Taurus
20. 1. 2016 Eurasia24
V pondělí 18. ledna se v Moskvě konalo setkání (na nejvyšší úrovni) emíra Kataru šejka Tamíma s ruským prezidentem V. Putinem a ministrem zahraničí S. Lavrovem. Proč je toto setkání natolik důležité a proč k němu vůbec došlo?
Jak všichni víme, u Ruska nebylo horších vztahů snad se žádnou zemí, než s tímto zlostným trpaslíkem (Katarem) na Blízkém východě. Ty vztahy byly konfrontační už řadu let a v roce 2011 dokonce došlo k úplnému zmrazení diplomatických styků, poté, co byl na letišti v Kataru surově zbit velvyslanec RF Titorenko za to, že celníkům Kataru nechtěl dovolit prohlížet diplomatickou poštu.
Katar se také velkou měrou podílel a (zatím) dodnes podílí na dezinformační kampani, která podporuje destabilizaci Blízkého východu a velkou měrou přispěl i k šíření terorismu, jak na Blízkém východě, tak i všude ve světě.
Tak by proč s takovým státem, navíc čítajícím jen pár milionů obyvatel, mělo Rusko jednat, namísto toho, aby ho zcela ignorovalo? Vždyť každý si uvědomuje, že Rusko a Katar jsou velmi odlišné váhové kategorie.
A v tom je právě odlišnost politiky Ruska v čele s Putinem od politiky dočasného hegemona – Ameriky. Amerika dělá vše jen ve vlastním zájmu a přitom se neštítí jakýchkoli prostředků, vyhrožováním počínaje, zakládáním teroristických buněk a států konče.
Rusko také vychází z vlastních zájmů, ale cíle a tím pádem i prostředky jsou u Ruska jiné. Cílem USA je vládnout světu, prostředky výhradně donucovací, včetně terorismu. Cílem Ruska je podpořit vlastní rozvoj na základě mírové spolupráce se všemi zeměmi.
Proto i prostředky si Rusko vybírá jiné – nejdříve nabídnout světu a státům vzájemně výhodné podmínky a teprve poté, když některé země tu spolupráci odmítnou a zvolí si cestu konfrontace, použít prostředky donucovací. Spektrum je široké – informační, ekonomické a vojenské prostředky, přičemž poslední prostředek je používán jen ve vyjímaných případech, když už žádná dohoda není možná, třeba v případě Sýrie.
Pokud je možné mírové řešení problému, bude vždy použito kompromisní řešení, kromě těch případů, které jsou za červenou linií, jíž Rusko nedovolí překračovat nikomu. Dnes je to třeba případ Ukrajiny a Sýrie. Červená linie je vždy spojená s bezpečnostními riziky pro samotné Rusko.
Mohli jsme téměř v přímém vysílání sledovat prostředky, které Rusko použilo ve vztahu k Americe, EU, Turecku, Saúdské Arábií a celému Blízkému východu tehdy, když se cítilo politikou těchto zemí ohroženo.
Především je třeba zdůraznit, že ve všech případech se Rusko nejdříve pokusilo nabídnout všem účastníkům pro obě strany výhodné podmínky spolupráce. Těm zemím, které nabídku přijaly, Rusko pomohlo k získání lepších pozic ve světě (Írán, Egypt). Země, které nabídku zneužily, na to tvrdě doplatily tak, že se zhoršily jejich vnitřní poměry a jejich prestiž ve světě. Přitom, na dosažení svých cílů Rusko jako prostředek nepoužilo ani „barevné revoluce“, ani organizaci a podporu terorismu.
Katarský emír, který do určité doby mohl mít pocit naprosté beztrestnosti, hlavně kvůli existenci americké základny na jeho území, poté, co vyhodnotil problémy regionálních mocností, které vůči Rusku zvolily konfrontační řešení, a hlavně ztráty pozic samotných USA, konečně dospěl k závěru, že jedině Rusko mu může zajistit zachování jeho státu jako takového. Lepší pozdě, než nikdy.
Pro Katar návštěva jeho nejvyššího představitele v Moskvě znamená pozvednutí před celým světem bílé vlajky, naprostou kapitulaci.
Toto jsou slova emíra Putinovi: „Pro stabilitu míru ve světě je úloha Ruska zásadní. Velmi nám záleží na rozvoji vzájemných vztahů s Ruskem.“
Po setkání s Putinem šéf ministerstva zahraničí Kataru šel dojednat podmínky kapitulace s Lavrovem, o Sýrii, Jemenu a Palestině. Prohlášení ministra zahraničí Kataru: „Dohodli jsme se, že protahování konečného rozhodnutí o syrské otázce jen zhorší utrpení obyčejných lidí“.
Jak se říká, není, co dodat.
Ale dodám. Poslední rozhovor Putina pro německý týdeník Bild svědčí o tom, že jen uregulováním konfliktu na Blízkém východě mise Ruska nekončí. Putin opět podal pomocnou ruku jak Merkelové, tak i zdravým silám německé politické scény. Opět jen z ryze pragmatického hlediska. Protože nestabilní Evropa rovná se problém pro rozvoj samotného Ruska.
A tak si buďme jisti, že řešením svých vlastních problémů Rusko pomůže vyřešit problémy i svým sousedům. Holt zeměpisná poloha a zvolený směr zavazují.
„Rebjata, davajtě žiť družno,“ – volně přeloženo: „Buďme všichni kamarádi.“
Zdroj: Leva-net
