Luděk Prokop
2. 12. 2015
Mnozí lidé vnímají tuto skutečnost čím dále zřetelněji, ale neumí s tím nic dělat. Jsme svědky toho, že problém migrační tsunami místo jeho skutečného, opravdového řešení nadále narůstá. Jsme svědky narůstajícího počtu teroristických činů, které souvisí a budou dále souviset a narůstat přímo úměrně k masovosti migrace.
Lze se domnívat, že terorismus nemusí provozovat imigranti přijímaní nyní, v této době. Může být, že zjištěné informace o teroristech páchajících teroristické činy, nás mohou varovat. Varovat před tím, že teroristické činy nemusí nevyhnutelně konat současní, ještě neintegrovaní imigranti ale později pak jejich potomci, již asimilovaní a narození na území hostitelských zemí (a v budoucnu i další, zatím ještě nenarození). Našim potomkům pak budou veškeré tolik vyzdvihované „evropské hodnoty“ a láskyplné zásady k ničemu, pouze na obtíž, ne-li k jejich záhubě.
Posledním ukazatelem nekompetentnosti politiků EU, je sestřel ruského vojenského letadla účastnícího se války „spojenců“ proti IS, sestřel spojencem, členem NATO – Tureckem. Politikové z valné části přijali vrcholně nejapné, neobhajitelné vysvětlení Turecka, jakoby se vlastně nic zvláštního nestalo. Porovnejme tuto skutečnost, s okolnostmi vyhlášení sankcí proti Rusku. Sankce nadále trvají i proti nynějšímu našemu spojenci, ve společné válce s IS. Po zákeřně podlém sestřelu ruského letadla, žádné viditelné rozhořčení nad podlostí a nepřijatelností takového činu, (s výjimkou samotného Ruska), nenastalo. Spojenci v tom Rusko nechali samotné. Žádné sankce, žádné evidentní veřejné odsouzení či oblíbené ostré a důrazné protesty našeho Zaorálka, prostě nic z toho. Možná bychom si dokázali představit, že adekvátní reakce by mohla spočívat v (třeba jen v dočasném) pozastavení členství Turecka v NATO a v odložení diskuzí o přístupových jednáních Turecka do EU.
Takhle tzv. evropské hodnoty dostávají až obludnou podobu
Podobu vrcholného pokrytectví, lhaní, podvodného dvojího metru, kdy někomu je dovoleno cokoli. A jinému, Rusku například, ani prosté naplnění přání obyvatel Krymu, více než dostatečně vyjádřené referendem. Naplnění přání obyvatel, (bez bombardování a bez obětí na životech), po kterém následují sankce opírající se o evropské hodnoty, mezi které v daném případě paradoxně náleží, že vyhovět a naplnit přání převažující a výrazné většiny obyvatel, je nepřípustný zločin. Zločin, odporující „evropským hodnotám“ v pojetí nejen vůdčí činitelky EU, někdejší svazačky, Angely Merkelové.
Z reakcí či tolerance EU lze usuzovat, že veřejné, evidentní projevy fašismu na Ukrajině, vyvěšované fašistické symboly, fašistické – nacistické insignie na oděvech ukrajinských „bojovníků za demokracii a svobodu“, pochodňové průvody na Ukrajině, silně připomínající pochody německých nacistů, vyhlašování fašistických vůdců za národní hrdiny, že nic z toho všeho, se z uznávaných „evropských hodnot“ nikterak nevymyká. Z jiného pohledu to všechno, mohlo být rozhodujícím ukazatelem pro obyvatele Krymu, pro významně zřetelné hlasování v referendu o připojení k Rusku (lépe řečeno o návratu do Ruska po nelegálním, svévolném rozhodnutí Chruščova, darovat Krym Ukrajině).
Vzhledem k aktivitám a počínání Spojených států amerických, s tím jejich („evropským hodnotám“ neodporujícím), hrubě svévolným vměšováním do záležitostí cizích států, včetně jejich humanitárního bombardování, provázeném více či méně mlčenlivým souhlasem EU. Mnohé nasvědčuje tomu, že hlavní a prvořadou evropskou hodnotou, je bezvýhradná poslušnost a poddajnost Spojeným státům americkým.
