RadimValenčík Téma demonstrací (6. 2.) se bezprostředně týká problematiky otevírání startovních oken k prokomunikování reforem, které vyvedou společnost (nejen naši zemi) ze slepé uličky setrvačného vývoje (udržovaného strukturami založenými na pozičním investování, důsledkem jejichž působení je zrychlující se proces bohatnutí bohatých a chudnutí chudých) a pokračující krize institucionálního systému (napadeného strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad).
Omlouvám se za neslušně dlouhou větu a použití složitých pojmů, ale právě takto se dá ve stručnosti vystihnout, o co dnes jde. Má zkušenost říká, že se toto prizma vidění reality postupně vžívá a ono se vžije. Tak, jak nám bude docházet, že nám nikdo nepomůže a že si budeme muset pomoci sami. Kvalifikovaně. Podrobně je výše uvedený pohled na příčiny současných problémů a cesty jejich řešení popsán v našich ročenkách-monografiích Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb” (vydali jsme zatím dvě, za rok 2014 a 2015). Zde je odkaz na materiál, přes který se lze snadno dostat k plnému textu obou monografií, v nichž je i slovníček základních pojmů ke snadnější orientaci): zde
Nyní již pár poznámek k mediální prezentaci demonstrací (v bodech a stručně) na ČT:
1. ČT nezklamala. Pokračuje ve své cílené sebevraždě. Jejímu vedení, jak se zdá, nedochází to, co dochází lidem, a ani to, jaké jsou možnosti současné techniky. Myslím, že je zralá na to, aby její místo zaujala internetová televize. A to třeba provozovaná mezinárodně. Chybí k tomu již jen krůček a účastníci na demonstraci vlastně mohli sledovat v přímém televizním přenosu, co se odehrává v různých zemích.
2. ČT ani jednou nedala záběr, který by dával představu, kolik lidí se na Hradčanském náměstí sešlo a jaké bylo jejich složení. – Odhadl jsem 5000, ale když jsem před 16.00 odcházel, proudily davy ještě dovnitř, takže lidí mohlo být více, i když hranice 10.000 se asi nedosáhlo. Ale i tak to byla přes všechny obstrukce obrovská masa, kterou asi nebude snadné zastavit. Souvisí to i s krizí parlamentních stran.
3. ČT vůbec neinformovala o tom, že byl omezen příchod a odchod z demonstrace. Neinformovala, jakému psychickému tlaku byli účastníci vystaveni, když museli jít dlouhou cestu klikatými uličkami do “pytle”, ze kterého nebylo úniku.
4. ČT vůbec nezmínila obsah toho, co se na demonstraci na Hradčanském náměstí říkalo. Podle mě teď vyrobí vhodný sestřih, kde spojí výroky z různých demonstrací a pokusí se zkreslit obsah dění na Hradčanském náměstí.
5. Pokud jde o to, co se na Hradčanském náměstí říkalo, ocituji to, co jsem napsal včera: “…mluvil zástupce hnutí Pediga. Kvalifikovaně, rozumně. Zdůraznil, že si současní mocní mohou sami za to, že solidarita zdola mezi jednotlivými národy EU dosáhla nebývalého stupně a roste. V projevu nebyla žádná xenofobie, žádný fašismus ani žádné pravičáctví. Spíš politický realismus. Podobně zněly i další projevy, včetně projevu estonské poslankyně. Dokonce i Konvička mluvil velmi rozumně. Podle něj někteří politici selhali a místo, aby to přiznali, nepřiznají si to ani sami sobě a stali se nebezpečnými pro osud Evropy a pro osudy lidí u nás. Snaží se nejen druhé, ale i sami sebe utvrzovat v omylu. Nebál se tyto politiky vyjmenovat.” zde
6. Významné bylo složení lidí. Oproti dřívějším demonstracím byli podstatně více zastoupeni lidé středního věku 30-50 let, z významné části celé rodiny, oblečeni jako příslušníci středních vrstev. Hodně přibylo i těch, co do Prahy přijelo z blízkého či vzdálenějšího okolí. Tito představitelé tradičně konzervativních názorů v osobních rozhovorech vyzývali k větší aktivitě Pražáků. To je zcela nový fenomén, se kterým je nutné počítat.
7. Demonstrace na Hradčanském náměstí byla pečlivě připravena, pořadatelé zajišťovali její bezproblémový průběh. ČT ovšem dala raději přednost marginální vyprovokované a inscenované potyčce, která s demonstrací na Hradčanském náměstí vůbec nesouvisela. Typická “překrývačka”.
8. Naopak policie ukončení demonstrace hodně nezvládla a spíše lidi provokovala k nepředloženým reakcím. To se jí nepodařilo, a tak musely být nasazeny skupinky provokatérů, což bylo (a ještě nepochybně bude) využito při dolaďování mediálního vyznění demonstrace prostřednictvím ČT. K tomu doporučuji vynikající rozbor od M. Rokytky: zde
9. Ti, co připravují odpor proti selhání politické reprezentace a selhání institucionálního systému vyspělých zemí našeho civilizačního okruhu (nejen v případě nezvládnutí či spíše účelového vyvolání a zneužití uprchlické krize), budou muset ještě mnohé zlepšit. Zejména obsahově. Nestačí jen hovořit o selhání současných reprezentací. Je potřeba přesně vědět, proč k němu došlo. A také nabídnout pozitivní program řešení problémů. Včetně pozitivního programu pro účinnou integraci části uprchlíku. Doba “sbírání bodů” na základě více či méně korektního varování před nebezpečím končí. Nastává doba odpovědi na otázku, proč došlo k tomu, co se odehrává a co dělat.
Pro autentičnost připojuji jeden z ohlasů, který jsem dostal na svůj předcházející článek o demonstraci:
“Byla jsem rovněž na Hradě, stejné problémy s příchodem přes Nový svět, stejný pocit z vystoupení řečňíků – věcné, bez emocí, žádné výstřelky ani mezi přítomnými, procházela jsem a záměrně pozorovala atmosféru. – Šokovaly mne záběry TV, útočení v maskách, odtahování lidí z davu. Dělalo to na mne dojem, že je to vyprovokováno. Na Hradě byli lidé s dětmi a psy, nešli se bít. Policejní auta zabraňovala příchozím vejít na náměstí Hradu. Na obrazovce předváděli nějací mladíci konfrontační zápas, ale byli všichni stejní a vypracovaní. Tipuji provokatéry, aby lidé příště na demonstraci nepřišli.”
