonce zjevné falšování materiálů ze strany neruských politiků či jiných významných činitelů
  • a to včetně jednoznačně nepravdivého výroku B. Obamy, dle kterého se Kosovo odtrhlo na základě referenda, které mělo proběhnout ve spolupráci se sousedními státy a OSN (čímž se mělo odlišovat od Krymu), nemluvě o ostatních případech

  6/  celkem 89% článků, které byly věnovány jednoznačnému hodnocení situace na Krymu (či v souvislosti s ní) ze strany nevládních subjektů, věnovala těm názorům, které byly v souladu s redakční linií – a to přesto, že k dispozici byly stejně či více kvalifikované postoje, které by daný nepoměr vyrovnaly

 7/  v souvislosti s děním na Krymu užívala výrazy „invaze”, „okupace” či „anexe”, přestože jejich ustálený význam (jakož i význam, který ČT pojmům přiřadila) neodpovídá událostem, k nimž na poloostrově došlo

  • žádné území navíc nemůže být současně „okupováno” a „anektováno”

  8/  nepravdivě tvrdila, že Moskva hrozila Kyjevu přerušením dodávek plynu v případě nezaplacení, přestože ve zmiňovaném dopise bylo ve skutečnosti uvedeno, že:

  • ukrajinská ekonomika je ve špatném stavu (a to i kvůli nerovnováze obchodu se zeměmi EU), plynový dluh roste a během posledního měsíce nebyl za plyn zaplacen jediný dolar (a to přesto, že v platnosti stále byla snížená cena)
  • Gazprom je tedy dle smlouvy nucen dodat jen tolik plynu, kolik bude předem zaplaceno (nikoliv tedy zcela „zavřít kohoutky”), v důsledku čehož vzroste riziko neoprávněného odběru, čímž by se snížilo množství plynu dodaného oprávněným odběratelům
  • k vyřešení výše uvedených problémů by tedy měly být zahájeny konzultace příslušných ministrů

  9/  o měsíc později tvrdila, že dle R. Fica V. Putin hrozil zastavením dodávek plynu Evropě, přestože se v relevantním dopise, jehož obsah ČT znala, nic takového nepsalo (pouze bylo uvedeno, že kvůli neplacení a nárůstu dluhu bude Kyjevu od příštího měsíce dodáno jen tolik plynu, za kolik předem zaplatí)

10/ ignorovala či bagatelizovala informace, které v období mezi pučem a vypuknutím plnohodnotné občanské války vytvářely či prohlubovaly odpor části obyvatelstva vůči Kyjevu, především:

  • skutečnost, že se kyjevský parlament jen několik hodin po převratu pokusil zrušit ruštinu jakožto úřední jazyk v oblastech, kde rusky hovořil dostatečný počet lidí
  • odposlech J. Tymošenkové, v němž se hovořilo o „pobití zatracených Rusů”, „spáleném poli” a podobně
  • skutečnost, že byly hlášeny či jednoznačně proběhly fyzické a psychické útoky a jiné formy perzekuce vůči lidem, jejichž jednání či politické smýšlení bylo určitými skupinami shledáno nežádoucím
  • skutečnost, že se moci v Kyjevě chopili také lidé spojení s organizacemi, které byly i „proevropskými/západními” zdroji (typu Evropského parlamentu či BBC) dříve označeny za xenofobní, rasistické, ultranacionalistické, šovinistické či neonacistické
  • skutečnost, že náměstkem gubernátora Dněpropetrovské oblasti byl jmenován B. Filatov, který v souvislosti s děním na Krymu uvedl, že je třeba vůči tamním lidem vystupovat umírněně… a pak je pověsit
  • skutečnost, že v ulicích působily nestátní ozbrojené skupiny Pravého sektoru a obdobných organizací
  • události v Oděse z 2. května

11/  násilné a protiústavní svržení vlády a prezidenta absurdně označovala za „demonstraci”, zatímco skutkově podobné jednání (typu vyzbrojování se, obsazování státních budov, nastolování vlastní moci a podobně), které následně vypuklo na východě země, vykreslovala jako:

  • opakování dění na Krymu, přičemž:
  • ignorovala výrazně větší podobnost (ve výzbroji, výstroji a taktice jednotlivých skupin) s únorovým děním na severozápadě země
  • ignorovala výrazné odlišnosti oproti dění na Krymu (odlišný postoj místního obyvatelstva, odlišná motivace státních aktérů, odlišná výzbroj, výstroj a taktika ozbrojených skupin)
  • v tomto smyslu vydala článek, který se vydával za objektivní shrnutí ověřených faktů, přestože se ve skutečnosti převážně jednalo o shrnutí slov stálé zástupkyně USA při OSN (což ovšem ČT nikde neuvedla)

