Petr Vavruška
15. 2. 2016
Článek, zcela převrací mainstreamem předkládaný a řízený pohled na migrační krizi, definuje její viníky a opakovaně burcuje veřejnost a české politiky ke smysluplné a emancipované akci a k omezení důsledků této humanitární katastrofy pro Evropu, Střední východ i ČR.
V současnosti probíhá v celé EU i v ČR intenzívní a přesto stále bezvýslednější debatao zavedení povinných kvót pro přijímání imigrantů. Dne 4.2.2016 jsem publikoval na NR článek http://www.novarepublika.cz/2016/02/povinne-kvoty-jen-pro-viniky-exodu-do.html navrhující zavedení povinných kvót jen pro viníky agrese v Libyi, která otevřela cestu masïvní imigraci do EU. Cílem příspěvku je brainstorming nad ožehavými tématy, které se dosud nikdo z politiků ani neodvážil vyslovit. Ještě před zveřejněním byl text článku zaslán všem poslaneckým klubům, ministru zahraničí, prezidentu Zemanovi, některým europoslancům i řadě dalších politiků s dotazem: je v Parlamentu ČR včetně Senátu, prostor pro prezentaci takovýchto názorů? Výsledek je jednoznačný – ohlušující mlčení. To i od politiků exibujících nad odmítáním povinných kvót i „statečně“ kritizujících vedení EU. A v pátek 11.2.2016 200 poslanců Českého parlamentu odmítnutí už potřetí během roku zopakovalo, přičemž v březnu prý bude „rozprava“ dále pokračovat..
Ale problém a s ním související nátlak každým dnem eskaluje a smysluplné řešení není na obzoru. Ani se nikdo raději nezmiňuje o tom, jak se budou kvóty rozdělovat za rok, za dva, za 5 let… Určitou akci lze snad očekávat vlivem emancipované slovenské politiky, od pražského zasedání skupiny V4, která hodlá připravit záložní plán ochrany vnějších schengenských hranic. To jde ale proti snahám německé kancléřky, hodlající řešit uprchlickou krizi skrze zapojení Tureckaa které koresponduje i s arogantním „rozhořčením“ nad nesolidárním přístupem východní Evropy k imigrantům. Ten je prý skandální a nerespektuje evropské hodnoty. To jsme již v minulém roce slyšeli z úst min. zahraničí Francie, jejíž tehdejší vláda je jedním z hlavních viníků masakru 160 000 Libyjců z nichž 3/4 byli. podle údajů MČK, civilisté. Dnes slyšíme znovu od zakládajících signatářů EHS tj. Německa, Francie, Itálie, Belgie, Nizozemska a Lucemburska, z nichž čtyři jsou přímými aktéry barbarského nájezdu na Libyi, jakož i od hlavního podněcovatele bezbřehého přijímání imigrantů do EU, znepokojení nad stavem evropského projektu. Ten je prý řešitelný jen pokud EU překoná úzké sobecké zájmy a v duchu solidarity se soustředí na problémy migrace a terorismu “. Tedy mj. i pomocí „celoevropské solidární daně k řešení imigrace“? A co můžeme očekávat dále?
Na schůzce Merkelové s mecenáši Islámského státu v Ankaře v době, kdy její turecký hostitel masakruje své kurdské spoluobčany, tato prodloužená ruka USA ostře kritizovala Rusko a syrský režim s jeho spojenci, bezprostředně ohrožující džihádistickou baštu v Alepu. Vyjádřila prý z toho zděšení.. Zároveň tureckého premiéra Davutoglua ujistila, bez jakéhokoliv mandátu, že Evropa bude od Turecka přijímat další uprchlíky a „solidárně“ je přerozdělovat v rámci členských států EU. To v závislosti na stále se zvyšujících finančních požadavcích Turecka… Škoda, že se frau Merkel nezděsila už v r.2011 a že nezabránila genocidě a destrukci Libye, bez níž by k exodu nedošlo.
