„Přirozená“ smrt profesora Dušana Dunjiče.

Václav Dvořák
9. 11. 2015

Až příliš mnoho záhadných úmrtí provází činnost soudního tribunálu pro zločiny spáchané během válek na území bývalé Jugoslávie (ICTY) sídlícího v holandském Haagu. A nejde jen o podivnou smrt bývalého jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiće, nejen o vraždy, podivná úmrtí a podivné sebevraždy svědků v procesu s vysokým kosovsko-albánským velitelem UČK a předsedou vlády Ramušem Haradinajem. I poslední úmrtí profesora Dušana Dunjiče staví otazníky.

Je bezpečnost svědků a expertů, vystupujících v režírovaných politických procesech probíhajících před Tribunálem v Haagu zajištěna? Proč tak často umírají ti, kteří svým svědectvím mohou přitížit chráněncům Aliance NATO, tedy válečným zločincům, kterým lidé z americké administrativy rádi říkávají „naši zkurvysyni“. A má úmrtí Dušana Dunjiče – svědka obhajoby – nějakou souvislost s podivnými úmrtími svědků obžaloby?

Profesor Dušan Dunjič svědčí před Tribunálem ICTY v Haagu

Profesor Dušan Dunjič byl klíčovým svědkem obhajoby v procesu s bosensko-srbským generálem Ratkem Mladičem. Obhajoba povolala tohoto předního světového patologa na svědeckou lavici, aby před tribunálem vypovídal o rozborech měkkých tkáňových struktur těl, vykopaných do roku 2002 v masových hrobech v okolí bosenské Srebrenice. Bez těchto analýz se nedá s jistotou mluvit o příčinách úmrtí, a právě v tom je skryt i problém a možná i klíč k podivnému úmrtí. Podle zdrojů bělehradského deníku Novosti se vědělo, že profesor Dunič má ještě další poznatky, se kterými chtěl soud seznámit.

Dunjič svědčil v otázce lidských ostatků vykopaných z masových hrobů doposud třikrát. V předchozích procesech – Popovič – Beara, Tolimir a Radovan Karadžić – přednesl Dunjič zjištění o důkazním materiálu, který má ICTY v Haagu k dispozici. To nové bylo, že profesoru Dunijčovi a týmu jeho spolupracovníků se podařilo pro proces s generálem Ratkem Mladičem provést analýzu všech 3.568 případů, s kterými operuje u soudu obžaloba. Teoreticky řečeno – soudnímu tribunálu mohl potvrdit či rozporovat každý jednotlivý případ údajných obětí “srbského masakru muslimských mužů a chlapců”, jak události okolo Srebrenice z léta 1995 s oblibou již 20 let šíří mainstream v zemích NATO. Při dosavadních líčeních nebyly rozbory týmu profesora Dunjiče kompletní a mohlo se tedy stát, že soud Dunjičovy nálezy zamítne.

Pracovníci laboratoře ICMP exhumují hromadné hroby, ale nemají k tomu patřičné oprávnění

„Abyste měli představu, o co se jedná: Dunjič se svým týmem pracoval devět měsíců 12 hodin denně, aby mohl prozkoumat a řádně zdokumentovat všechny jednotlivé případy, které mu soud v Haagu poskytl. Jednalo se nejen o kompletní skelety, ale i o exhumované jednotlivé části těl, které forenzní pracovníci soudu vykopaly do konce roku 2002, kdy práci ukončili. Po patolozích haagského soudu byly výkopy a exhumace těl z masových hrobů ve východní Bosně svěřeny americké nevládní organizaci – ICMP – Mezinárodní komisi pro nezvěstné se sídlem ve Washingtonu a pobočkami v Sarajevu a Banja Luce a Institutu pro nezvěstné Amora Mašoviče z Tuzly. Ale jejich laboratoře pro tuto práci nejsou oprávněny. Mohou totiž podle rozboru DNA a jejím srovnáním s DNA příbuzných oběti pouze identifikovat pohřbenou osobu, ale nemohou odpovídat na otázku, jak a kdy dotyčný zemřel.

