Philip Giraldi
10.3.. 2016 Střípky ze světa
Sázka na autokraty očima někdejšího důstojníka CIA
V řadě zemí se lidé nestačí divit, jak dlouho jistým vládám vydrží i politika, narážející na širokou veřejnou opozici či vůčihledně škodlivá. Síle, jíž za to vděčí, se leckdy přezdívá „hloubkový stát“, stojí tentokrát i v New York Times.
Tou glosou tam přispěl Philip Giraldi, někdejší vojenský zpravodajec i důstojník CIA. Dnes je výkonným ředitelemCouncil for the National Interest. Zmíněného pojmu („deep state“), píše v oné glose, se tradičně užívá na adresu Turecka, jehož „bezpečnostní služby a vládnoucí elita razí tu samou šovinistickou a sebestřednou agendu, ať už je premiérem kdokoli“.
„Hloubkový stát svého druhu má ovšem každá země. Neboli ´establishment´, jak se mu říká ve Spojených státech, kde vybujel z hodnostářů státní bezpečnosti a šéfů finančních služeb po ose Washingtonu – New York. I o těch se totiž traduje, že právě oni vědí, co je pro zemi ´to nejlepší´, a řídí se tím, ať už v Bílém domě sedí momentálně kdokoli.“
Je to „pohodlný konsensus“. O to víc „favorizuje síly, garantující stabilitu, i v problematických regionech typu Turecka a Egypta“. „Taková stabilita ovšem není zadarmo.“
„Síly hloubkového státu v Turecku nerazí jen zájmy oligarchů,“ nýbrž i zločinecké galerky – až po tu, co „pašuje drogy, pere peníze a kšeftuje se zbraněmi“. Egypt je na tom podle řady analytiků podobně I tady „má navrch hloubkový stát“, „fakticky řídící i vládu“. „Jak jeho turecká, tak egyptská verze se vyvinuly z establishmentu státní bezpečnosti.“
„Prvou obětí je v obou zemích reálná demokracie. Turecku i Egyptu dnes vládnou autokrati, k jejichž prvým krokům patří eliminace nezávislého tisku a svobody slova.“
Spojené státy se „následkům, k nimž vede podpora sil, prosazujících stabilitu na úkor demokracie, ne a ne postavit čelem“. Takovou politikou si však „ve finále nekoupí přátelství vůbec s nikým“. A sama „podpora těch, kdo sází na sílu s cílem potlačit radikalismus, dodává sílu právě těm samým radikálům“.
