Vlídná past bruselského summitu:V čem je celý trik, který nás má stát zemi i domovy!

Dnes čelíme zřejmě nejdramatičtějšímu pokusu o její vyvrácení z kořenů. A falešná smlouva s Tureckem má být součást jejího epitafu. Alespoň tak doufají její zosnovatelé i zbabělí signatáři.
Před soudem dějin

Summit lídrů států Evropské unie a Turecka se v tomto smyslu zapíše do dějin jako jedna z nejhanebnějších událostí při demontáži naší churavějící civilizace. A jako vždycky v moderních dějinách je to opět Německo, které stojí v čele destrukce našeho světa, našich domovů, tradic a hodnot, všeho, co nám za nezměrných obětí odkázali naši předkové.

Ti, kdo tento pakt německé kancléřce a jejím bruselským pochopům podepsali, se z toho před soudem dějin nevyvlečou. A protože vědí, co učinili, snaží se to nyní s pomocí mocné mediální lobby před veřejností obhajovat rozmlžováním. A bohužel hrozí, že se jim to může podařit. Nepotřebují totiž nic jiného, než získat čas, a tím dostat své stále více „probuzené“ spoluobčany do situace, že ztratí možnost a nástroje zabránit zkáze vlastními silami.

Známá merkelovská metoda

Angela Merkelová, která vloni převzala otěže řízení celé migrantské operace a svým „Vítejte“ invazi naplno rozjela, může být po pátku vcelku spokojená. Velká lež se podařila a je možno vyrazit za zničujícím cílem v jiném balení.

První nápor ničivé vlny nedopadl, jak organizátoři předpokládali. Nejprve se veřejnost států střední Evropy (a jejich politické reprezentace, které k tomu byly dotlačeny) postavila na zadní: Takhle ne! A protože se navzdory manipulativní mediální kampani začali autenticky probouzet také lidé v řadě dalších zemí, stroj na výrobu „nového evropského člověka“ se na chvilku zadrhl.

Merkelová – a ti, kdo ji z temného pozadí politiky a byznysu řídí – si uvědomili, že tak jednoduché to nebude. Importovat na kontinent nějakých minimálně padesát miliónů lidí během několika let prostým otevřením hranic – a proporcionálním přerozdělením tohoto „genetického materiálu“ do všech zemí bruselského protektorátu – totiž nečekaně narazilo. Několikery volby v zemích střední Evropy (Rakousko, Polsko, Slovensko) a dokonce i „testovací“ volební manévr ve třech spolkových zemích v samotném Německu, ukázaly meze silové metody. Nařídit přerozdělení se podařilo jen jednou (160 000 migrantů je pro celkový plán nic) – a to ještě podpatky srazil pouze jediný z lídrů států V4, český premiér Sobotka.

Organizátoři se tedy neradi – protože to celou operaci přece jen trochu zpomalí – přidrželi merkelovské metody, kterou kancléřka diriguje již drahně let svého blahobytem zcepenělého německého obra: Problém je nutno vysedět, unavit veřejnost – a především postupovat „salámově“. A toho jsme právě nyní byli v Bruselu svědky. Ukázalo se současně, že i ti napohled nejvzpurnější politici z „Visegrádských potížistů“ jsou toto divadlo připraveni hrát. Možná si i oddechli.
Smlouva s Turkem je jen stínohra

Polská premiérka Beata Szydlová se k moci dostala volebním vítězstvím strany Právo a spravedlnost PiS) kromě jiného právě pro to, že se ostře vymezila proti německému „řešení“ problému, který by nebyl, kdyby jej Německo nezpůsobilo. Po podpisu smlouvy s Tureckem v Bruselu klidně prohlásila: „Můžeme říci, že jsme o krok blíže k řešení tohoto problému. Dohoda je kompromisem “dobrým pro obě strany.“

Že něco obdobného, jen v daleko poníženějších formulacích, řekne český premiér Sobotka, bylo lze očekávat. Politik, jehož hlavní kvalifikací je odečítat Merkelové ze rtů, jinak reagovat ani nemohl. Už dávno se smířil, že žije poslední měsíce své „hvězdné hodiny“ v křesle předsedy vlády, do něhož ho (po takzvaném „lánském puči“) posadila pražská kavárna, a tak nyní jen hledí, aby si zasloužil nějakou bruselskou trafiku s astronomickým platem, jaký dosud pobírá jeho předchůdce expremiér Špidla.

Jenže přidal se i slovenský premiér Robert Fico. Už má prostě po volbách, kde „antimigrantská“ karta sehrála rozhodující roli – a dokonce opět sestavuje vládu. Ještě před pár týdny by nejen ponižující a mystifikační smlouvu s Turkem nepodepsal, ale už vůbec by „neutralisticky“ neprohlásil: „Někdo by mohl říci, že taková dohoda není vyvážená a víc z ní profituje turecká strana, ale musíme postupně zavírat migrační toky. (…) Všechny případné kritiky ujišťujeme, že celý proces bude v souladu s evropským a mezinárodním právem.“

Jak by mohl být, když od počátku jde o naprosté popření zákonů, které si vytvořil sám Brusel? Nebo si snad i Fico doopravdy myslí, že se vše vrátí na začátek, a bude uplatněn takzvaný „dublinský mechanismus“, který masový exodus vetřelců do Evropy znemožňoval? To se snad ty statisíce z Německa vyvezou zpět do Turecka, Řecka, Itálie či Libye?