  • činnost ruských agentů či speciálních sil, což se snažila doložit skrze:
  • poskytování prostoru nedoloženým obviněním (která byla někdy vydávána za fakt)
  • věnování článku americkému obvinění, které na základě kyjevských fotek tvrdilo, že určitý muž byl v roce 2008 vyfocen v Gruzii jakožto příslušník ruských speciálních sil, zatímco v roce 2014 měl být vyfocen na východě Ukrajiny – obvinění ovšem bylo brzy vyvráceno, což již ČT ignorovala
  • zdůrazňování nepodstatných informací (typu, že se lidé v milionovém městě navzájem neznají)
  • ignorování/bagatelizování informací, dle kterých se protikyjevské milici podařilo získat zbraně z policejních stanic, zbrojního skladu (který byl dle Guardianu největší ve východní Evropě) či z jiných místních zdrojů
  • činnost „pogromistů”, „teroristů” či „únosců”, což činila např. skrze:
  • vydávání kyjevských nálepek za fakt
  • tvrzením, že v Slavjansku jednoznačně došlo k pogromům proti Romům, přestože tvrzení nebylo doloženo žádnými spolehlivými zdroji
  • tvrzením, že doněckým Židům bylo údajně vyhrožováno, přestože v danou dobu již ČT mohla a měla vědět (a patrně i věděla), že materiály, na nichž bylo tvrzení založeno, byly téměř jistě zfalšované
  • vydávání kyjevského tvrzení o rukojmích v Luhansku za fakt, přestože nebylo ničím doloženo (a naopak odporovalo známým faktům i logice)
  • jednání v kontextu bezprostředně hrozící či již probíhající ruské operace, jejíž údajnou existenci ČT „dokládala”:
  • vydáním infografiky, v níž srovnávala sílu ruské a ukrajinské armády (tedy zveřejněním srovnání, které se běžně užívá v případě bezprostředně hrozícího konfliktu)
  • vydáváním tvrzení NATO o „připravené” ruské armádě „na hranicích” za fakt
  • ignorováním skutečnosti, že oblasti, které NATO vyznačilo, se nenacházejí na hranicích
  • ignorováním článku Washington Post, dle kterého na řadě vyznačených míst nebyla v předchozích letech přítomnost vojenské techniky ničím zvláštním
  • ignorováním skutečnosti, že NATO nedoložilo, že by dané jednotky představovaly připravenou armádu (tedy takovou, jež má naplánovaný postup a jež má k dispozici dostatek zásob, personálu a podobně)
  • nepravdivým tvrzením, že mluvčí ruského prezidenta přiznal rozmístění tisícovek vojáků u hranic
  • nepravdivým tvrzením, že ministr Lavrov pohrozil vojenskou reakcí na operaci, skrze kterou se Kyjev snažil rozšířit svou moc na východ země
  • poskytnutím rozsáhlého prostoru pro další články, dle kterých bezprostředně hrozila či již probíhala ruská operace, zatímco opačným postojům byl věnován násobně menší prostor (konkrétně bylo jedné straně věnováno 82% relevantních článků)
  • ignorováním rozdílu mezi „oblastmi u hranic” a „regiony sousedícími s Ukrajinou” (jejichž jednotlivé části mohly být od hranic vzdáleny desítky či stovky kilometrů)

12/  v rozporu s fakty a běžným významem slov označovala situaci na jihovýchodě země za „povstání” (zatímco únorové povstání na severozápadě země označovala v rozporu s fakty a běžným významem slov za „demonstraci”, zatímco jeho výsledek obdobně pochybně označovala za „revoluci”)

13/  v důsledku dezinformací uvedených v předchozích bodech vykreslovala možný zásah zcela odlišně:

  • pokud by během února ukrajinská vláda vojensky zasáhla proti „demonstrantům”, jednalo by se dle obrazu, který ČT vytvořila, o „brutální čin represivního režimu”
  • když v dubnu ti, kteří svrhli ukrajinskou vládu, nasadili proti těm, kteří se jim postavili na odpor, ozbrojenou sílu, jednalo se dle ČT o přirozenou, pochopitelnou a nezbytnou reakci „ukrajinské vlády”

14/  nevěnovala řádnou pozornost očividnému dvojímu metru evropských a amerických politiků, který se projevoval především:

  • podpořením násilného a protiústavního svržení vlády a prezidenta, leč odsouzením následné reakce určitých částí země
  • přehlížením či podporou činnosti nestátních ozbrojených skupin na severozápadě země, leč zdůrazňováním a odsuzováním obdobné činnosti srovnatelných skupin na jihovýchodě
  • veřejným i neveřejným vměšováním se do ukrajinských záležitostí během vlády V. Janukovyče, leč následným odsuzováním vměšování
  • ochotou Evropského parlamentu spolupracovat s kyjevskou vládou, přestože její součástí byla strana Svoboda, o níž Evropský parlament o rok dříve ve svém usnesení prohlásil, že vyznává postoje, které jsou v „rozporu se základními hodnotami a zásadami EU”, a že by se s ní ukrajinské „prodemokratické strany” neměly spojovat

15/  selektivně zdůrazňovala, kdo je kým (údajné) financován; především:

  • zdůrazňovala údajné financování stanice RT, ale nikoliv Hlasu Ameriky, RFE/RL, Euronews, Deutsche Welle, France 24, kyjevských médií, atd.
  • věnovala článek (i jiné formy pozornosti) E. Lucasovi, leč neuvedla, že ten byl součástí vedení organizace, která byla mimo jiné financována ministerstvem obrany USA a americkými zbrojařskými společnostmi
  • věnovala titulek tvrzení, že A. Kwaśniewského platí „Janukovyčovi lidé” (tj. společnost Burisma), zatímco informaci, že ta samá společnost platila H. Bidena, syna amerického viceprezidenta, ČT již titulek nevěnovala

16/  nepravdivě tvrdila, že se dle dubnového ženevského prohlášení měly ozbrojené skupiny na východě země „vzdát” (nechat se odzbrojit a vyklidit obsazené budovy), přestože:

  • dle prohlášení měly být odzbrojeny všechny nelegální ozbrojené skupiny (tedy včetně kyjevských) a měly být vyklizeny nelegálně obsazené budovy a nelegálně obsazená veřejná prostranství (tedy v celé zemi, nikoliv jen na východě)

17/  tvrdila, že „jednomu z předáků krymských Tatarů” bylo jednoznačně zakázáno vstoupit do Ruska, přestože ruské úřady takové tvrzení odmítly a přestože daný předák údajný zákaz dokládal papírem, který nebyl podepsán a která neobsahoval žádnou oficiální hlavičku

18/  tvrdila, že se A. Muzyčko jednoznačně omylem zabil sám, přestože se jednalo o pouhé tvrzení Kyjeva (který patřil mezi hlavní podezřelé)

19/  tvrdila, že slavjanská milice zajala pozorovatele ze zemí OBSE, zatímco důsledně bagatelizovala klíčovou informaci, že společně s nimi cestovali též příslušníci kyjevské tajné služby či ozbrojených sil

  • současně věnovala značný prostor obviněním kyjevské tajné služby, zatímco ignorovala opodstatněné podezření, že pozorovatelé byli Kyjevem zneužiti ke špionáži

20/  tvrdila, že na jihovýchodě země působí „proruští separatisté”, přičemž:

  • tvrzení řádně nedoložila
  • nezohlednila skutečnost, že dle kyjevského Mezinárodního sociologického institutu zhruba 70-74% obyvatel Doněcka/Luhanska neuznávalo kyjevskou vládu (opačně odpovědělo 14-17%), leč k Rusku se chtělo připojit jen 27,5% obyvatel Doněcka a zhruba 30% obyvatel Luhanska, přičemž zhruba 75-80% dotázaných v případě zachování jednoty země požadovalo decentralizaci či federalizaci (zatímco současný stav chtělo zachovat jen 10-13% dotázaných)
  • ignorovala reportáž NYT o slavjanské milici, dle které se oslovení příslušníci milice neshodovali v otázce, čeho chtějí dosáhnout, leč nikdo z nich nepochyboval, že nepřítelem je Kyjev

  • nepravdivě tvrdila, že se v oblastech pod kontrolou Doněcku/Luhansku konalo referendum o nezávislosti, přestože skutečnost nebyla tak jednoznačná

21/  obdobně běžně označovala tyto osoby za „radikály”, přestože není zřejmé, proč by ozbrojený odpor vůči násilnému a protiústavnímu svržení vlády (a jeho důsledkům) měl být považován za radikální

22/  zcela odlišně prezentovala střelbu na Majdanu a události v Oděse, když v prvním případě jednoznačně obvinila policii (přestože obvinění řádně nedoložila a přestože měla k dispozici informace, které ho vyvracely či alespoň silně oslabovaly), zatímco ve druhém případě zvolila opatrný a polemický přístup