Sklad ostatků laboratoře ICMP v Tuzle

Samozřejmě, že nikdo z právnických kruhů není tak naivní, aby si myslet, že by profesor Dunjič svým svědectvím zachránil generála Mladiče před rozsudkem. Stejně tak málokterý z právníků ze Srbska, ale také z jiných částí světa, kteří měli možnost pracovat u “ad hoc soudů”, nevěří, že profesor zemřel přirozenou smrtí. To tvrdí bělehradské Novosti.

„Teoreticky se mohlo Dunjičovi podařit před soudem skoncovat s mnoha mylnými informacemi,“ pokračuje právník, který je s případem dobře obeznámen. „Haagský tribunál disponuje ostatky 3.568 lidí exhumovaných z hromadných hrobů v okruhu 60 kilometrů od Srebrenice. Párových stehenní kosti je jen 1.920 a ty představují pro forenzní patology kompletní kostry. Potvrzeno je, že počet úmrtí na následky zásahu kulek ze střelné zraně je 505. To může svědčit o tom, že tyto osoby byly zastřeleny. Z tohoto počtu bylo 442 obětí spoutáno na rukou, či mělo oči převázané páskou. Tito lidé byli tedy bezesporu popraveni. U 950 zabitých byla zjištěna střelná zranění, ale zároveň i zranění způsobená střepinami či šrapnely. To znamená, že tito lidé byli zabiti v boji. U 150 bylo zjištěno, že zemřeli na následky výbuchu, zatímco u dalších 411 nebylo možné příčinu smrti zjistit. To by byla pravda konstatovaná před soudem a vše ostatní by bylo soudně neověřitelné.“


Na kameni na hřbitově v Srebrenici-Potočari je vytesáno smyšlené číslo srebrenických obětí

Na námitku, že haagský tribunál v předvečer 20. výročí ‘srebrenické tragédie’ operuje se seznamem s více než 6.600 identifikovaných obětí, odpověděl reportérům Novostí onen nejmenovaný srbský právník:

„Toto číslo každý rok roste. Ale seznam není veřejným dokumentem. Přístup k nahlédnutí do seznamu mohou získat pouze obhájci. Na seznamu jsou jména a příjmení osob bez identifikačních čísel z občanských průkazů. Neexistují ani další informace, které by mohly potvrdit důvěryhodnost zařazení obětí do tohoto spisku. Přesto je soud uvádí, aniž by měly tyto oběti jakoukoli identifikaci. Tato jména jsou lidským pozůstatkům přiřazena organizací ICMP, konkrétně Institutem pro pohřešované osoby v bosenské Tuzle. Vezmeme-li v úvahu, že při demonstrativních pohřbech, které se každoročně konají v červenci v Potočari – srebrenickém muslimském pohřebišti, není nikomu povoleno, prý z náboženských důvodů, aby se zúčastnil prověřování pohřbívaných těl, pak tento soudní seznam je irelevantní.“


Bývalý americký prezident Bill Clinton se klaní muslimským mrtvým, kteří pro Spojené státy pomáhali rozbít Jugoslávii. Jeho administrativa pustila do oběhu “Srebrenickou lež”

A tady by právě bylo svědectví profesora Dunjiče a jeho týmu v rozporu se zájmy „našich zkurvysynů“ a jejich patronů. Válečná propaganda zemí NATO, které zrežírovaly a s pomocí extremistických sil i realizovaly krvavý rozpad Jugoslávie, byla postavena na několika tvrzeních. Spadají sem například kosovský Račak, jako bezprostřední záminka k bombardování Srbska a Černé Hory, ale i „obléhání Sarajeva“ či údajná srbská dělostřelba na sarajevské tržiště Markale a konečně i události z roku 1995, označované jako “srebrenický masakr“. Každoroční pohřební spektákl na muslimském hřbitově v Srebrenici-Potočari je cynické divadlo, které se hraje pro světovou veřejnost a při kterém jsou ukazováni bosenští muslimové jako oběti jakéhosi srbského řádění a Srby páchané genocidy. V létě 1995 byla aféra „srebrenický masakr“ vyrobena pro ospravedlnění vojenské agrese států NATO proti Srbům v Bosně. Dodnes se hraje stejné divadlo, aby i po letech nebylo pochyb o tom, že okupace zemí západního Balkánu je jen výsledkem „boje za demokracii a svobodu“. Je to takové goebbelsovské neustálé opakování lži při víře, že se stane skutečností. Čísla zjištěná profesorem Dunjiče jasně ukazují na nepravdivost tvrzení o srbské genocidě páchané na bosenských muslimech, ale i na to, že čísla o počtu popravených jsou značně nafouknutá. Navíc v celém procesu s generálem Mladičem, vrchním velitelem bosensko-srbské armády vyplouvá na povrch i skutečnost, že jeho velení nikdy nedalo příkaz k fyzické likvidaci zajatců a že popravy, které se okolo Srebrenice po 11.7.1955 skutečně odehrály, byly dílem úplně jiných struktur.