Samozřejmě, že ho něco takového ani nenapadne. Ví, že stínohra s „tureckou smlouvou“ má totiž úplně jiný smysl.

Čas hraje pro ně

Do této chvíle hrál čas proti migrantské operaci. Od této neděle může začít hrát pro ni. Patafyzický nápad s vracením „nelegálních migrantů“ (což jsou všichni) z Řecka do Turecka – a „dovoz“ těchže z Turecka po takzvaném „prověření“, zda se na ně vztahuje právo azylu, je jen odpornou groteskou. Jejím smyslem je unavit vzbouřené veřejné mínění a znejasnění pramenů proudu, který se ani v nejmenším nezastaví, pouze rozmělní do širších meandrů.

Jaký div, že premiér Cameron, který má na krku referendum o vystoupení Británie z EU, pronesl: „Poprvé v této krizi máme podle mého názoru plán, který, pokud se bude správně a plně dodržovat, by mohl něco ovlivnit.“ Pokud se současně nezeptal sám sebe, zda vůbec něco řekl, měla by se ho zeptat britská veřejnost.

Nebo by se mohl dotázat nečekaně realistického rakouského prezidenta Heinze Fischera, který se nechal slyšet, že pravděpodobnost realizace smlouvy s Tureckem odhaduje tak na třicet procent. Méně diplomatickými slovy – na nulu. Jenže Rakušanovi zase neslouží ke cti, že se projevil jako nechápavý trouba. O to, aby byla „smlouva“ naplněna, přece vůbec nikomu z jejích tvůrců a signatářů nejde. Hraje se jen o ukolébání veřejnosti. Ale Heinz už půjde brzy na vejminek.

Vízový podraz

Jaký bude další postup, je jasné: Turci dostanou peníze (ECB jich jako vždy vytiskne, kolik bude potřeba) a především linku na vývoz miliónů „migrantů“ – kteří se už ale migranty nazývat nebudou. Umožní to „bezvízový styk“, který muslimská velezemě dostane ještě dříve, než původně doufala – což už samo o sobě je upletení provazu pro naši oprátku.

Budou se chtít v Ankaře zbavit pár miliónů radikálních Kurdů, které dosud musí nákladně vraždit? Vytlačí je do centrální Evropy. Nebude je nikdo kontrolovat, jsou to turečtí občané, pojedou bez víz. Stejně tak další milióny tureckých muslimů, kteří mají již v Německu dávno vytvořené zázemí z předchozí vlny migrantů – gasterbeiterů ze šedesátých a sedmdesátých let minulého století. O tom, že se nyní stane turecké občanství nejdražším na světě, protože úředníci vlády prezidenta Erdogana je budou prodávat „běžencům“ místo dosavadních bossů „převaděčského průmyslu“, jsme psali již vícekrát.

Mimochodem – nejde jen o Turky. Také prezident Porošenko si v těchto pohnutých dnech vyjednal s Merkelovou a spol. brzký bezvízový most do zemí EU pro milióny Ukrajinců. Ne že by nám nebyli kulturně bližší než Eritrejci, Afghánci či jiní muslimové z celé oblasti Blízkého východu a Afriky. Ostatně jsou jich u nás již desetitisíce. Jenže dosud museli projít vízovou procedurou (alespoň většina), takže jsme alespoň tušili, s kým máme tu čest. Bezvízový trik nyní umožní, aby se k nám volně přesouvali také náckové z Pravého sektoru a spol., jejichž předsunuté hlídky provozují v záběhovém režimu s pražskou kavárnou místní „Majdan“ proti prezidentu Zemanovi. Děkuji, nechci.

Nemluvě o tom, co se stane, až se definitivně hospodářsky a politicky sesype celý pučistický režim v Kyjevě (a to přijde velmi brzy) a směr Západ vyrazí – bez víz, čili zcela volně a „legálně“ – milióny Porošenkových spoluobčanů. Je katastrofa, že si to neuvědomují jinak dosud vcelku příčetní lidé jako Jaroslav Bašta, náš bývalý velvyslanec v Kyjevě, který zrušení vízové povinnosti pro Ukrajince v ČT politicky korektně uvítal…

Test „křesťanskou“ kartou

To vše souvisí s výše řečeným: Nyní také u nás nastane „fáze zvykání“, v níž se má dosud jasný postoj veřejnosti znejistět a znejasnit. Typický materiál do merkelovského salámu.

Ilustrativně nám to právě předvádí zdejší Pátá kolona migrantských neziskovek na tématu „dovoz křesťanských uprchlíků“. A agentura pro manipulaci veřejným míněním Median už k tomu pro MfD ihned vyrobila „průzkum“. A co byste řekli? Vyplývá z něho, že sice stále trvá odpor veřejnosti k přijímání imigrantů – ale když to budou křesťané, tak číslo odporu (údajně) klesá…

Jako praktikující katolík mám samozřejmě pro bratry křesťany na celém světě otevřené srdce a modlím se za ty, kdo jsou pronásledováni pro našeho Pána Ježíše Krista, ať jsou odkudkoli. Ale to, co provádí jakási podivná migrantská neziskovka zvaná Nadační fond Generace 21, mě děsí. A mělo by děsit každého, kdo ještě nerezignoval na rozum.

Na květnou neděli přivezl tento „Fond“ k těm dosavadním (vzpomeňme na kauzu odhalenou televizí Prima!) dalších dvacet tři. A plánuje jich importovat celkem asi sto padesát. Ne – tady vůbec nejde o křesťanskou solidaritu. Těch skutečně ohrožených křesťanů se přemístění k nám ostatně netýká. Kdo jsou tihle vybraní? A proč právě oni?
Co je za tím?

Něco naznačuje protest jiné organizace, která původně na místě migranty-křesťany skutečně fyzicky vybírala. Citujme z jejich textu:

Nadační Fond Generace 21 nebyl přítomný v Iráku ani v táborech a neměl kontakt s žádným křesťanským uprchlíkem! V červnu 2015 jsme s sebou do Erbilu v Iráku vzali Jana Dezorta z Nadačního Fondu Generace 21, abychom mu pomohli posbírat data pro premiéra, jak nám řekl. (…) Současný seznam se hodně liší od původního, který jsme sepsali. Jsou na něm lidé, kteří by tam neměli být a ti, kteří si přijet zaslouží, byli naopak odstraněni.

Nadační Fond Generace 21, hlavně skrze osobu Jana Talafanta, nám vzal naši iniciativu pomoci iráckým křesťanským uprchlíkům a tvrdil, že je jejich; každý uprchlík by vám mohl říct, kdo byl ten, který je navštěvoval, pomáhal a později je registroval. Podloudně se začal měnit seznam schválený Českou vládou a přidávat jména lidí, kteří by na něj neměli být přidaní… (…)

Nadační Fond Generace 21 a hlavně Jan Talafant‚ není politicky neutrální, je členem Strany zelených a byl jejich kandidátem pro místní volby do zastupitelstva města Kroměříž v roce 2014. Křesťan, který se za nás údajně modlí, by se nepostavil za program Strany zelených, protože je proti vůli Boží: Jan Talafant stojí za manželstvími stejného pohlaví a za takzvanými právy sexuálních menšin…“

Nemíníme dělat arbitra, ale již tento střet dokládá, že se tady hraje levá, která má za cíl rozředit dosud jednotný postoj veřejnosti odporným zneužitím čistých postojů křesťanů.

Právě to začalo

Teprve schválením smlouvy s Tureckem na summitu v Bruselu celá migrantská apokalypsa skutečně začíná. Ouvertura, kterou jsme sledovali v minulých měsících, byla jak se ukazuje jen malou ochutnávkou věcí příštích.

Samozřejmě, že smlouva s Tureckem nebude fungovat – to ani nikdo ze signatářů nepředpokládá. Proudy se dál budou valit jinými cestami, než je ta (zatím) uzavřená balkánská (díky Merkelovou a spol. skandalizovanému maďarskému premiéru Orbánovi).

Jenže trik s Tureckem nyní umožňuje navíc urychlit „legální“ import. Vetřelci sem nyní začnou přijíždět „regulérně“ přes hraniční přechody – i případné ploty na hranicích už budou zbytečné. Tedy dokud bude fungovat zločinný „Schengen“, jehož udržením se v dojemné jednotě zapřísahá bruselský lid, místní místodržící v guberniích a velký byznys.
Určeni do salámu?

Ani nás Brusel nebude muset znásilňovat dalšími „povinnými kvótami“. O těch „dobrovolných“ ani nemluvě. Připomínám – tak nějak to kupodivu mediálně „zapadlo“, že pokrokoví pražští radní, z komicky rozvalené koalice Babišovy slovenské primátorky Krnáčové, stačili zcela vážně odsouhlasit „na zkoušku“ dobrovolné přijetí pěti dalších migrantů do Prahy. Salám se plní…

Další bitva ve válce za naši národní a státní existenci je zvláště záludná a páchnoucí. Politici, jak se dalo předpokládat, nás právě Angele Merkelové (a jejím komplicům) docela drsně prodali.
Pochopíme to, nebo se necháme jejich propagandou salámové metody „naředit“ – a už nad tím víceméně mávneme rukou? To je to, co je teď bude nejvíce zajímat.
Nás, o jejichž zotročení se to všechno hraje, by mělo také.