ČT má novou techniku manipulace, Petr Žantovský vám o ní řekne více. Odpornost týdne ale spáchal pomstychtivý Zemanův exporadce

Datum příspěvku 17. října 2015

ČT má novou techniku manipulace, Petr Žantovský vám o ní řekne více. Odpornost týdne ale spáchal pomstychtivý Zemanův exporadce

--- --- Další články autora

17. 10. 2015 Parlamantní listy

Na novou techniku manipulace ve vysílání České televize upozorňuje Petr Žantovský, který rovněž poukazuje na šlendrián, který se ve veřejnoprávním médiu rozmohl. Ale v hitparádě nejodpornějších mediálních výstupů uplynulého týdne by na první místo zařadil článek v Lidových novinách od Zdeňka Šarapatky, který si ne příliš vtipným a ne příliš inteligentním způsobem vyřizuje účty s prezidentem Milošem Zemanem, který ho před lety ještě coby premiér vyrazil z Úřadu vlády.
Při ohlédnutí za uplynulým týdnem v médiích rozdělil Petr Žantovský svou pozornost mezi elektronická i tištěná média. Z dříve uvedených ho znovu „nezklamala“ Česká televize a dokládá to hned na několika příkladech. „Ve středečních Událostech, komentářích glosoval pan Dolanský velkou veřejnou debatu demokratických kandidátů na prezidenta Spojených států a řekl doslova: ‚Byla to show. Čeká nás za dva roky také taková podobná? Nebo to bude takové to české, jako obvykle?‘, což ilustroval záběr na jeden z duelů Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

Taková věta od veřejnoprávního redaktora ho pochopitelně zaujala. „Nejsem si totiž jistý, jestli se mají politické debaty posuzovat podle toho, do jaké míry jsou nebo nejsou show. Ale při této příležitosti mi chyběla jakákoli – nebyla tam vůbec žádná – analýza amerických poměrů, jakým způsobem tam volba probíhá, proč jsou diskuse demokratických kandidátů, proč jsou diskuse republikánských kandidátů, co jsou to primárky, co jsou to sbory volitelů, nic takového nezaznělo, nic, jen nula. A ta informační nula je i pozastavení se pana Dolanského nad tím, že tam je to show a u nás je show málo,“ poznamenává mediální odborník.

Ve veřejnoprávní televizi se dostali k nové technice manipulace

Ve stejném pořadu pod taktovkou moderátora Davida Borka ho rovněž zaujala jedna z debat. „Byla to úžasná rozprava mezi dvěma novináři, což byli Jana Klímová z Respektu a Václav Dolejší z Hospodářských novin. Záměrně neříkám, na jaké téma, protože to není vůbec podstatné. Jde o to, že ti dva pracují právě v těchto listech, tedy oba pracují v podniku Zdeňka Bakaly. Tak se ptám, jestli je polemikou v České televizi, když proti sobě posadí dva novináře ze dvou titulů stejného vlastníka, notabene takto vyhraněného vlastníka a takto vyhraněných novin,“ podivuje se Petr Žantovský.

„Z toho mám pocit, že už se ve veřejnoprávní televizi dostali k nové technice manipulace, a uvažuji, že ji zařadím do svých učebnic o manipulaci, protože to jsem ještě neviděl, to se mi moc líbilo. Pan Borek řekne: ‚A nemůže to být takto?‘ A oba aktéři řeknou: ‚Ne, nemůže‘. A to je opravdu nová technika manipulace, kdy si novinář, v tomto případě moderátor České televize, jakoby zachovává pozici toho vyvažujícího a k tomu si pozve autority, které mu shodně řeknou ‚ne, nemůže‘. Tak to je také docela pěkná manipulace,“ konstatuje mediální analytik.