Každoročně se počet obětí pohřbených v Potočari zvyšuje. Kruh lží pokračuje.

Vraťme se k případu Dunjič. Než bylo rozhodnuto, že profesor vystoupí v hlavnímu líčení v procesu s Mladičem, byl, podle srbského tisku, obhajobou před Tribunálem v Haagu pečlivě připraven terén. Například byl detailně vyslechnut Thomas Parson, regionální ředitel ICPM pro forenzní studia a vedoucí laboratoře, která identifikuje ostatky vykopané okolo Srebrenice. Sám profesor se zúčastnil soudního řízení v Haagu. Poprvé v březnu 2012 při procesu s Karadžičem, podrobněji pak referoval v březnu letošního roku, kdy v procesu s generálem Mladičem soudu vysvětlil, proč laboratoř v Tuzle neposkytla absolutně žádné informace o příčině smrti obětí, ale pouze potvrzení jejich profilu DNA a přiřazení DNA ostatků k DNA příbuzných. Jinak řečeno: laboratoř, která vyvíjela činnost od roku 2002 do října 2007, tedy v době, kdy se “objevil” největší počet obětí, neměla certifikát pro činnost v oboru. Ten uděluje mezinárodní organizace GEDNAP a tuzelská laboratoř o něj ani nepožádala!

„Pokud spojíte fakta z Parsonsovy křížové výpovědi a to, o čem měl mluvit profesor Dunjič, pak tu máte důvod proč byl srbský patolog klíčovým svědkem v procesu.”

Nový expert?

„Smrtí experta Dunjiče,“ jak říká advokát Ratka Mladiče Miodrag Stojanovič, „obhajoba ztratila klíčového svědka. Nicméně existují dvě možnosti, jak uvést profesorova zjištění u soudu jako důkaz. První možností je nalezení jiného odborníka, který přetlumočí analýzu profesora Dunjiče týkající se exhumovaných ve Srebrenici, a že to vypoví při křížovému výslechu obžaloby,“ říká Stojanovič. „Druhá, méně pravděpodobná, je možnost, že Dunjičovo svědectví z případu Radovana Karadžiče, při kterém byl podroben křížovému výslechu, může být zkopírováno i pro potřebu procesu s Mladičem. Nicméně, v ní chybí ona část analýz, které Dunjič provedl později, a které jsou ve prospěch obhajoby Mladiče.“

Oblbovači světové veřejnosti se smrtí profesora Duniče zbavili nepříjemné situace, kdy jejich lži mohly být konfrontovány s vědeckými zjištěními. Srbský patolog měl důkazy, které mohly změnit i průběh soudu s Ratkem Mladičem. Analyzoval 3568 souborů obětí, tedy všech, které má ICTY v Haagu k dispozici. Zjistil, že zastřeleno bylo 442 muslimských vojáků. Tím by tvrzení o masakru 8.000 „nevinných muslimských mužů a chlapců“ vzalo za své.


I takové fotografie z potočarského hřbitova mají manipulovat světovou veřejností

Holandská policie oznámila, že profesor soudního lékařství Dušan Dunjić, který měl před haagským tribunálem ICTY svědčit na straně obhajoby generála Ratka Mladiče, zemřel přirozenou smrtí. To je závěr nizozemských odborníků po pitvě. Oficiálně to oznámil i mluvčí Tribunálu v Haagu.

