Zdeněk Hrabica
7. 4. 2016
Proč spisovatel a kdysi nakladatelský redaktor Pavel Kosatík a proč ne básník Karel Sýs ? Proč teolog a spisovatel Tomáš Halík a proč ne spisovatel, filmový scénarista a dramaturg éry nejlslavnější Zdeněk Mahler? Proč – nyní po někdejším, před listopadovém převratu a po dosazené éře umístění v plzeňské redakci Škodováku – nyní zase opět novinář a komentátor Práva Alexandr Mitrofanov – čpí síru proti soudobému Rusku a proti jeho prezidentovi Vladimíru Putinovi. Proč se nechová alespoň trochu jako novinář a také zahraniční komentátor Jan Petránek?
Nebo třeba jako vojenský analytik Martin Koller. Proč stále a jenom redaktor bývalého Světa v obrazech Stanislav Motl (bez závisti nad neobvyklou pracovitostí) a proč ne nikdo z téměř dvaceti slušných publicistů, stejné redakce jednoho z oblíbených někdejších týdeníků, kteří ve většině museli novinářské sako pověsit na hřebík?
Když se jím dveře médií zavřely snad navždy na železné petlice. A kdy na ně dopadla Havlova, Rumlova, Křižanova a jiných ruka, aby zmizeli do ztracena.
Proč – prý „ostřílený veterán“ žurnalistiky, dříve specialista na kosmonautiku a nyní na sledování hloubky vlivu zpravodajských, špionážních služeb Karel Pacner, někdejší „vyškrtnutý komunista“, veš v kožichu v deníku Mladá fronta a nyní aktivní komunistobijce – a ne již tolik Pavel Toufar – se tak silně dostává k lízu?
Jeden druhého již ani nepozdraví a ten druhý ví dobře proč?
Proč geolog a spisovatel Jaromír Štětina neztratil, spíše získal své místo v české a nyní ani v evropské politice, chrabrý „válečný zpravodaj“, kdysi na pohled slušný člověk, dokonce i krátkodobý pamětník zlotřilosti a mučení tureckého vězeňství, střílí dneska šípy raději na „zemi milovanou“ a řekami oplývanou – na Rusko a na někdejší SSSR?
Kdo je hlavní kormidelník těchto propastných rozdílů jedněch a těch druhých?
Jsme zde proto, abychom přemýšleli, ale jsme zde také proto, abychom se vzpouzeli kalu špíny kolem nás! Ministerstvo životního prostředí České republiky to za nás neudělá. Možná ale nabereme sílu k odporu ze slov, která pronesl Zdeněk Mahler v roce 2009. Ta jeho slova zůstávala až do nynějška skryta před českou a zahraniční veřejností. Kdo nelení, poslechne si je poprvé , vyslechne si jeho dávný projev na téma „Osud nebo naděje“ na www.ceskakonference.cz .
A jistě dá Zdeňkovi Mahlerovi za pravdu! A hluboce se mu pokloní!
Psáno pro Novou republiku, Nové slovo a LUK