„Nebombardujete Libyi, ale zeď, která nepropouští Afričany a teroristy do Evropy!“ To jsou slova, diktátora – vizionáře Kaddáfího, která je při této příležitosti nutně vzpomenout a která napsal jen několik hodin před svou násilnou smrtí. Jak hlubokou měl pravdu, zřejmě už chápou, kromě Američanů a Saudů pro které je to cíl, všechny státy podílejících se na barbarském zničení prosperujícího a sekulárního státu.. Nenastal čas odložit masku neadresné korektnosti, jíž se zbaběle kryje zločin, jehož důsledky postihující celou Evropu, pojmenovat skutečné viníky a nastolit logickou otázku: Domníváte se, že alespoň některé ze států V4, tedy Maďarsko, Slovensko, ČR a Polsko, které většinou jen rétoricky nesouhlasí se zavedením povinných uprchlických kvót pro všechny státy EU, by měly společně iniciovat žalobu na tehdejší vlády států zúčastněných na zničení Libye, tedy: USA, Anglie, Francie, Kanady, Španělska, Itálie, Dánska, Belgie, Norska, Švédska, Holandska a Saudské Arábie a požadovat stanovení povinných procentuálních kvót pouze pro ně, včetně jejich odsouzení k hrazení všech nákladů s uprchlickou vlnou spojených?
Pokud nebudou země stabilizované, nebude mít pokoj ani Evropa. Uprchlíci nebudou mít před sebou žádnou perspektivu ke smysluplnému návratu. „Čím déle bude Libye ve stavu úpadku, tím silnější bude tok uprchlíků z oblasti.“A je škoda, že se EU vůbec nezabývá právě tím úplně nejpodstatnějším, před čímž již před rokem varoval min. zahraničí Německa. A protože se servilní a zbabělá nečinnost vedení EU tímto problémem, který je třeba řešit v mnohaletém výhledu, vůbec nezabývá je namístě i otázka: Měly by se země V4 , nejlépe z iniciativy ČR, ujmout zpracování projektu „Rekonstrukce Libye“, z něhož musí vyplynout inventura devastace, způsob a harmonogram obnovy země do stavu před jejím zničením a dát tak i razantní odpověď na aroganci přímých viníků exodu, požadujících aby se na odstranění důsledků jejich zločinů povinně podílely i všechny nezúčastněné státy?.
V mnohem rozsáhlejším výše uvedeném článku,jehož diskuse zůstává ještě otevřená, který nastoluje i další urgentní témata k řešení rekonstrukce vybombardované Libye, jsem si sám položil otázku: Jsou tato řešení fantasmagorií autora? Než řeknete ano, popište a publikujte nějaký jiný sofistikovaný návrh jak zabránit největší krizi od 2. SVV, vedoucí podle mnohých, k sebevraždě evropské civilizace, o které se již vážně mluví napříč celým politickým spektrem. A také co udělat pro to, aby lidé mohli opět normálně žít ve svých zemích a neutíkali někam kde je nechtějí? Celý tento proces nesmí ale skončit jen u Libye a musí ukázat perspektivu i pro ostatní, podobně postižené arabské státy.
Autor uvítá seriozní a přesně cílenou diskusi na NR, nebo v jakémkoliv jiném médiu, s jasným vyjádřením ano/ne, k oběma položeným otázkám, která může dodat odvahy k prezentaci návrhu v Europarlamentu, kde by nepochybně vzbudil lavinu emocí.. A zejména se oslovených českých politiků a jejich stran ptám: Nemyslíte si, že nastal čas pro smysluplnou nabídku ČR, nejlépe prostřednictvím Višegradské skupiny, k posunu trestuhodné nečinnosti vedení EU, jejíž politiku lze připodobnit k předepisování nevyzkoušených analgetik lidem trpícím nevyléčitelnou chorobou? Vaši voliči dají nepochybně přednost jakékoliv odpovědi v rámci politického brainstormingu před mlčením a nečinností.…