  • zároveň nepravdivě tvrdila, že ruská vláda označila oděské události za „novou Osvětim” a „čin fašistických pohrobků”, přestože se takto ve skutečnosti vyjádřili pouze dva poslanci (z nichž jeden byl opoziční)
  • zároveň vytvářela falešný dojem, že desítky lidí zemřeli během bojů dvou skupin, což ovšem neodpovídalo dostupným informacím 

  23/  téměř vůbec nerozlišovala mezi jednotlivými složkami kyjevských ozbrojených sil, v důsledku čehož vytvářela falešný dojem, že na straně Kyjeva bojovala „armáda” (řádně vybavená a vyškolená), zatímco za Doněck a Luhansk jakési skupiny „povstalců/separatistů/radikálů” (od nichž nebylo možné příliš očekávat)

  • současně ČT bagatelizovala/ignorovala informace o velmi nízké morálce kyjevské armády (zatímco v případě kyjevských polovojenských sil bylo možné předpokládat opak)

24/  obyvatelstvu, které nebylo pod kontrolou Kyjeva či vůči němu vystupovalo opozičně, nejednou upírala jeho ukrajinské občanství či národnost

  • a to do té míry, že byla dokonce schopna tvrdit, že v Oděse došlo ke konfliktu mezi „proruskými a ukrajinskými demonstranty”
  • též řádně nereflektovala skutečnost, že ozbrojený konflikt mezi organizovanými skupinami v rámci jednoho státu (či více regiony, které byly dosud součástí jednoho státu), kdy obě skupiny ovládají určitá území, se běžně označuje jako „občanská válka”
  • a v případě občanských válek zpravidla nelze žádnou z frakcí označit za reprezentanta celé země a jedné skupině nelze připisovat a druhé upírat jejich sdílenou národnost či občanství (respektive by obojí uvedené bylo možné jen za určitých okolností, které ovšem nenastaly)

25/  k označení jedné strany užívala spíše pejorativní výrazy, zatímco k označení druhé užívala výrazy neutrální či meliorativa; jednalo se především o nálepky:

  • „ukrajinská vláda” x „proruští vzbouřenci”

  • „Ukrajinci” x „separatisté”

  • „dobrovolníci/vojáci” x „ozbrojenci/radikálové/teroristé”

26/  v důsledku předchozího bodu vytvářela falešný dojem, že jedna strana představovala cosi normálního, zatímco ta druhá měla být čímsi mimořádným/nenormálním (a tedy původcem problémů), ač takový popis neodpovídal realitě

27/  ignorovala dokument o údajném korsuňském pogromu, přestože méně závažným a nesrovnatelně hůře doloženým tvrzením/obviněním prostor věnovala (a v některých případech je vydávala za ověřený fakt)

28/  tvrdila, že se korupce na Ukrajině rozbujela za V. Janukovyče, přestože:

  • tvrzení ničím průkazným nedoložila
  • dle Transparency International se v době jeho prezidentství korupce pohybovala na stejné úrovni jako dříve 

  29/  ignorovala/bagatelizovala informace o narušení ruské hranice ze strany kyjevských ozbrojených sil (jakož i informace o dopadu munice na ruské území)

30/  nepravdivě tvrdila, že V. Putin oznámil zahájení zbrojení, ač ve skutečnosti:

  • vojenské otázky nebyly hlavním tématem proslovu
  • výslovně uvedl, že Rusku nehrozí bezprostřední vojenské nebezpečí
  • oznámil pokračování dosavadních zbrojních plánů, nikoliv jejich rozšíření

31/  bagatelizovala konflikt mezi Majdanem a Kyjevem, přičemž především nevěnovala žádnou či řádnou pozornost skutečnosti, že

  • představitelé Kyjeva Majdan obviňovali z činnosti, která ve výrazně větší míře probíhala v době, kdy takovou činnost ty samé osoby schvalovaly, tolerovaly či povzbuzovaly
  • A. Avakov označil Majdan za projekt ruské tajné služby
  • V. Kličko v souvislosti s Majdanem hovořil o páté koloně 

  32/  během července i srpna (nadále) tvrdila, že se u hranice jednoznačně shromažďovala ruská armáda, přestože daná tvrzení buď nebyla ničím průkazným doložena, nebo byla vyloženě nepravdivá

A/ v srpnu dokonce tvrdila, že u hranic probíhá cvičení, přestože to bylo ve skutečnosti hlášeno v oblastech vzdálených od hranice 130-620 kilometrů vzdušnou čarou

B/ a v televizním vysílání moderátor dokonce vydával za fakt svou domněnku, že „u hranic” stojí 20.000 „k boji připravených” vojáků

Pokračování v nejbližší době.