Definice fašismu

S. Lopatnikov
17. 3. 2016  Ostrov Janiky
Definování fašismu, jak ho provedl Umberto Eco, svými bludy vypadá jako Čínská klasifikace zvířat od Jorge Luise Borgese. Je to sbírka náhodných znaků, na které si autor mohl vzpomenout na základě titulků ve večerních novinách.

Navrhuji univerzální, a to je velmi důležité, esenciální (!) definici fašismu. Před formulováním definice v podobě aforismu připomínám, že slovo „fašismus“ pochází ze slova fascismo z fascio „svaz, svazek, spojení, sdružení“.

Co by ve skutečnosti měl svazovat tento „svazek“? – A jsme u toho. Tento „svazek“ sjednocuje dvě antagonistické kategorie lidí: vykořisťovatele a vykořisťované. To je v podstatě definice fašismu:

Fašismus je ideologie/společenský systém, který je založený na maskování hlavního antagonistického rozporu mezi prací a bezpracným přivlastňováním. ©

Tato definice umožňuje okamžitě si uvědomit, že fašismus je automaticky ANTIKOMUNISMEM, protože komunismus si ukládá překonat tento rozpor, a to prostřednictvím odstranění vykořisťovatelské třídy.

Vycházíme-li z metody maskování, můžeme vytvořit klasifikaci „fašismu“.

Etno-fašismus (nacismus): svazek vykořisťovatelů a vykořisťovaných podle principu: „Já jsem zloděj, ty jsi okradený – ale jsme jedné krve, ty a já“.

Klero-fašismus: svazek vykořisťovatelů a vykořisťovaných podle principu: „Já jsem zloděj, ty jsi okradený – ale jsme jedné víry, ty a já“.

Liberal-fašismus: svazek vykořisťovatelů a vykořisťovaných podle principu: „Já jsem zloděj, ty jsi okradený – ale jsme spojeni „společným“ hospodářstvím“.

Nacio-fašismus (nacionalismus): svazek vykořisťovatelů a vykořisťovaných podle principu: „Já jsem zloděj, ty jsi okradený – ale jsme spojeni „společným“ státem“.

A tak dále. Jinými slovy, klasifikace fašismu na základě mé definice je jednoduchá: to, co je předkládáno jako faktor sjednocující vykořisťovatele a vykořisťované – takový je fašismus. Je zřejmé, že existují i „smíšené“ formy fašismu. Nicméně, na rozdíl od kaše Eca, se zatřiďování děje podle jednoho principu a logicky srozumitelně.

A konečně, je jasné, že fašismus je produktem vykořisťovatelů, kteří jsou zainteresováni na „sdružení“ s vykořisťovanými, protože existují na jejich účet, zatímco vykořisťovaní se sdružovat s vykořisťovateli nepotřebují z principu.

A nakonec: tato definice je poněkud univerzálnější, než definice fašismu Georgiho Dimitrova, ale zahrnuje to nejpřirozenější pro fašistické diktatury – přinucení ke sjednocení.

* * *  

Doplňuji stručnými body charakteristiky fašismu podle Umberta Eca:

Umberto Eco: Věčný fašismus

  1. Kult tradice. „Pravda je zjevena jednou provždy; stačí jen vyložit její tajemné sdělení.“
  2. Odmítnutí modernismu. „Jak italští fašisté, tak i němečtí nacisté navenek zbožňovali techniku… Ve skutečnosti se nacismus ukájel jen vnějším aspektem své industrializace… Věk racionalismu je vnímán jako počátek současného rozvratu. Proto může být věčný fašismus označen jako iracionalismus.“
  3. Kult činu pro čin. „Jednání má estetickou hodnotu samo o sobě a proto se uskutečňuje mimo reflexi a bez reflexe. Myšlení znamená zbabělost.“
  4. Nesouhlas je vlastizrada. „Kritická metoda používá distinkci, rozlišování, to je přitom atributem modernity.“
  5. Strach z cizího. „Věčný fašismus roste a získává přívržence tím, že využívá přirozený strach z cizího. První hesla fašistického, nebo proto-fašistického hnutí míří proti vetřelcům. Věčný fašismus je tedy z definice rasistický.“
  6. Opírá se o frustrované střední třídy. „V naší době, kdy se někdejší „proletariát“ přeměňuje v drobnou buržoazii, a lumpen z politického života mizí, najde fašismus v této nové většině vděčné posluchačstvo.“
  7. Posedlost vlastí. „Členové národní pospolitosti se musí cítit v obležení.“
  8. Stoupenci se musí cítit uraženi bohatstvím a silou svých nepřátel. „Stoupenci musí být nicméně přesvědčeni o tom, že jsou schopni přemoct jakékoli nepřátele. Díky permanentnímu střídání rétorického hlediska jsou tak zároveň příliš silní i příliš slabí.“
  9. Život je permanentní válka. „Věčný fašismus neuznává boj o život, ale spíše život pro boj. Pacifismus je proto totéž co kšeftování s nepřítelem.“
  10. Pohrdání slabými. „Vůdce, který ví, že jeho moc nepramení z toho, že mu ji lid delegoval, ale z toho, že ji uzurpoval silou, ví také, že jeho síla tkví ve slabosti mas; masy jsou natolik slabé, že potřebují vladaře a zasluhují si ho.“
  11. Každý je vychováván k tomu, aby se stal hrdinou. „…hrdina věčného fašismu prahne po hrdinské smrti, která je prezentována jako nejlepší odměna za hrdinský život. Hrdina věčného fašismu se nemůže dočkat smrti.“
  12. Fašista přenáší svou vůli k moci na sexuální oblast. „Protože je ale i sex docela náročnou hrou, hrdina věčného fašismu má sklony hrát si se zbraněmi, které jsou tak náhražkou jeho falu.“
  13. Selektivní populismus. „V intencích kvalitativního populismu, který vyznává, musí věčný fašismus vystupovat proti „prohnilým“ parlamentním vládám.“
  14. Věčný fašismus hovoří Newspeakem. „Všechny nacistické a fašistické učebnice se vyznačují chudou slovní zásobou a primitivní větnou strukturou, aby co nejvíce omezily nástroje komplexního a kritického myšlení.“

Zdroj: http://denikreferendum.cz/clanek/22485-umberto-eco-vecny-fasismus

P.S.: Eco sám uznává, že mnohé z těchto rysů jsou rozporné a daly by se přiřadit i k jiným druhům despotismu.

Překlad Janika