Ministr spravedlnosti Pelikán chce spravedlnost, což je prý šílené

Pavel Letko 
23.2.2016  E-republika

“Veřejně tu tedy prohlašuji, že si i já myslím, že si Miroslav Kalousek s velkou pravděpodobností nakradl hezké miliardy… Žijeme ve fasádní demokracii.” Tolik současný ministr spravedlnosti za hnutí ANO, Robert Pelikán.


Minulý týden jsme se ZDE dozvěděli, že Andrej Babiš prohlásil v rozhovoru s britským Financial Times, že „strana jsem já“. Česko-slovenský oligarcha tedy prohlásil to, co je každému jasné. Hnutí ANO je spjaté s Babišem, a tak není divu, že se bojí i o život. Příznačné je, že rozhovor poskytoval v superluxusním hotelu Augustine na Malé Straně v Praze, kde zrovna obědvali Klaus s Kalouskem. Takové obědy samozřejmě jen podporují Babišovu teorii, že je na odstřel. My můžeme jen spekulovat, zda se Klaus s Kalouskem potkali čirou náhodou, zda je společně znepokojuje chudoba spoluobčanů, či zda si jen upřesňovali rozdělení výnosů z církevních restitucí. Spiklenečtí teoretici by přišli ještě s řadou dalších „zaručených“ vysvětlení schůzky bývalého prezidenta s lídrem současné opozice.

My zůstaneme u toho nejpravděpodobnějšího. Tito političtí matadoři nejsou schopni žít bez toho, aniž by vymýšleli, kterak nejlépe prospět republice. Doma by je rozptylovaly přízemní rodinné problémy, které ovšem formátu výše uvedených pánů nemohou stačit. Tak si musí odskočit na ryze pracovní oběd, při němž myslí především na blaho svých spoluobčanů. Proto jsme je také tolikrát zvolili do čela státu.

Zavřít a vrátit nakradené

Co s takovým přátelstvím Kalouska s Klausem má společného Babiš? Babiš je takovým tmelem všech souhlasných i protikladných sil v české politice. Sjednocuje ještě lépe než Putin. Putin je daleko, Babiš blízko. Výdobytky české transformace ze socialistické ekonomiky dané skrze středoevropského kapitalistického tygra, poctivě nabyté a udržované přáteli modrých strak, jsou zpochybňovány. Dnes nazývá Babiš Kalouska tunelářem a zlodějem a zítra by snad mohl chtít nakradené vrátit! Od Kalouska by to začalo, a bůhví, kde by tomu řádění byl konec. Zdá se to za vlasy přitažené? Cituji tedy současného ministra spravedlnosti za hnutí ANO, Roberta Pelikána.

Veřejně tu tedy prohlašuji, že si i já myslím, že si Miroslav Kalousek s velkou pravděpodobností nakradl hezké miliardy… Z hlediska veřejného zájmu ale nestačí zavřít ty, kdo léta kradli z veřejných peněz. Ještě je třeba, aby to, co bylo ukradeno, bylo také navráceno. Připomeňme, že veřejný dluh České republiky činí asi 1,5 bilionu korun. Podle existujících odhadů se každý rok z veřejných prostředků ukradne nejméně 200 miliard. To znamená, že pokud by se vrátilo to, co bylo ukradeno za posledních deset let, snížil by se veřejný dluh o dvě třetiny!

Více ZDEZDE. Jak je vidět, Babiš se obklopuje i docela zajímavými lidmi. O charakteru Pelikána přitom hovoří i jeho vlastní motto: „Právník, který věří tomu, že právo je cesta ke spravedlnosti.“ Už jen z toho je vidět koho jsme si pustili do kožichu, totiž do justice. A vrátným je oligarcha Babiš. A kritikové kříčí, že jeho střet zájmů je prý do nebe volající. Zato Kalouskův, knížecí, Klausův, Topolánkův či Nečasův je vždy vytříbeně skryt v restauracích Augustine, kabelkách pro milenky, mejdanech s Berlusconim a dalších decentních spojení mezi politikou byznysem. Jak napsal (v roce 2012) teoretický Che Guevara české politiky, Robert Pelikán.

Žijeme ve fasádní demokracii. Politika je pouhou cynickou hrou pro voliče. Parlamentní politické strany jsou jen různé marketingové značky společného kartelu moci. Jsou to jen různobarevná chapadla chobotnice, která zůstává ve stínu a tiše ovládá tuto zemi.

Co nám ve skutečnosti říkají naši politici? Říkají: Ano, peníze, které nám platíte ve svých daních, rozdělíme těm, kteří nás živí. Ano, právo není cestou ke spravedlnosti, ale je nástrojem prosazování naší moci. Ano, volební výsledky jsou bezvýznamné, skutečná moc je jinde. Je to tak. Ale vy s tím nemůžete nic dělat. Jsme všichni stejní. Mlčte. Plaťte. Volte. Ať zvolíte kohokoliv, zvolíte zase nás. … Přišel čas to zastavit. Přestaňme mlčet. Přestaňme je volit. Alternativa existuje.

