6. 4. 2016   Protiproud a Katehon

Planetou otřásá největší korupční skandál všech dob. Americké Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (International Consortium od Investigative Journalists, ICIJ) zveřejnilo více než 2,6 terabajtů dat a 11,5 milionů utajených dokumentů, uniklých z panamské právnické firmy Mossack Fonseca. Jde o únik několikrát větší, než celá záležitost kolem Wikileaks. Začalo se jí přezdívat “Panama Papers”.

Zdá se, alespoň podle whistleblowerů, že dokumenty z Panama Papers vedou k jedinému závěru: prominentní politikové z celého světa využívají offshorová schémata, což vede k úvahám o korupci u značné části politických elit světa.

Je zajímavé, že nový “skandál století” je namířen především vůči politikům jako takovým. Jeho podstatou je masívní diskreditace politiky a politiků v globálním měřítku.

Materiály odkazují nepřímo k ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi, ale také k bristkému ministerskému předsedovi Davidu Cameronovi, prezidentům Ukrajiny a Ázerbajdžánu Porošenkovi a Alijevovi a dokonce k saúdskému králi Salmánovi – to je jen pár jmen z dlouhého seznamu.
 

Práce tajných služeb

Rozsah publikovaných informací naznačuje, že jde nejen o výsledek práce “nezávislých novinářů”, ale také velkých státních či soukromých zpravodajských agentur. Pokud je tomu tak, pak jistě celý “leak” sleduje specifické geopolitické cíle. Vzhledem k obrovskému počtu dokumentů také není v krátkodobém horizontu možné ověřit jejich autenticitu, což také mimo jiné znamená, že je s nimi možno skvěle manipulovat – hlavně v médiích.

 
Kompro na nepřátele “systému”

Osobou, nejvíce zmiňovanou západními médii v souvislosti s úniky, je samozřejmě Vladimír Putin. Publikace informací, poškozující ruského prezidenta, je zcela evidentně přímým útokem vládnoucích elit Západu, prostředkem nátlaku na prezidenta i značnou část ruských elit. Snahou je stejně jako ve všech předchozích případech donutit Rusko, aby se vzdalo samostatné politiky, přičemž “únik” a mediální šílenství kolem něj slouží jako záminka. Stačí si povšimnout, že “nezávislí” novináři, kteří na únicích pracují, se mohou přetrhnout, aby zostudili také syrského prezidenta Bašára Asada, nebo prezidenta Jižní Afriky Jacoba Zumu. Proti prvnímu z nich vede Západ přímou válku, druhého se snaží odstranit kvůli jeho proruským a pročínským postojům.
 

Tlak vodičů na loutky

Putinovo jméno se ovšem ve zveřejněných materiálech neobjevuje. Takzvané “důkazy” proti ruskému prezidentovi jsou jen takzvaně nepřímé. Zato jména dvou jiných prezidentů z okruhu postsovětskýh zemí – Ilhama Alijeva (a jeho rodinných příslušníků) a Petra Porošenka jsou uvedena přímo. Je důležité si povšimnout, že Alijev se těsně před publikací materiálů – během návštěvy Spojených států – rozhodl spustit válku v Náhorním Karabachu. Náhoda? Těžko. Alijevova a Porošenkova role v aféře Panama Papers ovšem ukazuje na to, že oba prezidenty drží jejich západní spojenci “na krátkém vodítku”, aby je náhodou nenapadlo “utéct”.

V dobré společnosti

Pojďme se podívat, kdo dál v “únicích” figuruje. Je to zajímavý seznam. Je na něm saúdský král Salmán, současný proamerický prezident Argentiny Mauricio Macrí, stejně jako bývalí prezidenti téže země Cristina a Nestor Kirchnerovi, kteří naopak bojovali proti hegemonii Spojených států na americkém kontinentě. Dále najdeme jména otce britského premiéra Davida Camerona, bývalého katarského emíra, který je současným prezidentem Spojených arabských emirátů, bývalého čínského premiéra a několik dalších významných čínských úředníků.

Na první pohled jde o podivnou směsku. Není totiž zřejmé, kdo je protihráčem jich všech. Vypadá to, že nemůže jít o práci a zájmy amerických tajných služeb – nebo alespoň ne výhradně jich. Musí jít ještě o někoho dalšího. O někoho, kdo má globální vliv, bojuje proti Rusku, proti Putinovi, proti Číně, chová a vyjadřuje velmi negativní pocity vůči autoritářským arabským režimům, ale i “pravicovým liberálům”, jako Cameron a levicovým liberálům jako je Macrí. Někdo až podivuhodně podobný Georgu Sorosovi.
 

