Rostislav Iščenko9. 10. 2015 zdroj
Před salvou “Kalibrů”, provedenou Kaspickou flotilou, byl Washington přesvědčen, že Rusko není schopno účinně čelit silovým akcím USA bez použití jaderných zbraní. Na tom byla ve skutečnosti založena americká drzost v mezinárodní politice, poznamenává Rostislav Iščenko. Nikdo nevěnoval pozornost skutečnosti, že ruská letecká skupina v Sýrii co do počtu a typu letadel je prakticky totožná s ukrajinskými vzdušnými silami, které se snažily bombardovat Donbas v roce 2014. Základ tvoří tytéž bombardéry Su-24 a bojová letadla Su-25.
Ukrajinské letectvo bylo ale během několika týdnů odstraněno z oblohy horníky, kadeřníky, taxikáři a ochrankami supermarketů, kdežto ruskému nemohou způsobit alespoň nějakou škodu výborně vycvičení, vyzbrojení teroristé IS, kteří mají i dlouhodobé bojové zkušenosti. Navíc se ruským letadlům uctivě vyhýbají vojenské letouny Izraele, Turecka a vlastně celé americké “protiteroristické” koalice.
Dokazuje to jednak vysokou úroveň odborné přípravy ruských pilotů a možností modernizovaných letadel, vyvíjených ještě v 70. letech minulého století, jednak skutečnost, že ruské vzdušné a kosmické síly (VKS) jsou na rozdíl od ukrajinského letectva skutečně sladěným a efektivním nástrojem, který má kromě vlastního úderného vzdušného potenciálu i do systému integrované prostředky protivzdušné obrany, radioelektronického boje (REB), globálního polohování (GLONASS) a kosmické rozvědky.
Kyjev používal letectvo na úrovni první světové války – jednotlivá letadla vzlétla, našla jednotlivý cíl a odbombardovala se (nebo byla sestřelena). Rusko však demonstrovalo plnohodnotný letecký úderný komplex, v němž letadlo a pilotující letec jsou důležitým a nejviditelnějším článkem, avšak jen jedním z mnoha článků, které zajišťují účinné zničení nepřítele a vlastní bezpečnost.
Ale přesto, skupina ruských VKS v Sýrii je příliš malá, soupeř nemá plnohodnotný moderní systém protivzdušné obrany, letectvo západních zemích přímou protiakci ruským VKS neprokazuje a ukrajinskou armádu by bylo pro její bojové možnosti korektnější srovnávat s kmenovou domobranou Čadské republiky než s ozbrojenými silami Ruska. Proto hovořit o úplné převaze nad možným nepřítelem v letecké oblasti není nutné – není k dispozici dostatek materiálu pro srovnání.
Úder z Kaspického moře
Ale pokud jde o námořní složku, 7. října jediná Kaspická flotila, jedinou salvou 26-ti raket “Kalibrus” na základny ISIL v Sýrii na dlouhou dobu (a v jeho současné podobě navždy) odklidila z moří americké námořnictvo jako reálný faktor, schopný zabezpečovat tzv. projekci síly (dříve to bylo nazýváno “diplomacií dělových člunů”).
V čem spočívá kouzlo situace?
Zaprvé, Rusko dodávalo rakety analogické s těmi, které byly použity 7. října, na export. Jejich dosah byl 300 km. USA opodstatněně předpokládaly, že dosah analogických raket ve výzbroji Ruska může být vyšší (400-600 km). Salva Kaspické flotily pokryla cíle ve vzdálenosti 1500 km a zdá se, že to není krajní mez. Objevily se zprávy, že skutečný dosah střelby může přesahovat 4000 km.
Zadruhé, dříve nejen Kaspická flotila, ale i Černomořské a Baltské loďstvo byly považovány za potenciálního nepřítele jako síly, které jsou schopny pouze bránit odpovídající oblasti na pobřeží, chytat pašeráky a pytláky a které také provádějí výsadkové operace ve svých uzavřených vodách. Černomořská flotila rovněž zabezpečovala zázemí Středomořské eskadry.
Ale jako skutečnou hrozbu USA braly v úvahu pouze eskadry a úderné lodě, předběžně rozmístěné v otevřeném oceánu a také ty síly Tichooceánské a Severní flotily, které se alespoň teoreticky mohly prodrat do prostorů Atlantiku a Tichého oceánu v případě zahájení vážného konfliktu.
Zatřetí, v důsledku toho Spojeným státům vyplývalo, že jejich úderné skupiny letadlových lodí jsou prakticky nezranitelné. Podle výpočtů amerických stratégů ruské loďstvo by muselo zajistit salvu alespoň sta raket ke zničení jedné úderné skupiny letadlových lodí, k čemuž by bylo nutné na jednom místě soustředit téměř všechny úderné lodě (raketové křižníky, raketové torpédoborce a víceúčelové jaderné ponorky) Severního nebo Tichooceánského loďstva. Washington se domníval, že každá ze dvou ruských flotil, která není neprodyšně zablokována v uzavřených vodách, je v nejhorším případě schopna způsobit nějakou (možná i významnou) škodu jedné raketové lodi, po té její úderná síla prakticky přestane existovat a nadvládu zbývajících sil USA v prostoru světového oceánu nebude nic ohrožovat.
