Jiří Baťa
18. 4. 2016
Nedávno proběhla tiskem informace, že Izrael (pokolikáté už) rozhodl a schválil výstavbu dalších 150 domů v nelegálních osadách okupovaného území Západního břehu Jordánu. Zpráva to není překvapující, protože Izrael si nejen dlouhodobě činí nároky na tato území, ale osídlením těchto území prý chtějí zabránit dalším teroristickým útokům ze strany Palestiny na Izrael. Není žádným tajemstvím, že tuto oblast Izrael anektoval, zbytek světa ji řadí k Izraelem okupovanému území z války z roku 1967.
Generální tajemník OSN Pan Ki-mun na půdě OSN prohlásil, že Palestinci s napětím sledují, jak Izrael provokativně pokračuje v neustálém osídlování území okupovaného Západního břehu Jordánu, včetně východního Jeruzaléma. Dodal, že se nebude obávat k tomuto tématu dál veřejně vyjadřovat a že se chce podílet na dosažení míru mezi Izraelci a Palestinci. Na tato slova reagoval izraelský premiér Netanjahu s tím, že takové výroky podporují terorismus. Podle něj Palestinští vrazi nestojí o stát. Veřejně říkají, že chtějí stát (Izrael) zničit. Zabíjejí Židy, protože jsou to Židé. Nezabíjejí, protože chtějí mír nebo lidská práva. OSN už dlouho není neutrální a ztratila svou morální sílu, prohlásil Netanjahu. Tolik k událostem, které se léta odehrávají mezi Izraelem a Palestinou.
Jak výše uvedeno, část území Palestiny anektoval stát Izrael a je tedy Izraelem okupovaná již od r. 1967, tedy téměř padesát let. Co na tom změnilo světové mínění, k jakým změnám došlo po stovkách rezolucí OSN a jiných mezinárodních orgánů, vzešlých z různých konferencí, zasedání, jednání apod.? Nezměnilo se vůbec nic, jen si Izrael činí další protiprávní nároky na území Palestiny Západního břehu Jordánu. Kromě toho si tyto nepřátelské vztahy vyžádaly stovky, ne-li tisíce životů na obou stranách.
Jestliže je v titulku článku zmíněno, že dělají-li dva totéž, není to totéž, pak je k tomu právě v tomto případě dostatečný důkaz. Jako argument pro srovnání tohoto přísloví je vhodné připomenout nedávnou anexi ukrajinského Krymu Ruskem, o které se také hovoří jako o imperiální invazi Ukrajiny , tedy Ruskem napadení cizího státu a zabráním jejího území. Tato skutečnost nepochybně vyvolala u západních politiků v USA a EU výraznou vlnu nevole a pobouření, Rusko bylo obviňováno z invazního vpádu na výsostné území cizího státu, obviňováno z imperiálních a uchvatitelských úmyslů , z velmocenských tendencí až po reálné ohrožení Evropy atd. To všechno na pozadí ukrajinských, resp. válečných událostí, odehrávajících se na východě Ukrajiny mezi povstalci (tzv. separatisty) a kyjevskou vládou nacionálně-fašistické Ukrajiny.
V běžném porovnání by bylo možné říct, že jde o jedno a totéž tedy, že ze strany Izraele byla napadena Palestina, jejíž území je do dnešních dnů okupuje, na druhé straně Rusko anektovalo a okupuje Krym. Lze o těchto dvou případech říct, že jde skutečně o stejný nepřátelský akt vůči cizímu státu? Domnívám se, že ne, protože zatímco stát Izrael neuznává Palestinu, usiluje o její fyzickou likvidaci a v neposlední řadě také nadále usiluje o její další území na Západní břehu Jordánu, ruská anexe Krymu se jednak uskutečnila bez vojenské invaze, bez krveprolití, na území anektovaného Krymu proběhlo (pozitivní) všelidové referendum o připojení Krymu k Ruské federaci a Rusko nadále Ukrajinu uznává jako suverénní stát (/s cizím vměšováním) a nečiní si žádné územní nároky, jakkoliv se někteří politici z takového úmyslu snaží Rusko vinit.
Z uvedených dvou případů, které jsou ve své podstatě shodné věcně, ale nikoliv obsahově jednoznačně vyplývá, jak se k těmto událostem rozdílně staví západní politici a představitelé EU ( včetně našich Schwarzenbergů, Zaorálků, Ženíšků, Gabalů, Němcových,
Langšádlových, Laudátů, Kortů, Bursíků, Kocábů a dalších). Zatímco na jiném místě ve světě se dlouhodobě odehrávají bojovné (krvavé) konflikty mezi okupovanou Palestinou a okupujícím Izraelem, v Evropě se vede neskutečně pokrytecká a nebezpečná politika, která se díky neserioznosti europolitiků, ale i jejich vazalské loajalitě a řiťolezectví USA snaží vyvolávat napětí mezi Ruskem a EU, potažmo USA s cílem obvinit Rusko z imperiálních tendencí, úmyslů vojensky napadnout evropské státy a tím vyvolávat stálé napětí mezi Ruskem, USA a NATO. Této situace pak zneužívají USA a NATO jako důvod pro rozšiřování základen jak US armády, tak vojsk NATO v blízkosti hranic z Ruskem.
Jinými slovy, na dvě události svým charakterem relativně stejné, přesto se zcela výraznými rozdíly v úmyslu, významu, obsahu a dopadu na lidi a společnost jsou nespravedlivě, mnohdy záměrně, rozdílné pohledy a jejich hodnocení. Na izraelskou anexi a okupaci území Palestiny, stejně jako na časté válečné konflikty se ztrátami na lidských životech si svět politiků, především ze strany „ochránců lidských práv“ a světového četníka v USA a západních státech za dobu téměř padesáti let naopak zvykl jako na zcela běžnou, standardní situaci a nijak je taková situace nevyvádí z míry.
Zato naprosto nenásilné, bez ztráty životů, se souhlasem občanů, ze strany Ruska strategicky opodstatněné připojení Krymu k Rusku, byť z mezinárodního právního hlediska poněkud nestandardní, vyvolalo nebývalou, až frenetickou reakci, vyhrůžky, politické protesty, vojenské opatření, hospodářské, ekonomické sankce a falešné, pokrytecké odsouzení vlády RF a prezidenta Vladimira Putina jak ze strany představitelů EU, členských států EU tak hlavně USA a samotného prezidenta Obamy. Ten, v zájmu udržení dobrých vzájemných vztahů mezi USA a Izraelem na situaci na Západní břehu Jordánu a aktivity Izraele blahosklonně přehlíží přesto, že se jedná o mnohem závažnější, dlouhodobou a z hlediska lidských práv a svobod rozhodně exponovanější a výbušnější záležitost, než anexe Krymu. Jenže záležitost anexe Krymu vzhledem k tomu, že za vším stojí nepřítel č. 1 Rusko, je pro současný americký establishment daleko zajímavější vzhledem k záměrům, které mají s celou Evropou. Z toho všeho jednoznačně vyplývá relevantnost přísloví, že když dva dělají totéž, není to vždy totéž.
