O koho jde víc: o Peroutku nebo o Zemana?

Jiří Baťa

8. 3. 2016
Kauza Zeman versus Peroutka, resp. madam Kaslová postoupila až tak daleko, že se jí zabýval soud. Vynesený nepravomocný rozsudek neuspokojil ani jednu stranu a kauza bude i nadále pokračovat dalšími tahanicemi o (ne)pravdu. Přes poněkud nestandardní žalobu, kterou na prezidenta M. Zemana podala vnučka F. Peroutky paní Kaslová, se džin vypuštěný s lahve paní Kaslové, rozpíná v poněkud netypické atmosféře. 

Tou atmosférou je intenzivní ofenziva protizemanovských odpůrců ze všech oblastí veřejného i politického života a pohříchu nutno konstatovat, že jich není málo. Ani kauza Peroutka není ničím jiným, než „naskočením“ na vlnu současné antizemanovské hysterie. Kdyby něco podobného řekl např. Schwarzenberg, ani ve snu by nikoho nenapadlo to rozdmýchávat jako v případě, že to řekl zrovna Zeman. Ono v podstatě nejde vůbec o to, co podle Zemana Peroutka řekl nebo napsal, ale o to, že to řekl zrovna Zeman, což se lidem jako paní Kaslová (nejen vnučka F. Peroutky, ale i žena bývalého primátora Prahy J. Kasla z ODS) a dalším sluníčkářům či pravdoláskařům náramně hodí jako voda na antizemanovský mlýn.
Bohužel, na stejné vlně se zřejmě veze i sama soudkyně, která nepravomocný rozsudek vynesla, protože se očividně projevila jako zaujatá vůči prezidentu Zemanovi, když odmítla číst statě či pasáže z Peroutkova článku v předválečném časopise „Přítomnost“. Paní soudkyně zřejmě seznala, že by to mohlo žalobci(kyni) neprospět, protože podle ní je to podsouvání Peroutkova kladného poměru k nacismu, což by se prý dotklo každého. Zamítnutí přečtení exponovaných statí článku v Přítomnosti dokazuje, jakým velkým obloukem obešla to nejpodstatnější, co se od soudu očekává a tím jsou důkazy, fakta, pravda a spravedlnost.

Nemá smysl se ze široka rozepisovat o podstatě, který dala příčinu vzniku této kauzy. Dostatečně a vyčerpávajícím způsobem tak již učinili např. známý levicový „extremista“ Radim Valenčík, nebo stejně orientovaný publicista Břetislav Olšer a jiní. Miloš Zeman svůj výrok k osobě F. Peroutky neřekl bez toho, že by k tomu neměl důvod a jestli je přesvědčen, že kdysi vyřčený článek v časopise „Přítomnost“ četl, měl k tomu o důvod víc se takto vyjádřit. Že se článek dosud jako „corpus delicti“ nenašel, resp. že se mohl v jeho názvu Miloš Zeman zmýlit nemění nic na věci, že zde nehraje roli název článku, ale obecně Peroutkovy postoje v kritickém období let 1938-39. V „Přítomnosti“ zcela prokazatelně (možná i z taktických důvodů, kdož ví) však Peroutka zjevně stranil nacistickému Německu, o Hitlerovi nemluvě, což dostatečně dokazuje jeho „chvalozpěv“ k vůdcovým 50. výročí jeho narození v časopise „Přítomnost“. To, že nakonec za své osobní projevy sympatií po k Německu i jeho vůdci doplatil, je věc druhá a nemůže jej zcela očistit od snahy se Hitlerovi zavděčit. Není divu, že o tom Peroutkova vnučka nechce mluvit a vše považuje za sprostou pomluvu a urážku čestného člověka.

Že by však Peroutkova vnučka paní Kaslová, její manžel a spol. neznali obsah článku s blahořečením vůdce, se nechce věřit, o to více se jeví jako šaškárna počínání paní Kaslové, která chce tzv. „z hovna uplést bič“ na M. Zemana. Nic nemění na věci skutečnost, že se inkriminovaný článek dosud nenašel, neboť rozhodující je smysl, resp. obsah článku, ne jen inkriminovaný název článku „Hitler je gentleman“, zmíněný M. Zemanem. Článek a jeho statě byly jako neklamný důkaz nabídnuty k dispozici soudu k přečtení, ovšem jak již výše zmíněno, soud nepovažoval za potřebné je citovat. Paní soudkyně, lze se tak alespoň domnívat, zřejmě znala obsah článků a z obav váhy důkazního materiálu takticky (ale také protiprávně) zamítla požadavek žalované strany o jejich přečtení.

Jestliže se prezident Zeman se nehodlá omlouvat podle umíněných požadavků paní Kaslové, pro kterou by taková omluva znamenala zadostiučinění jako dosažení krutého ponížení Zemanova majestátu, činí tak pan prezident Zeman ze zcela pochopitelných, logických a i veřejností chápaných jako naprosto správné rozhodnutí. Paní Kaslová se snaží hlavou prorazit Zemanovu hradní zeď, ale má jen málo šancí, že se jí takové satisfakce z umanuté a neprokazatelné urážky osoby jejího děda podaří.

Kauza nejspíše dopadne jak bývá v české kotlině v poslední době zvykem, že „vlk se nažere a koza zůstane celá“. Paní Kaslová a její pan manžel zřejmě s výsledkem spokojeni nebudou, ale ani být nemohou. Jejich snaha pokořit nebo zlomit Zemanovu hrdost a tvrdošíjnost se jim nepodaří a ani nemůže, protože pravda (ani veřejnost) není na jejich straně. A že soudy v ČR nesoudí spravedlivě, o tom rovněž není a ani nemůže být pochyb. Nicméně, paní Kaslové a jejím přátelům-sluníčkářům se podařilo dát znamenitě najevo, „jak rádi“ mají svého prezidenta. A to se také „cení“!

PS: DŮLEŽITÉ!Toto jsem dostal v dopbě, kdy jsem se chystal odeslat článek ke zveřejnění. Takže výše uvedené platí už jen sotva z poloviny, k ostanímu díky foto není třeba žádných slov.