Člověk může nyní pochopit partu Kalouska a spol. Na výše uvedenou demokracii jsme zvyklí a není třeba přepřahat. V nejhorším je možné se spojit i s komunisty. Ale s Babišovým „ANO“ nikdy! Vzpomeňme jen někdejší vyjednávání Kalouska v dresu KDU-ČSL s komunisty o příští vládě, a jeho nenávistné tirády vůči současnému ministru financí na každém jednání poslanecké sněmovny. Není divu. Kalousek i Klaus možná četli Pelikánův blog. Jeho nápady jak získat zpět nakradené peníze se jeví vskutku šílené, tedy spravedlivé. Posuďte sami:

Robert Pelikán:

Možností, jak ty peníze dostat zpět, je přitom celá řada. Smlouvy, kterými se prostředky kradly, jsou neplatné. Společnosti, které se účastnily zmanipulovaných výběrových řízení, jsou nejen povinny nahradit škodu, ale také jim lze uložit sankci až do výše deseti procent jejich ročního obratu. Nevýhodné prodeje veřejného majetku jsou státními podporami postižitelnými podle evropského práva. Stačí chtít.

Více ZDE. Současný ministr spravedlnosti se ukázal být také prorokem. V roce 2012 poukázal na problém všech „protikorupčních snah“ a předpověděl, že se nakonec obrátí proti jejich strůjcům.

Všechny snahy bojovat proti korupci tak naráží na stále stejný problém: jak to udělat a nenechat přitom zavřít sám sebe? Proto jsme namísto rázné očisty svědky jen zatraceně váhavé perestrojky. Přesto změny, ke kterým v poslední době dochází, vítám, protože ten zažitý systém přece jen nabourávají. Věřím, že se se nakonec takto nastartovaný proces vymkne těm, kdo jej řídí, z rukou. Stejně jako se to stalo i s tou perestrojkou. Kéž to netrvá příliš dlouho.

Ano, netrvalo dlouho, a za mřížemi neskončil jen David Rath, ale i milenka premiéra Nečase a tři poslanci kupčící se svými hlasy. To však může být jen pouhým nesmělým začátkem proti tomu, co chobotnice české politiky čeká v budoucnu. Ministr české vlády se postavil proti vůli velvyslance Spojených států amerických. Předem jej informoval, že bude postupovat v souladu s českým právem a nikoliv s přáním USA. Taková odvaha se jen tak neodpouští. Co všechno od takového „kamikadze“ ministra můžeme ještě čekat? Snad na moci politické nezávislou justici? Nakonec by snad mohl chtít i nezávislou politiku! No, to by tak hrálo! Už se ozývá a mobilizuje naše TOP09 v Praze, stará dobrá ODS i na Vysočině.

ODS:

V situaci, kdy byla zásadním způsobem poškozena pověst našich bezpečnostních služeb, ohrožena jejich akceschopnost a důvěryhodnost a poškozeny vztahy mezi ČR a USA, musí být vyvozena personální odpovědnost členů vlády.

Zdroj citátu najdete ZDE. Podle ODS a TOP09 platí, že kdo neskáče s USA, není Čech, ale Rus. Uvědomme si prosím, že studenou válku za nemalých nákladů a nasazení vyhrály právě Západní mocnosti v čele se Spojenými státy. Proto nás pojí nerozborné a věčné přátelství s těmito našimi osvoboditeli a nikdy jinak. Žádají-li o vydání nějakého člověka, jistě vědí proč. A nemusíme se nakonec obávat, že by se nepřiznal. Ve Spojených státech používají moderní metody výslechů, při nichž se přizná opravdu každý, a nad slunce jasněji se tak ukazuje, že ve Spojených státech nebývá nikdo obviněn, aniž by nebyl vinen. Ostatně ve sporných případech není třeba ani soudu. Podezřelí jsou uvězněni třeba na desítky let, aniž by zbytečně zatěžovali soudy. Nevinné si americká justice rozhodně nepěstuje.

Zpět do Čech

V pondělí 22.2.2016 byl vynesen rozsudek nad předsedkyní Energetického regulačního úřadu Alenou Vitáskovou: 8,5 roku. Tak to je paleta. Navíc v tom nezůstala sama. Majitelé elektráren bratři Zemkovi dostali 7,5 let, pracovnice ERÚ Schneiderová 8,5 let, Čimpera 5,5 let, Jan Hudeček 6, Jaroslav Krym 6 a Karel Šupina 5,5 roku. Velká rozkrádačka skrze fotovoltaické elektrárny , tvrdé tresty skrze naší justici. Zdá se, že přestává platit postesk našeho ministra spravedlnosti Roberta Pelikána z roku 2011.

