6. 3. 2016 zdroj
Prožíváme nejtemnější a nejpesimističtější dny v oblasti svobody tisku, která je základním kriteriem demokracie a svrchovanosti zákona. Inteligence, podnikatelé, celebrity, zástupci společenských organizací, média a žurnalisté, kteří v nich působí, jsou vystaveni perzekucím, výhružkám a vydírání. Všechna represivní opatření, která podniká vláda, mají jediný cíl – přinutit je zmlknout. Vstoupili jsme do posledního stádia tlaku na ty, kteří jsou houževnatě i nadále nezávislí ve svých publikacích. Žurnalisté dnes navštěvují častěji soudy než své redakce. Značná část novinářů, kteří byli zadrženi a střetli se se soudními žalobami, je stále ve vězení.
Šéfredaktor novin Cumhuriyet Džan Djundar a zástupce novin v Ankaře Erdem Gül jsou poslední oběti této represivní kampaně. Po třech měsících ve vězení byli osvobozeni rozhodnutím Ústavního soudu. Panuje však zlá předtucha, že ti, kteří nadále bojují za demokracii, postupně ztrácejí půdu pod nohama. Ve skutečnosti zanedlouho poté, co prezident Turecka Redžep Tajip Erdogan prohlásil, že nerespektuje nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu a nebude se mu podřizovat, se soudy dostaly do prudké křížové palby kritiky. “Budou znovu uvězněni”, opakují osoby v provládních kuloárech jedna za druhou.
Dva televizní kanály, které jsou na opačné straně politického spektra, Bengütürk a IMC TV, byly nedávno vyloučeny ze státního systému družicového vysílání Türksat. Tato taktika byla již dříve použita i u některých televizních kanálů, patřících mediálním skupinám Samanyolu a İpek Media. Vláda nejednou použila tuto efektivní metodu, aby umlčela desítky opozičně orientovaných televizních kanálů. Druhý způsob, který vláda používá k umlčení hlasů opozičních médií, spočívá ve jmenování svých zmocněných osob do nucené správy mediálních skupin. V předvečer parlamentních voleb, které se konaly 7. června 2015, byla nucená správa rozhodnutím vlády jmenována v kanálech Bugün TВ a Kanaltürk, ve dvou televizních kanálech, které patřily v tom okamžiku k představitelům nepočetných nezávislých médií v Turecku. Úsilím zmocněných osob zkrachovaly před několika dny dvoje noviny a dva televizní kanály.
Všechny národní zákony včetně ústavy Turecké republiky a závazné mezinárodní smlouvy však poskytují všestranné záruky svobodě tisku a práva přístupu k informacím. V článku 26 Ústavy je zaručena svoboda slova a myšlení, v článcích 28 a 30 deklarována ochrana svobody tisku; oba články jsou maximálně jasné. “Vydavatelství a jejich pobočky, schválené jako tiskařské podniky v souladu s legislativou, a také tiskařské vybavení nemohou být zabrány, zabaveny nebo odpojeny …”, je uvedeno v článku 30, který také zaručuje svobodu činnosti podniku a nedotknutelnost investicí. Článek 10 Evropské konvence pro práva člověka (KPČ) je z právního hlediska závazný pro turecké soudy.
Jeden z nejoblíbenějších tištěných listů v Turecku noviny Zaman a jejich příbuzný list Today’s Zaman již více než dva roky zakoušejí vážný politický nátlak. Represe jsou prováděny v podobě zákazů na akreditaci novinářů, častých návštěv daňových inspektorů, vměšování se do vztahů vydavatelství s reklamními agenturami a také výhrůžek, které neustále přicházejí čtenářům listu. V důsledku jmenování nucené správy hrozí našemu listu zrušení. Jsme silně znepokojeni všemi těmito událostmi, které podkopávají zásady demokracie v Turecku, a domníváme se, že jediné východisko z této atmosféry noční můry je návrat k dodržování zásad demokracie a svrchovanosti zákona. Považujeme za svou povinnost informovat o našich obavách turecký lid, zástupce inteligence, kteří věří v demokracii a světové společenství.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