Začtvrté, ukázalo se, že ve skutečnosti dolet střel dokonce i malých lodí není 400 nebo 600, ale mnohem více než tisíc pět set kilometrů.
To znamená, že i Kaspická flotila i Černomořské loďstvo jsou schopny, aniž by opustily své vody, zničit každého nepřítele ve východním Středomoří a v Perském zálivu, Baltské loďstvo je schopno držet na mušce Severní moře, Lamanšský průliv a část Norského moře. Vezmeme-li v úvahu možnost, že Severní loďstvo může kontrolovat severní Atlantik zpoza dosahu nepřítele a podobné možnosti Tichomořského loďstva potopit všechno, co pluje v Tichém oceánu severně od Havaje, ukazuje se být americké loďstvo neschopné realizovat hrozbu pro pobřeží Eurasie.
Vzhledem k tomu, že raketová salva může být uskutečněna zcela neviditelnými loděmi poblíž námořní zóny ze vzdálenosti tisíců kilometrů, uvidí američtí námořníci rakety až v okamžiku zasažení své lodi nebo při příletu. Přijmout účinná opatření pro sebeobranu prostě nestihnou.
Tak se prudce snižuje počet raket v salvě, které jsou potřebné ke zničení úderné skupiny letadlových lodí. Mizí nutnost přisunout k ní velké hladinové lodě flotily RF na vzdálenost účinného odvetného úderu. Sledovat každou strážní loď, která chytá pytláky v Ochotském nebo Kaspickém moři (ale schopnou náhle potopit americkou letadlovou loď, pokojně kotvící za třemi moři od této nenápadné loďky) USA prostě nejsou s to.
A zde je výsledek
Až do 7. října byl Washington přesvědčen, že Rusko není schopno účinně čelit silovým akcím USA bez použití jaderných zbraní. Na tom byla ve skutečnosti založena americká drzost v mezinárodní politice.
Američané neskrývali, že používají sílu, kdy se jim zachce jednoduše proto, že jim není nikdo schopen adekvátně odpovědět konvenčními zbraněmi a že jadernou válku Rusko nebude začínat ani kvůli Iráku nebo Sýrii, dokonce ani kvůli Ukrajině. Jsou jak drzý teenager, který si zvykl, že všichni v partě jsou slabší než on, klidně šli do konfliktu podle principu: “Dej zpátky, pokud můžeš,” v naprosté jistotě, že nikdo nebude s to. A najednou se ukázalo, že někdo může. Rusko může.
Američané se ocitli v mimořádně obtížné situaci. Celá politika byla v posledních letech založena na skutečnosti, že v kritickém okamžiku je Washington schopen relativně beztrestně použít sílu. Nyní se ukázalo, že ne.
A co víc, když si promítli loďstvem předvedené možnosti na letectvo, generálové z Pentagonu již vypočítali, že ruské VKS jsou schopny střílet na cíle v USA, aniž by opustily ruský vzdušný prostor. Amerika se poprvé v historii pocítila být bezbrannou před konvenčními (nejadernými) zbraněmi.
Ale nejnebezpečnějším pro USA není to, že Rusko má možnost přikrýt své území a území svých spojenců v Eurasii před americkým námořnictvem, které se nyní stalo nesmyslným břemenem pro daňové poplatníky (je vlastně zlikvidováno jako vojenský a politický argument). A dokonce ani skutečnost, že Moskva může, když bude chtít, střílet na území USA konvenčními zbraněmi z bezpečné vzdálenosti (stejně jako USA na Irák).
Nejdůležitější je, že to pochopili spojenci USA. A většina z nich je již dlouho věrná světovému hegemonu pouze ze strachu z jeho vojenských možností, před nimiž (podle jejich názoru) nikdo nemůže ochránit. 7. října Rusko ukázalo, že ono může. To zásadně změnilo celou vojensko-politickou situaci ve světě.
Samozřejmě, americké unie a koalice se nezačnou rozpadat hned, ale USA budou nyní mnohem obtížnějí jen velet svým spojencům, aniž by braly v úvahu jejich zájmy. Partneři nyní mají kam jít. Washington bude muset přesvědčovat a smlouvat. Američané se to už dávno odnaučili dělat. Zdroje pro spokojenost spojenců nejsou předpokládány. A i argumenty mají USA chabé. Pokud máme věřit Obamovi, USA jsou nejlepší, protože jsou nejlepší, a všichni jim dluží, protože jim dluží.
Tento argument byl pádný do 7. října 2015. Nyní je to osobní názor jisté osoby.