Tak například za celý rok 2010 bylo podle policejní statistiky objasněno 100 případů zneužívání pravomoci úřední osoby s celkovou zjištěnou škodou JEDEN milion 59 tisíc korun. To v průměru dělá asi 10.000 korun škody na jeden případ. V jiných letech a u jiných trestných činů v této oblasti to není jiné: neobjasňuje se téměř nic, a když už něco, jde o směšné, zanedbatelné případy. Široko daleko nic, co by se alespoň vzdáleně přibližovalo případům, o kterých čteme v novinách. Chytají se jen mřenky. Sotva někdo uvěří tomu, že je to náhoda. Sotva někdo uvěří, že by orgány činné v trestním řízení nedokázaly za celý rok odhalit jediný závažnější případ kriminality ve veřejné správě, kdyby se o to snažily. Nesnaží se a v tom je jádro celého problému. O vině a trestu u nás rozhodují nezávislé soudy ve veřejném řízení. O nevině a beztrestnosti ale tajně rozhoduje policie a státní zastupitelství, dvě hierarchicky, centrálně řízené organizace podléhající politické moci. Je to sovětský systém, který jsme zdědili z období totalitního státu, který samozřejmě potřeboval udržovat kontrolu nad tím, kdo bude a kdo nebude postaven před trestní soud.
Dříve, než jsme jej stihli v porevolučním kvasu reformovat, zjistili naši politici, že jim vlastně náramně vyhovuje. Zaručuje beztrestnost jim samotným i všem, u kterých si to přejí. A beztrestnost je ten nejlepší obchodní artikl, jaký lze nabídnout.

Institutů, které by umožnily izolovat trestní řízení od politické moci, je celá řada a jsou ve světě dobře známy: nezávislý vyšetřující soudce; právo poškozeného domoci se zahájení trestního řízení a ovlivňovat je svými návrhy; soudní policie zcela oddělená od policie pořádkové… Proč je u nás nemáme? Protože o ně nikdo z politiků nestojí. Zmíníte-li je před nimi, je to, jako kdybyste promluvili o nevázaném sexu na shromáždění jeptišek.
Dokud se tohle nezmění, dokud se politici nezřeknou kontroly nad trestním řízením, budou všechny řeči o boji proti korupci a rozkrádání veřejných prostředků jenom řeči. Prázdné, neupřímné řeči těch, kdo chtějí vytvořit dojem změny, nic měnit ale nechtějí.
Že se to nestane samo od sebe, je jasné. Musíme je k tomu donutit my, voliči. Jen nevím, jak.
Naše státní zastupitelství nikdy nedovedla k úspěšnému konci žádný skutečně významný případ v oblasti politické nebo hospodářské kriminality. (24.5.2011) Jak je to možné?
….Neříkám, že jsou všichni vedoucí státní zástupci zkorumpovaní. Konstatuji fakta.

1. Abyste se nikdy nedostali před trestní soud v České republice, stačí díky institutu „pokynů“ zkorumpovat DESET osob. Abyste se nikdy nedostali před trestní soud kvůli trestné činnosti, kterou pácháte v Praze, stačí zkorumpovat DVĚ osoby.
2. Odstranění institutu pokynů NENÍ součástí navrhovaných „protikorupčních opatření“ a nenavrhuje je žádná parlamentní politická strana.
3. Osoby podezřelé ze závažné politické a hospodářské trestné činnosti NEKONČÍ před soudem.

Abychom na tom něco změnili, musíme také jinak volit. Budeme-li nadále volit různé hochštaplery podle zdatnosti jejich PR agentur, podle podvodné reklamy a tymolínového úsměvu, spláčeme nad výdělkem. Stejně tak budeme ztraceni, necháme-li se vést strachem. Strachem z Ruska, USA, uprchlíků, islámu či UFO. Strach totiž někdy může být dobrým sluhou, ale také velmi nebezpečným pánem. Ne všechno ostatně končilo nezdarem. Některé volby přinesly již pozitivní změny, což Pelikán konstatoval v roce 2011.

Ve městech jako jsou Liberec, Karlovy Vary, Hradec Králové, Kolín uspěly v posledních komunálních volbách malé strany slušných, poctivých lidí, kteří nejsou součástí tohoto systému a nejsou ochotní se do něj zapojit. Kteří nevstoupili do politiky, aby se obohatili, ale aby ji změnili. Právě proto je třeba je volit. Nejen v jednotlivých městech. V celém státě. Dospělý ale není ten, kdo se vzdal svých snů. Dospělý je ten, kdo pochopil, že sny se neuskuteční samy, a začal je naplňovat.

A tak tu přiznávám, že sním. Sním o společnosti, která se nebude bát snít. Sním o společnosti, ve které Pravda a Láska nebudou nadávkou, ale směrnicí životů dobrých lidí. Sním o společnosti, ve které se lidé budou stávat právníky, aby byl svět spravedlivější. Pojďte snít se mnou. A pojďte ten sen žít.

Zdroj:


 

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 550 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde. Děkujeme!


Související články: