Severským ženám bylo doporučeno, aby se chránily před znásilňováním tím, že budou nosit arabský šátek hidžáb; začnou se i v Dánsku, Švédsku, Norsku a Finsku zavírat hranice…? Je proto zdůvodnitelné, proč polovina ze 160 tisíc loňských běženců musí nyní Švédsko opustit…

Břetislav Olšer

16.4. 2016   Rukojmí
Švédsku spadl hřebínek; kdysi bylo vzorem pro svět v lidských právech, v sociálních výhodách, sexuální svobodě a lásce k islámským běžencům, jimž se nesmělo říkat jinak, než výhradně „nezápadními přistěhovalci” nebo „novíi Seveřané“. A ejhle, vzpomínám si, když jsem se při své první cestě po Švédském království v roce 1985 v žertu zeptal své průvodkyně Barbary na obligátní zvěsti o Švédsku, že je zemí tzv. volné lásky, kterou symbolizuje známé rčení o “švédské trojce”, tedy o orgiích. Usmála se s poznámkou, že vše je projevem neobyčejné svobody její druhé vlasti a řekla, že nesnáší puritány a bigotní či pokrytecké svatoušky, ale pro jistotu dodala, že aby bylo mezi námi dvěma jasno; stejně nejsem její typ.
..
Hned jsem si na ni vzpomněl při čtení dnešních zpráv ze Stockholmu, jak by asi reagovala nyní na svoji obhajobu sexuální volnost ve Švédsku. Kdoví, jestli už též nenosí arabský šátek hidžáb… A co asi říká na to, že americký Gatestone Institute, který se zaměřuje na politiku a bezpečnost, loni označil na základě dat z roku 2010 Švédsko za „evropsku metropoli znásilňování“… https://www.youtube.com/watch?v=Pp2-VGyxQJA

Motto švédských médií bylo ještě před nedávnem pod tlakem oficiálních politických kruhů: “Hlavně ať o násilí nevědí odpůrci imigrace“ Podle policie bylo jen v loňském létu hlášeno 38 případů sexuálního napadení a znásilnění na kulturním festivalu We Are Sthlm Stockholm. List Dagens Nyheter ale napsal, že do případu může být zapleteno až 50 afghánských běženců, kteří přišli do Švédska bez rodičů. Akce byla pořádána na různých místech v centru Stockholmu, včetně parku Kungsträdgarden nedaleko královského paláce. Vstup je zdarma…

Změna v chování Švédska k běžencům nastala s faktem, že v průměru s osmi běženeckých žadatelů o azyl na 1000 obyvatel zaujímá Švédsko první příčku v Evropě a je v tomto ohledu ještě přeplněnější než Německo v počtu přijatých azylantů na 10 tisíc obyvatel v poměru 57 ku 15… Švédskose proto chce zbavit image, že je nejatraktivnější zemí v Evropě pro migranty; v minulosti proslulo liberální přistěhovaleckou politikou, což vyústilo ve skutečnost, že z 9, 5 milionu švédského obyvatelstva tvoří dnes imigranti přes 15 procent. Jde hlavně o Íránce, Afghánce, Kurdy, Chilany a lidi z východní a jižní Afriky.

Jako Neruda: Kam s nimi…?

Nastal pro ně Nerudovský problém: Kam s nimi? Nyní tak pro uprchlíky musí připravovat ubytování rovněž ve vytápěných stanech v lyžařských střediscích nebo zábavních parcích, jelikož počet žadatelů o azyl roste rychleji, než existuje ubytovacích míst. Podle průzkumu agentury Sifo se 54 procent Švédů (o osm procent více než loni) domnívá, že země přijala příliš mnoho přistěhovalců, jejichž odpůrci varují, že v Německu a ve střední Evropě se skrývají před vyhoštěním další dva miliony imigrantů. Se zrušením vnitřních hraničních kontrol se prý Švédsko může těšit na přistěhovaleckou invazi.

Současnost přivádí seveřany ze Skandinávie do mimořádných potíží. Švédská vláda už totiž nemůže nově příchozím uprchlíkům zaručit, že pro ně najde ubytování. Podle agentury Reuters se migrační úřad kvůli nedostatku kapacit chystá ubytovat padesátku imigrantů na recepci svého sídla ve Stockholmu.https://www.youtube.com/watch?v=cs0De8b-dRM

Největší problém paradoxně už Švédsko ani tak nemá kolik je přistěhovalců, ale jací jsou. Hrozbou jsou hlavně ti, kteří mají dobře zfalšované doklady a žijí pod falešnou identitou, což je něco jako první přikázání pro teroristy a těžké zločince. Pašeráci jim prodávají falešné doklady. Ročně se “ztratí” či je ukradeno na 30 000 švédských pasů. Poslední taktikou je poslat s pašeráky jen děti. Nejmladším je okolo 10 let. Do Švédska se tak za příbuznými údajně dostane každý rok 150 až 300 dětí. Novinkou je sprint přes hraniční kontrolu. https://www.youtube.com/watch?v=712oMasf11A&feature=player_embedded

Terorismus na spadnutí…

Razie na zradikalizované islamisty zasahují řadu zemí. Bezprostřední ohrožení terorem se nevyhnulo ani Švédsku. Nedávno policie po dvoudenním pronásledování ve městě Boliden zatkla Iráčana Mutara Muthanna Majida přímo v centru pro azylanty. Tajné služby a policisté jsou přesvědčeni, že připravoval přímo ve Švédsku teroristický útok. Pětadvacetiletý islamista se měl do země dostat přímo ze Sýrie, kde se dal do služeb teroristického spolku Islámský stát (IS-DAEŠ). Švédská média referují, že podle informací tamních tajných služeb se na území Švédska nachází kolem 120 teroristů IS, kteří mají motivaci, zázemí a peníze na spáchání teroristického útoku.

Podle švédských médií od roku 2012 odešlo ze země 286 muslimů bojovat na straně Islámského státu a těch výše zmíněných 120 se jich už vrátilo a ohrožují zemi. O takzvaných no-go zónách, kde nevládne právo a bojí se tam jezdit policie i sanitky, jako po pařížských atentátech v severním předměstí Paříže a části Marseille, v nichž řádila bruselská centrála džihádistů Molenbeek….

Dnes jsou taková místa nezvládnuté integrace i ve Švédsku, které ze sebe ještě před pár týdny dělalo šampiona v přijímání přistěhovalců a vyhlašovalo, že ročně je schopné zvládnout dav na úrovni procenta své populace (tedy asi 92 tisíc). Letos už jich ale dorazilo 122 tisíc a úřady očekávají, že do konce roku to bude 192 tisíc. Tedy víc než dvojnásobek švédského, už tak dost ambiciózních limitu integrovatelnosti.

Švédská policie eviduje v zemi přibližně pětapadesát lokalit, které „jsou pod kontrolou zločineckých skupin z prostředí převážně muslimských přistěhovalců.“ Tato místa označuje nejen za riziková pro vstup občanů, ale i pro zasahující policisty, kteří „mají do oblasti vstupovat pouze výjimečně a dostatečně ozbrojeni“. Švédy nyní dokázali přiznat, že naivitou vítací kultury pomohli uvést do pohybu přistěhovalecký chaos v Evropě, kdy se přestaly chránit hranice.

A množí se případy, kdy stále více rodičů neposílá své děti do školy mj. ve městě Kristianstad, neboť mají strach, že budou napadeny a  zneužívány nově příchozími imigrantskými žáky. Místní švédské děti, které jsou bity, okopávány, dušeny či trpí jinou ponižujícího zacházení – to je každodenní obrázek života na střední škole v Kristianstad. Škola získala velký počet nových studentů při azylovém chaosu, zejména Afghánců. Rodiče však pradoxně dostali výstrahu; pokud nebudou posílat své děti do školy, poruší tím zákon.

Jak si poradí Barnevernet s dětmi běženců…?

