Břetislav Olšer
“Mám doma čivavu, není to žádný pouliční voříšek Karl von Bahnhof, a naivně jsem ji cvičil, aby reagovala na nějaký složitější úkon, ale marně. Zlatého retrívra z ní prostě neudělám; kilový pejsek se přitom snaží, ale nemá na to…”
Proč mě napadl tento citát nejmenovaného docenta jedné české univerzity. Měl na mysli některé ze svých studentů Když se jich zeptal, proč se slaví 17. listopad, neměli mnozí ani ponětí, že jde o 17. listopad z roku 1939, jenž byl v roce 1941 v Londýně zvolen Mezinárodním dnem studentstva. Dnes byl změněn na Den boje za svobodu a demokracii a slouží jen sprostému zneuctění prezidenta republiky a ne uctění památky hlavně těch pravých a skutečných studentských hrdinů, popravených v koncentrácích táborech.
Taškařice “pražské kavárny”, co závidí Zemanovy úspěchy v Číně… (Uvítání Zemana v Číně…https://www.youtube.com/watch?v=dZCm8dR-vBU)
Za vším bylo 28. října 1939 potlačení tiché demonstrace u příležitosti 21. výročí vzniku Československé republiky, během níž došlo ke zranění studenta lékařské fakulty Univerzity Karlovy Jana Opletala. Tuto demonstraci z velké části organizovali právě studenti. Demonstraci, odehrávající se na Václavském náměstí, okupační moc potlačila s použitím nejen pořádkové policie, ale i jednotek SS. V Nezábranské ulici došlo k zabití pekařského dělníka Václava Sedláčka (22 let) a v Žitné ulici k postřelení Jana Opletala. Ten byl následně převezen na kliniku prof. Arnolda Jiráska, kde byl i operován, kde zemřel na následky střelné rány v břišní dutině.
Po smrti Jana Opletala protektorátní orgány prosazovaly odvoz ostatků na Moravu, odkud pocházel, studentská organizace prosazovala veřejný průvod městem, končící na nádraží. Popraveno bylo v ranních hodinách 17. listopadu 1939 v ruzyňských kasárnách 9 studentských funkcionářů a byly uzavřeny vysoké školy. Důsledkem toho všeho šlo na 1 200 studentů do koncentračních táborů, mnozí na smrt. Kam byli odesláni studenti z roku 1989? Do nemalých prominentních vládních funkcí…
Z nejednoho důvodu mají slova o čivavě své zdůvodnění. před několika dny mě šokoval pořad ČT “168 hodin”, resp.co nám týden dal a co nám vzal. Hlavně ale přinesl signifikantní charakteristiku českých vysokoškoláků¨, jichž se ČT před čtyřmi vysokým i školami v Praze ptala: Co vám říká 17. listopad. A divák žasl; jedni dotázaní zjevně v šoku tápali a přiznali, že nemají ponětí, jiní tvrdili, že jde o datum založení ČSR, další se styděla, že neměla potuchy, jiná neměla na to myšlenky, promovala, další nevěděly, která bije… Moderní mládež mobilů. počítačových her a barů či kaváren, od ulice Stodolní, až po ty pražské, v nichž vévodí Ztohoven…
Musím být však objektivní, stejně jak objektivní byla i otázka: skrývala totiž dvě odpovědi. O to víc špatné odpovědi dávají za pravdu čivavě, byť mezi studenty byli i ti, co dali správnou odpověď . ale jen jednu; věděli, co se dělo 17. listopadu 1989 na Národní třídě, ovšem jejich znalost historie byla mizivá, zvláště když se jednalo o studentskou historii – o událostech roku 1939 kolem Hlávkových kolejí a smrti studenta Opletala ani ťuk. To, že studenta z Ruska věděla jen o roce 1989 a ne o roce 1939, ji sice úplně nectí, ale má svůj prim; jako cizinka věděla o československé minulosti víc, než rodilí Češi a Češky. Není se ale čemu divit, že znalosti mnohých studentů jsou katastrofální; rektoři jejich škol totiž odmítají pro osobní rozpory s prezidentem Zemanem oslavit na Pražském hradě státní svátek 28., října… Holt, úcta k české historii se přenáší i na studenty… Kdyby Zeman vyznamenával Mašíny, rektoři by stáli ve frontě na Hrad
Prof. Martin C. Putna, organizátor letošních taškařic 17. listopadu…
Vloni se v Praze 17. listopad změnil ve velkou protizemanovskou manifestaci s házením vajíček na Albertově, červenými kartami na Národní třídě a mnohatisícovým pochodem na Hrad. Dnes tam nesmyl čivavy, ale jen nekonfliktní lidé; nedovedu si totiž představit, vlastně při struktuře všeho schopných čivav by bylo i to možné, jak při prezidentem Zemanem vyhlášené minutě ticha za oběti islamistického teroru v Paříži, skandovali něco o červených trenýrkách a máchali nejen vajíčky a rajčaty, ale i červenými kartami. Proto neměli přístup, ale jak znám Miloše Zemana, vyzval by je, aby svůj názor nahlas vyslovili. A jelikož je jasné, že tito lidí žádný názor nemají, bylo vlastně dobře vše, tak, jak bylo…
Proto mohl prezident v klidu říct o mladých a silných běžencích, co utíkají před válkou, aby místo toho, statečně za svoji zemi proti Islámskému státu bojovali. Rozebral též tři pozice poťouchlých pokrytců, co chtějí lidem jen nařizovat a dělat ze sebe vůdce, co umí jen vydírat a kázat pouze to, co sám chce; ve společnost či v médiích. Mezitím v ČT řekl šéfredaktor Žák podpůrnou myšlenku, že nebýt USA v Iráku, nebylo by ani teroristů Islámského státu, resp. děsivá běženecká katastrofa.
Prezident Miloš Zeman přišel na Albertov dvojnásobně morálně posilněn; především došlo opět na jeho slova v otázce běženců, kdy jim před časem vzkázal, že je do Česka nikdo nezval. Uprchlíci podle něj musí respektovat pravidla této země. „Pokud se vám to nelíbí, běžte pryč,“ vyzval je v Hororech z Lán. „Těmto lidem nejlépe pomůžeme na jejich území,“ dodal. Prezident tím mířil zejména na uprchlíky z Blízkého východu a Afriky… Doslova řekl: “První věta zní: Nikdo vás sem nezval. Druhá věta: Když už tady jste, tak musíte respektovat naše pravidla, stejně jako my respektujeme pravidla, když přijedeme do vaší země. Třetí věta: Když se vám to nelíbí, běžte pryč.”
Den předtím byl na zasedání Bezpečnostní rady státu, kde mj. řekl: “Já bych to poněkud expresivně nazval „opevněním Evropy”, protože si myslím, že platí-li Dublinské dohody, a ty zatím nikdo nezrušil, tak je logické, že žadatelé o azyl mají požádat v první bezpečné zemi o tento azyl, a jestliže přecházejí do jiných zemí, dopouštějí se trestných činů a v tomto smyslu jsou ilegální imigranti…”
Druhým trumfem je pro Miloše Zemana fakt, že ve čtenářském průzkumu MF Dnes, kdo by měl být příštím prezidentem ČR, vyhrál, jak mezi lidmi se základním vzděláním, mezi středoškoláky i vysokoškoláky. U posledně jmenovaných měl náskok: volilo ho 9120 vysokoškoláků, zatímco generála Pavla 7892 a pátera Halíka 6866; dostal 22,6 % procenta hlasů. Vyhrál ve všech krajích, pouze v Praze o pouhou desetinu procentního bohu prohrál s generálem Petrem Pavlem. Na dalších místech celkově za Zemanem (22,6 %) skončil právě Petr Pavel (14,4 %), třetí byl kněz Tomáš Halík (9,5 %), čtvrtý ekonom Jan Švejnar (7,9 %) a první pětici uzavírá exprezident Václav Klaus (6,5 %).
Žádného ze 13 nabízených kandidátů si nedokázalo vybrat 11,7 procenta hlasujících. Do hlasování se zapojilo celkem 110 574 čtenářů. To vše svědčí o bezradnosti antizemanovského tábora, je to podpora generála Petra Pavla. „Pokud politické síly, které bývají označovány za velmi demokratické, velmi etické nebo s důrazem na morální apel v politice, nemají v rukávu nikoho jiného než generála, což je nonsens u demokratické politiky, svědčí to o tom, že antizemanovská část je velmi bezradná,“ řekl ParlamentnímListům.cz politolog, Jan Kubáček.
Trochu se s Milošem Zemanem známe; dělal jsem s ním rozhovor; rozšafný pán, s jehož potutelného úsměvu šel na mě strach, jako na každého, kdo si není jistý při povídání s autoritou. Sám jsem před časem napsal, ať se nevrací do politiky a raději dál objímá stromy na Vysočině. Nechal to bez povšimnutí. Proto uvedu jen dvě výstižné otázky:
Můj selský rozum mi říká, že jsou dvě možnosti, proč se vracíte do velké politiky; za „a“ proto, že Vás už nudí objímat stromy na Vysočině, nebo za „b“, jelikož už máte plné zuby českého panoptika politické scény. Svým způsobem po svém také vyrážíte do ulic, abyste dal najevo svůj protest…?
„Tak správně je „b“. Jeden můj soused na Vysočině se mě ptal, co říkám na ten blázinec v české politice. A já jsem mu řekl; to není blázinec, sousede, protože v blázinci máte jednak blázny a také psychiatry. A v české politice žádní psychiatři neexistují…“
Nedá mi, ale musím se vrátit do roku 1989. Zdá se mi, že až když už bylo každému jasné, že KSČ to má spočítané, napsal jste tři měsíce před “sametem” v srpnu 1989 v Technickém magazínu inkriminovaný článek “Prognostika a přestavba”…
„Článek vyšel v srpnu 1989 a ještě v listopadu téhož roku nikdo neočekával, že bude nějaká revoluce. Optimisté ji očekávali tak za dva, za tři roky, pesimisté až za pět deset let. Teď je velice snadné říkat, když už všichni víme, jak to dopadlo, že všichni věděli, co se stane. Vzpomínám si, že když jsme šli 17. listopadu z Vyšehradu na Národní třídu, tak jsme volali: “A 10. prosince, kdy je den Lidských práv, zase tady.” Takže, ani my, demonstranti,. jsme netušili, že za několik dnů se tento režim sesype…“
Inu, na konec sednou nejlíp Zemanova slova z Albertova ze dne 17.listopadu 2015: „Tento národ si zaslouží, aby si vládl sám a ne aby mu někdo zvnějšku nenařizoval, co má dělat. Nejsme těsto, nejsme plastelína, snažíme se myslet samostatně…“
