Luděk Prokop
27. 3. 2016
Vážený Lubomíre Mane, dovoluji si dodatek k Vašemu článku, „Tváří úpadku ČSSD je tvář Zaorálkova“, přestože nemíním, ani nemohu a nechci vyvracet jeho obsah. Tvář Zaorálka je a vždy bude taková, jaká je tvář ČSSD. Nikdy naopak. Úpadek ČSSD spočívá v tom, že před volbami lapají a chytají se přání svých voličů, slíbí, že je hodlají plnit a pak otočí a věrolomně ty sliby zradí.
Sliby ohledně církevních restitucí a následná koalice s lidovci, předem vylučující jakoukoli možnost plnění předvolebních restitučních slibů, je toho velice názorným dokladem. Úpadek ČSSD se teprve dostaví. A sice z toho důvodu, že potentáti z vrcholového vedení ČSSD, ve své bohorovnosti a zaslepenosti podporovanými členskou základnou a dosavadní voličskou setrvačností, se nejenže nenamáhají sondovat, (zjišťovat) názorové smýšlení svých voličů, (tedy pokud není krátce před volbami), hlavně však a především proto, že pravidelně a zatvrzele jednají a konají v příkrém rozporu a přímo proti – většinovému smýšlení svých voličů. Netvrdím, že i proti smýšlení řadových straníků. Není známo nic o tom, že by členská základna ČSSD se rozpadala, takže lze pouze s údivem sledovat, že stále ještě dost lidí za věrolomnou politikou ČSSD, jsoucí v protikladu s názory voličů této strany, oficiálně stojí a podporují její politiku svým členstvím.
Konkrétněji k té socdemácké politice. Postoje a sočení vrcholového vedení ČSSD vůči přímo zvolenému prezidentovi, mnohdy nejapné napadání prezidenta pod jakoukoli záminkou. A sice bez ohledu na fakt, že mnoho voličů prezidenta bývalo zároveň i voličstvo ČSSD, což lze považovat za ignorantství hrubého zrna. Dalším takovým ukazatelem je příznivý postoj ČSSD vůči ukrajinskému fašismu, ne-li přímo podpora ukrajinských fašistů, viz podpora bezvýsledných sankcí proti Rusku, bez ohledu na možné poškození naší ekonomiky. Ba co více, dokonce Zaorálkovsky – Hujerovské, nicméně nevyslyšené (jinak řečeno z ostudy kabát), návrhy na rozšíření sankcí, při již tradičním ignorování skandálních okolností souvisejících s případem „pilotky“, příslušnice dobrovolnického, nechvalně proslulého fašistického praporu Ajdar.
Poslední tečkou za úpadkem ČSSD, by mohlo být tragikomické, trapné lavírování plytkých, bezzásadových postojů kolem imigrantské invaze. Nic si nenamlouvejme ale od ČSSD, se Sobotkou a Dienstbierem, v této brzy zničující záležitosti, nelze očekávat nic dobrého, ani povzbudivého či nadějného. Závěrem již jen tolik. Zaorálkovu tvář lze považovat za výstavní tvář ČSSD. Tváří úpadku ČSSD je však více, jenom namátkou lze zmínit Sobotku a Dienstbiera. V první řadě je to však její politika podlézavosti k potentátům EU, řízeným z USA a ženoucím Evropu do záhuby.