Obdobně je tomu v Norsku, které je pro mě největší zklamáním; nejpokrytější severská země, jež sice zakázala logicky jako před rokem Makedonie vstup do země těm běžencům, kteří přicházejí z míst, kde se nevedou války, a kde nejsou v bezprostředním ohrožení svého života. Nejhorší na tom však je, že zákaz se týká rovněž malých dětí, v případě Norska je to pobuřující, když celému světu jsou známy avantýry norského Barnevernet (obdoba českého OSPOD – orgánu sociálně právní ochrany dětí)…

Je asi něco v nepořádku, když každý v Norsku může anonymně poslat „bekymringsmelding“, neboli „zprávu o znepokojení“. Prý to není udání, ale jen informace o nějakém špatném pocitu z toho, co práskač vidí, například zanedbané či ponižované dítě, jemuž rodič praví, že roste pro kriminál. Jako udání ze školy v případu matky Michalákové pro podezření z pohlavního zneužívání, což se ale nikdy nepotvrdilo, policie případ odložila a vyšetřovatelé vypovídali u soudu ve prospěch rodičů, přesto děti zůstaly nadále v pěstounských rodinách, kam byly umístěny ihned po odnětí rodičům. Jsou zadržovány v Norsku protiprávně a jejich matku chce zcela zbavit rodičovských práv a děti poskytnout k adopci..

Naprosto bezprecedentní arogance norských úředníků, kteří však mají na hlavu postavené pokyny, třeba v případě hysterického pláče dítěte; je dovoleno posadit dítě na židli s tím, že nesmí odejít, dokud se neuklidní a nezačne poslouchat, ale není dovoleno ho praštit. Bude-li se tedy dítě vztekat a řvát, je na to norská společnost zvyklá. Mararenko to vidí, že už neplatí, jak je škoda, rány, která padne vedle. Nesmíte také dítěti říkat, že je „budižkničemu“ a jinak podobně ho urážet a ponižovat; to jde o psychické deptání, stejně jako dítě nutit jíst, ale ne sladkosti, pokud není sobota, kdy je to povoleno, jinak můžete být nahlášeni na Barnevernet …

To samé platí pro rodiče, pijící alkohol, proto jsem viděl chodit Nory s láhvemi džusu, v němž však měli tajně vodku, zakoupenou na trajektu ze Švédska. Chodit s dětmi do hospody je další „zadělání“ pro udání, stejně jako absence v docházce s dětmi na helsestasjon, čili místu, kde jsou zdravotní sestry, které kontrolují fyzický rozvoj dítěte. V Norsku sice není vakcinace povinná, ale pokud nedáte dítě očkovat, je další problém v této pokrytecké zemi, kde děti běženců z jiných než válečných zemí nemají dle zákona šanci.

Od kamaráda Anderse, který organizoval vystoupení pro folklórní soubor z Moravy, s nímž jsem absolvoval cestu po severním Norsku, probůh, ne ale jako tanečník, nýbrž novinář vím, že všichni odpůrci nařízení „bekymringsmelding“ nyní očekávají, kolik dětí a za jakých okolností bude dle těchto pravidel norského Barnevernetu odebráno běženeckým rodičům, a jak na to budou tito „noví seveřané“ reagovat a tato opatření akceptovat. Je známo, že muslimští rodiče mohou své dětí bít a fyzicky nutit k víře v Alláha. Kolik běženeckých dětí bude na základě udání odebráno a dáno adoptivním rodičům…

Norsko má z těchto situací obavy, proto věnuje manželskému páru se dvěma dětmi 80 000 norských korun, což je v přepočtu 230 000 českých ko­run. Mysleli si, že dostanou hned možnost pracovat, vzdělávat se nebo dokonce do Norska pozvat celou rodinu. Jenže hodně lidí si prostě nemůže dovolit čekat, než se vyřídí jejich azylová žádost. Takto se už Norové zbavili přes 900 běženců ze Somálska…

Inu, severským zemím spadl hřebínek a ona samy z lopatky evropského machrování; konec švédským trojkám, dánské pornografii… A jak asi dopadne jejich Svobodné město Christiania tzv. Christianshavn, když v kodaňské kolonii s vlastní měnou løn vystřídají hippies běženci, co už se nedrží pravidla, že pouze lehké drogy jsou povoleny. Zatímco Norové jsou stoický národ, který napláče nad 77 oběťmi masového vraha Breivika, ale nechávají špehovat rodiče pro pofiderní sociální ochranu svých dětí, jež je nesmí krmit přes týden cukrovinami…