Je to válka, blbe…


Jiří Jírovec
14. 3. 2016
Tak lze pro české poměry parafrázovat heslo “It’s the economy, stupid”, známé z Clintonovy presidentské kampaně. 8. března 2016 promluvil ve Sněmovně politik, který se v posledních volbách prolhal k chabému vítězství slibem, že napraví církevní restituce. Politická pozice mu vehnala tuk do tváře a zjevně vytěsnila z jeho srdce pohádku o milování bližního svého.


Mluvil o problému uprchlíků, přesněji řečeno o tom, že se podařilo zašpérovat hranice i o kšeftu, který EU upekla s Tureckem. To, za příslib zdvojnásobení původní finanční injekce, slíbilo, že proud uprchlíků směrem k EU tak nějak omezí.

V historii se občas stalo, že masy prchaly před nesnesitelnou situací. Před druhou světovou válkou se například někteří lidé snažili odejít do země, podle pověstí jim zaslíbené. Jiní prchali, kam se dalo. Byli i tací, kteří zůstali doma. Buď neměli kam jít, nebo se domnívali, že šílenství žlutých hvězd bude jen dočasné. Zmýlili se: jejich životy byly dočasnější.

Tehdejší politici se neoháněli křesťansko-židovskými kořeny. Ty druhé jim byly u prdele. Britové námořně zablokovali Palestinu, aby jim tam nikdo nežádoucí nelezl a nenarušil klid mezi Palestinci, které měli zmáknuté.

USA také nebraly, protože to zrovna nebylo v zájmu Rooseveltovy presidentské kampaně. Navíc tam chtěli proniknout bez pořádných víz, žiďáci vychytralí! A tak je poslali ke všem čertům. Tedy zpátky, směrem k budoucím koncentrákům a krematoriím.

Zase máme (zaokrouhleně) šest miliónů ohrožených a kamsi utíkajících lidí. Prchají nejen před bídou, ale i z dalších situací, které všechny nesou výraznou nálepku “Made in Západ”.

Zase je nikdo nechce. Sociálních dávek se jim zachtělo, žvandají jedni. Berme jen matky s dětmi, teoretizují “humanisté”, kteří nemají ponětí o tom, jak se žije matkám samoživitelkám.

Měli zůstat a bojovat doma, žvaní pitomci, kterým poradci nevysvětlili, že jednoduchá hesla neřeší složitý problém. Vždyť ani sám vyspělý Západ není schopen rozhodnout koho a proti komu vyzbrojovat a cvičit. Co pak chcete od kozomrdů, jak jim v Česku říkáme.

Náš katolík se změnil v chladného technokrata a řeční: Sem plot, tam loď, trochu peněz Turecku, česká solidarita, o tom, že na naše slova došlo – a je po ptákách.

Vypadá to geniálně, ale těch 6 miliónů uprchlíků tím nezmizí. Rychlost s jakou se topí v moři, není pro konečné řešení dostačující.

Možná bude nutné hledat naději v hlavách, v nichž stačí rozfoukat pýchu na arijskou rasu. Němci kdysi uměli postavit vyhlazovací tábory.

EU taková zařízení nemusí umístit na vlastní půdě. Lépe je odradit potenciální uprchlíky na jejich domácí půdě. Dáme jim v nich najevo, že v EU nemají naději. Budou-li nakonec zapotřebí krematoria, bude jejich vina, že to nepochopili. Nemůžeme přece tu verbež islámskou živit…

Uprchlíci se nemají kam vracet, protože Sýrie je rozvrácená do výše asi 100 miliard eur. Tuto cifru nadhodil, možná omylem, český ministr zahraničí. Z tohoto hlediska se jeví cena požadovaná Tureckem, jako vynikající.

Turecko, země se 70 milióny obyvatel, prý nese největší tíhu. Malé země, jako Libanon a Jordánsko, které mají 4 a 6 milónů obyvatel a každá po miliónu uprchlíků, jsou pod rozlišovací schopností EU.

V půlhodinovém žvanění nezbyl malému českému předsedovi čas ani místo pro slova člověk a lidé. Nepoužívají je ani ti velcí v EU, tak proč by zrovna on měl vybočit z řady. Třeba by se na něj někdo zlobil.

Přednesený projev připomínal Cimrmanovo: “Když se sám nepochválím, nikdo to za mě neudělá”. Naznačená řešení pak Baldrika (ze seriálu Blackadder) a jeho: “Mám vychytralý plán, pane”.

Je možné, že zmíněný projev byl míněn opravdu, ale opravdu vážně. Odkaz na komedie by pak nebyl zcela patřičný. Šlo by totiž o čistou tragikomedii. A to není žádná sranda.