8. 3. 2016 Telepolis
Turecko chce najednou převzít všechny nové uprchlíky z Řecka, požaduje však za to vysokou cenu. Zatím kancléřka bojuje o volnost na balkánské trase – a o svou image „poslední Evropanky“. Takhle si zřejmě Angela Merkelová „ svůj“ summit s Tureckem nepředstavovala. Krátce před třemi důležitými zemskými volbami nechala kancléřka v pondělí svolat do Bruselu 28 šéfů států Evropské unie. Tím se po měsících krize a štěpení chtěla opět prezentovat jako rozhodná „šéfka“ a usnesením EU zvýšit vážnost své sporné uprchlické politiky.
Ale pak všechno nevyšlo. Nejprve byl zamítnut návrh předsedy Rady EU Donalda Tuska, ve kterém EU prohlašuje balkánskou trasu za „ uzavřenou“. To bylo hodnoceno nejen jako vítězství zastánců tvrdé linie ve východní Evropě a Rakousku, ale také jako hlučný políček kancléřce. Němečtí diplomaté EU v Bruselu zjevně spali – nebo selhali.
Pak se ale vymkl z otěží i předběžný rozhovor s tureckým premiérem Ahmetem Davutoglu. Davutoglu měl vlastně nyní konečně přislíbit, že z Řecka vezme zpět do Turecka „ ilegální“ uprchlíky bez nároku na azyl, tedy zejména Afghánce a Severoafričany. Tak to bylo domluveno, tak to i nahlas oznámil Tusk.
Ovšem svéhlavý politik AKP, který ještě před svým odjezdem do Bruselu ospravedlňoval brutální zavření opozičního listu „ Zeman“, nechtěl najednou o tom nic vědět. Musíme mluvit nejen o uprchlících, ale i o vstupu do EU, požadoval. Merkelová a k tomu přivolaný předseda rady Marc Rutte (Holandsko) byli zaražení.
Z plánované krátké předchozí potyčky v neděli večer se stalo pětihodinové jednací kolo, které skončilo teprve v časných ranních pondělních hodinách. A z očekávaného triumfálního vystoupení kancléřky na summitu EU se stala cesta do Canossy. „ Není možné, aby se něco zavíralo“, řekla kancléřka při vstupu do budovy summitu. Merkelová se octla v defenzívě.
Ďábelský pakt
Kancléřka, která se v uprchlické krizi ráda prezentuje jako „poslední Evropanka“, musela nečekaně bojovat na dvou frontách. Jednak proti těm, kteří prohlásili balkánskou trasu za uzavřenou a nyní chtěli pevně uzavřít „ pevnost Evropu.“ Vedle kancléře Rakouska Wernera Faymanna k nim patřil i francouzský prezident Hollande. A pak zde byl ještě boj proti šéfům, kteří odmítají úzkou spolupráci s Tureckem a nechtějí převzít v kontingentech žádné „ legální“ uprchlíky. Maďar Viktor Orbán se podle očekávání ukázal jako přední představitel této tvrdé linie. Ale také maltézský premiér Joseph Muscat požadoval více času. I samotné státy EU, které nepatří do skupiny „ neposlušných“, vyjádřily výhrady.
Neboť co Merkelová vyjednala s Davutoglu, vytváří mnoho otázek – je to dohoda plná zádrhelů. Organizace lidských práv Pro azyl odsoudila plán jako „ďábelský“, protože rozehrává proti sobě lidské životy. Přitom to na první pohled zní lákavě: Turecko může vzít z Řecka zpět všechny nové uprchlíky, slíbil Davutoglu.
Ovšem Turecko si uprchlíky ponechat nechce. Takzvaní ekonomičtí uprchlíci, kteří byli vzati zpět, se mají dále odsunout do svých původních zemí. A za každého Syřana, kterého Ankara vezme zpět z Řecka, má EU přijmout jednoho z 2,7 miliónů Syřanů, kteří již žijí v Turecku. Jedna hlava pro nás, jedna hlava pro vás, jeden dovnitř, jeden ven – zní podivná logika.
A to nejsou jediné požadavky, které vyvolaly vrásky na čele: Na rok 2018 požaduje Ankara od EU ještě další tři miliardy EUR podpory navíc.
Kromě toho k volnosti víz pro turecké občany, která se plánovala nejdříve na podzim, má dojít již od června. A ve sporných jednáních o vstupu do EU se obratem mají zahájit nové kapitoly.
Celkem dost nestravitelný koktejl, který tu namíchali Merkelová a Davutoglu. Řecku by se sice odlehčilo, ale přes balkánskou cestu by se sotva nějaký uprchlík dostal do Evropy. Zato se uvede do chodu obrovské přerozdělování Syřanů z Turecka do zemí EU – tedy přesně to, proti čemu se Orbán α Co. brání rukama nohama.
Čím více se show Merkelová – Davutoglu protahovala, tím více vzrůstala nevole
Také pro „ poslušné“ obsahuje tento pakt několik těžko stravitelných šeredností: Za prvé musí skutečně urychlit jednání o vstupu – po převzetí „ Zeman“ státem právě mnoho politiků EU požadovalo opak. Za druhé Turecko dosáhlo svého nejdůležitějšího cíle: Jeho občané budou moci brzy přicestovat do EU bez víz. Přesně tohle Francie dosud kategoricky vylučovala.
Také pro Německo by to bylo problematické – neboť většina Turků samozřejmě chce navštívit největší zemi EU, mnozí zde dokonce chtějí trvale žít. Ale pro Merkelovou, jak se zdá, to není problém. Na tomto památném zasedání summitu se zaměřila zejména na to, aby se prezentovala jako „ počestná makléřka“ mezi Evropou a Tureckem – a nechala historicky problematickou německo – tureckou osu zazářit v novém lesku.
Proto byla i ochotna ujít „ míli navíc“ a prodloužit summit až do pozdního večera. Ale čím víc se show Merkelová – Davudoglu protahovala, o to víc narůstala nevole. Kypr uplatňoval své výhrady vůči urychleným jednáním o vstupu. Italský ministerský předseda Renzi prohlásil, že smlouvu s Tureckem nepodepíše, pokud se v ní explicitně neodkáže na svobodu tisku.
Mnoho šéfů států EU pociťovalo překvapení, společná linie nebyla již v pozdním pondělním večeru na dohled. Místo aby EU spojovali, Merkelová a Davutoglu 28 států ještě více rozštěpili. Ani v otázce, zda by ten večer mělo dojít ke shodě, nebyli jednotni. Konečně za deset dnů se v Bruselu koná další summit EU.
Ale tak dlouho Merkelová čekat nechtěla – chtěla by bezpodmínečně zazářit ještě před zemskými volbami. To se jí zásadně nepovedlo. Neboť i kdyby se dohoda s Tureckem včas uskutečnila, zůstanou obrazy hluboce rozštěpené Evropské unie a krize, která se dávno vymkla kontrole.
Pozn. Eric Bonse pracoval delší dobu jako korespondent EU pro Handelsblatt. Těžištěm jeho zájmu jsou německo – francouzské vztahy. Má své vlastní webové stránky.