Literní chyby a zkomolená jména nejsou nic jiného než šlendrián

Česká televize se rovněž vyznačuje tím, že se příliš nezatěžuje nějakou přesností nebo dokonce precizností. „Například ve čtvrtečním vysílání jsme byli ve zpravodajství provázeni v řádu několika minut v dolní části obrazovky označujícím danou tematiku podtitulkem ‚upchlíci‘, což je úplně běžná věc. V pondělí zase ve večerních zprávách ve 23 hodin nám moderátorka na úvod sdělila, že Czech Press Photo vyhrál jakýsi Jan Záhorský. Ale já si myslím, že ten fotograf se jmenuje Zátorský, nikoli Záhorský. Redaktorka se jmenovala Peroutková, což je samozřejmě nomen omen a nemá to žádnou souvislost s panem prezidentem,“ zmiňuje Petr Žantovský známou kauzu.

Neškodilo by proto, kdyby se moderátorka Jana Peroutková zamyslela nejen nad jménem, které nosí, ale trochu i nad tím, co znamená odpovědnost a veřejnoprávní postavení novináře. „A nad tím, že si veřejnoprávní televize nemůže dovolovat ‚upchlíky´‘ani chyby ve jménech jako ona u vítěze Czech Press Photo. To prostě nejde, je veřejnoprávní a my si ji platíme. Těch literních chyb v podtitulcích jsou miliony, já jsem teď zmínil ‚upchlíky‘, ale je to v podstatě obden běžná věc, z čehož usuzuji, že editoři České televize buď neexistují, spí, nebo je jim to jedno. Každopádně výsledku takové práce se vždy říkalo takovým hezkým slovem ‚šlendrián‘. Takže tohle je šlendrián České televize,“ hodnotí mediální odborník.

Na stránkách Lidových novin dal o sobě vědět člověk se zvláštním šrámem

Z tištěných médií ho zaujalo čtvrteční vydání Lidových novin, konkrétně článek „Země, kde se tleská východním móresům“. „Byl to moc ‚pěkný‘ článek od Zdeňka Šarapatky, publicisty a člena Rady ČT, jak se tam prezentuje. Kdo by si náhodou nepamatoval, Zdeněk Šarapatka byl ten slovutný muž, který se angažoval velice významně v kauze Olovo. Mám pocit, že to byl dokonce on, kdo celou záležitost pomohl rozpoutat. Z pozice člena poradního sboru tehdejšího premiéra Miloše Zemana vynášel informace z Úřadu vlády a sehrál tam takovou ne příliš důstojnou roli,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

To tehdy znamenalo i Šarapatkův konec v roli poradce předsedy vlády. „Byl tehdejším premiérem vyražen, a proto mě trošku překvapilo, že člověka s takovým zvláštním šrámem zvolili do Rady České televize. Říkal jsem si ale: ‚Nebudeš to komentovat, také jsi tam kandidoval, nezvolili tě, tak by to mohlo být interpretováno jako závist, zaujatost, podjatost či tak něco‘. Tak jsem to nekomentoval. Ale když teď čtu článek od pana Šarapatky, který se prezentuje, že je publicista, ačkoli pokud vím, je vystudovaným pedagogem, svého času také působil na známé Univerzitě Jana Amose Komenského, ale tady ze sebe udělal publicistu. Inu, asi každý, kdo publikuje, je publicista, ale to nechme stranou,“ doporučuje mediální analytik.

Ne příliš vtipné a ne příliš inteligentní vyřizování účtů

Důležitější je soustředit se na obsah textu. „Článek se týká z devětadevadesáti procent Miloše Zemana a pan Šarapatka si s ním tady normálně a jednoduše vyřizuje staré účty. A musím říci, že ne příliš vtipně a ne příliš inteligentně. Ten článek vypovídá spíš o autorovi než o něčem jiném. Každopádně mě udivuje, že člen Rady České televize, tedy člověk, který je ve své funkci placen z našich nepřímých daní, má za správné v celostátním deníku okopávat prezidenta a zesměšňovat, ironizovat a prohlašovat věci, které nejsou příliš pěkné,“ přiznává Petr Žantovský.

Neví, jestli tohle je přesně to, za co si radního České televize platíme, aby se choval k hlavě našeho státu tímto způsobem. „Já si myslím, že by měl jako veřejnoprávní zaměstnanec zklidnit nervy, hormony a uvědomit si, že to, že je zaměstnancem veřejnosti, ho také k čemusi zavazuje. A to cosi by měla být jakási kinderstube, i když vím, že dobré vychování se v Čechách moc nenosí. Každopádně tenhle článek bych, pokud by byla hitparáda nejodpornějších věcí týdne, nepochybně zařadil na první místo,“ konstatuje mediální odborník.