Nezávislí novináři v Sorosových službách

Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů je projektem americké liberální nevládní organizace Centrum pro veřejnou odpovědnost (Center for Public Integrity). Je to největší americká neziskovka, věnující se investigativní žurnalistice. V roce 1996 spustila kampaň proti “paleokonzervativnímu” americkému kandidátovi na prezidenta Patricku Buchananovi – kterou řídil Soros, a která donutila Buchanana volební kampaň vzdát.

Mezi oficiálními sponzory “nezávislých” novinářů se i dnes nacházejí: nadace Otevřená společnost (Open Society Foundation, Sorosovo “dítě”), Nadace sluneční svit (Sunlight Foundation, i ta dostává většinu svých prostředků od Sorose), MacArthurova nadace, Knightova nadace, Fordova nadace, Rockefellerova nadace, Carnegieho nadace a Omidyar Network, organizace zakladatele megaúspěšného aukčního serveru eBay, ultraliberálního globalisty Pierra Omidyara.

Centrum pro veřejnou odpovědnost i Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů svou “nezávislost” demonstrují například tím, že již léta vedou Sorosovu mediální válku proti bratrům Kochovým. Bratři jsou miliardáři, spojovaní s pravicovými kruhy kolem Republikánské strany. Sorosovi “nezávislí a odpovědní žurnalisté” byli během kampaně opakovaně odhaleni při páchání podvodů, porušování amerického práva a zkreslování faktů.

Povaha většiny expozé, jejichž autory jsou novináři z Konsorcia, prostě ukazuje na to, že celá organizace primárně slouží jako nástroj propagandy v Sorosových rukou. Dobrým příkladem jsou například takzvané Lucemburské úniky (Luxembourg Leaks), které jsou namířené jak proti Kochovým, tak proti vedení EU. A když začal Soros svou hru se švýcarským frankem, “nezávislí investigativci” najednou začali “investigovat” takzvané “praní peněz” ve švýcarských bankách.

Spolupráce Soros – vláda

Zajímavé je, že v roli sponzorů obou struktur v minulosti figurovala Heinzova nadace, v jejímž čele stojí žena amerického ministra zahraničí Teresa Heinz Kerry. Soros financoval Kerryho kampaň, když kandidoval na prezidenta (financoval i kandidatury Baracka Obamy a Hilary Clintonové). Je vidět, že propojení současné americké vlády s finančním mágem je velmi silné. A pamatujete se na Kerryho tajuplný kufřík, který tak nápadně nesl s sebou na návštěvě Moskvy? Prý obsahoval “dokumenty”.

Seznam světových politiků a dalších “hvězd”, které upadly v nemilost, ukazuje, že celý “leak” je dílem spolupráce veřejného a soukromého sektoru. Všichni zúčastnění jsou Sorosovi nepřátelé. Pokud jsou současně geopolitickými oponenty USA, jsou “investigována” ta nejvážnější obvinění. Zato Cameron i Macrí čelí obvinění, týkajících se podnikání příslušníků jejich rodin, které na první pohled s jejich rolí jakožto vůdců dotyčných zemí nijak nesouvisejí.

Levicoví liberálové z okolí Sorose, kteří rovněž aktivně využívají off-shorových schémat k finančním spekulacím, však kupodivu na seznamu chybějí. Nehledě na to, že když Soros koupil Kerryho, nebo momentálně kupuje Hillary Clintonovou, pomocí masívních investic do jejich kampaní, nebo štědře financuje Demokratickou stranu, nepovažuje se to za korupci – to, ani jiné velmi temné intriky, které samozřejmě páchají po celém světě liberální politikové.
 

Vražda světové politiky

Je ale zajímavé, že nový “skandál století” je namířen především vůči politikům jako takovým. Jeho podstatou je masívní diskreditace politiky a politiků v globálním měřítku. Liberální ideologie Sorosovy Otevřené společnosti a dalších se přitom zasazuje za odmítnutí politiky. V jejich podání je totiž zcela nahrazena transakcemi a obchody.

Politika je jednou z posledních hrází vůči neomezenému vlivu peněz. Proto Soros například – na první pohled nesmyslně – financuje levicová hnutí po celém světě, namířená proti politickému establishmentu. Pierre Omidyar, další ze sponzorů “nezávislých” novinářů, dokonce nedávno představil projekt “post-politického” světa.

To říká o kauze Panama Leaks vlastně vše.