Bělehradské Novosti neoficiálně zjistily od lidí, kteří měli přístup k oficiální verzi zprávy, že u Dunjiče byl konstatován vysoký krevní tlak, a že v předvečer svědectví profesorovi selhalo srdce. Byl nalezen poté, co byly násilím otevřeny dveře jeho hotelového pokoje. Jeho tělo leželo vedle postele. Dobu úmrtí určili Holanďané na noc ze středy 21.10. na čtvrtek 22.10.2015. Ještě ve středu s ním byl advokát Miodrag Stojanovič a rozešli se v 16:30. Pak se s Dunjičem sešli lidé od Tribunálu, kteří měli na starost péči o svědky. S nimi byl až do 18:30. Pak se odebral na hotelový pokoj a když pro něj později přišli právníci Stojanovič a Lukič, aby se společně odebrali na večeři, neotvíral dveře.

Proces s generálem Ratkem Mladičem pokračoval 29.10. 2015 svědectvím Ljubodraga Miki Gajiče, bývalého člena Vzdělávacího střediska na hoře Jahorina. Popřel, že by Mladič ve Srebrenici v červenci 1995 nařídil oddělování bojeschopných mužů od žen a dětí. Dále potvrdil, že srbský generál nebyl přítomen ani když začalo ani když skončilo ono oddělování. Řekl, že Srbové evakuovali ze Srebrenice lidi a že to samé s nimi dělala i jednotka UNPROFOR.

Generál Ratko Mladič mezi srebrenickými ženami a vojáky holandského praporu UNPROFOR – červenec 1995 – žádný rozkaz k popravám nevydal

Boje kolem Srebrenice byly v červenci 1995 nelítostné. 28.divize bosenských muslimů, umístěná ve Srebrenici, prováděla pod velením warlorda Nasera Oriče od roku 1992 brutální nájezdy na okolní srbské vesnice. Povraždila přes 3500 mužů, žen a dětí srbské národnosti. Přes 100 vesnic a usedlostí vyrabovali a vypálili. Za tuto vražednou činnost dostávali Naserovi vojáci i on sám nejvyšší bosensko-muslimská vyznamenání.


Oričovi muži ve vyvražděné a vypálené Kravici, kterou přepadli o pravoslavné Velké noci …

… v létě občas hráli ‘fotbal’ s usekanými hlavami popravených srbských zajatců

Dodnes je Orič považován mezi bosenskými muslimy za hrdinu. Haagský tribunál ICTY ho odsoudil jen ke dvěma letům vězení, což byla vlastně jen délka jeho vyšetřovací vazby. Nakonec jej Tribunál pro “nedostatek důkazů” v roce 2008 zcela osvobodil!

Připomínám: Srebrenica byla enklávou chráněnou jednotkami OSN (UNPROFOR), která měla být demilitarizována. 28. muslimská divize tam tedy neměla co pohledávat a měla být odzbrojena. K odzbrojení ale jednotky členských států NATO – Francouzi a později i Holanďané – nikdy nepřikročily.

Oričem pobití srbští civilisté …

…mezi jeho oběťmi byly i děti.

Posmrtné ostatky všech “případů” haagského Tribunálu byly objeveny na linii průniku 12.000 vojáků a branců 28.divize Armády Bosny a Hercegoviny, který byl veden v noci na 10. července 1995 ve směru k Tuzle. Rozmanitost zranění nalezených na pozůstatcích mluví o adrenalinových bitkách (bylo jich celkem 11), které se odehrály na trase dlouhé 60 kilometrů. To potvrzují i výsledky Dunjičových analýz. Mrtvoly převážené z různých koutů Bosny na hřbitov v Potočari mají zřejmě obviňovat srbskou stranu z „plánované genocidy“, ale zahrnují převážně oběti bojů. Tvrzení médií zemí NATO o „masakru ve Srebrenici“ vytvořilo atmosféru vhodnou pro vojenský zásah proti bosenským Srbům a za několik dní i mediální krytí největší etnické čistky v Evropě po 2.světové válce – vyčištění pohraničních oblastí Chorvatska od početné srbské menšiny. Při etnickém čištění chorvatské Krajiny a dalších oblastí aktivně asistovala i Armáda Bosny a Hercegoviny, ovládaná muslimy. Za tento válečný zločin dodnes nenese nikdo odpovědnost a nikdo nebyl potrestán.

– – –

Zdroje a související články:

Sdílet