Sebemrskačský trend zavedl do našeho veřejného diskurzu Václav Havel
A u čtvrtečních Lidových novin ještě zůstává textem, který nese titulek „V Česku vadí Rom, gay, muslim i buddhista“, což je docela drobný článek na stránce domácího zpravodajství. „A tenhle sloupec se zabývá tím, že podle Úřadu Evropské komise pro zkoumání veřejného mínění je v Česku největší netolerance vůči minoritám v celé Evropské unii. Navozuje mi to takovou tu Václavem Havlem kdysi velice silně proponovanou tendenci k sebemrskačství, kdy máme radost, když se nám něco nepovede, máme radost, když ‚země nevzkvétá‘, když se dopustíme nějaké chyby, když můžeme o někom jiném říci, že je lepší než my v tom či onom směru,“ říká Petr Žantovský.

Tímto sebemrskačským trendem, který zavedl do našeho veřejného diskurzu právě bývalý prezident, se čeští novináři i mnozí politici velice silně řídí. „Dokonce jsou celé skupiny politiků, které jsou nepochybně motivovány někým či něčím, jež nám vysvětlují, že jsme špatní v tom či onom pohledu. Připomenu třeba tu partu kolem Bohumila Doležala, Petra Pitharta, Cyrila Svobody a dalších lidí, kteří nám neustále vysvětlovali, že my, jež si myslíme, že Benešovy dekrety byly dílem historického okamžiku, jsme špatní, protože naopak bychom měli všechno vracet sudetským Němcům za příkoří páchaná na nich námi,“ podotýká mediální analytik.

Článek o průzkumu je pointován údajnou českou xenofobií a netolerancí

Stejně jako zmíněné skupiny lidí neustále hovoří o tom, že my jsme ti špatní, tak nás z toho viní i uvedený článek. „Dokonce že jsme ti nejhorší. Popisuje tam různé aspekty toho údajného průzkumu, o němž se ale nedozvíme v podstatě vůbec nic. Jak k tomu Evropská komise dospěla, jak velký byl vzorek dotazovaných, v jaké skupině obyvatel dotazování proběhlo, zda vůbec nějaké proběhlo nebo jestli to někdo vymyslel od stolu v Bruselu. To už se nedozvíme, ale to je normální věc v českých médiích, že se nedozvídáme podstatná fakta,“ myslí si Petr Žantovský.

Zato se dozvídáme, kolik lidí by nebylo spokojeno, kdyby pracovalo s Romem na jednom pracovišti. „Nebo kolik lidí by nebylo rádo, kdyby bydlelo v jednom domě vedle romské rodiny a tak dále. Samozřejmě to celé směřuje a je pointováno naší údajnou xenofobií a netolerancí vůči migrantům. To byl také nepochybně ten podstatný důvod, proč takový článek vznikl a proč to bude nepochybně součástí další kampaně na tohle téma. Mně to přijde velmi odporné a ponižující. Neustále tematizujeme nějaké mediální obsahy tím, zda jsme nebo nejsme rasističtí, jestli máme nebo nemáme rádi tu či onu minoritu. A neustále se mrskáme tím, že tu minoritu rádi nemáme,“ upozorňuje mediální odborník.

Skrytý rasismus spočívá v neustálém zkoumání postojů k jinakosti
V té souvislosti si vybavil jeden vtip z totalitní minulosti, někdy z osmdesátých let, který je velice příznačný pro to, kdo vlastně je a kdo není rasista. „Na jakémsi mezinárodním festivalu symfonických orchestrů se sejdou dva symfonické orchestry, jeden ze Spojených států a jeden ze Sovětského svazu. A baví se spolu jejich dirigenti, přičemž ten sovětský říká: ‚Představ si, kolego, jak já jsem dobrý a statečný. Víš, u nás to je pořád těžké, ale u mě v symfonickém orchestru, je šedesát procent Židů, představ si to. A jak u tebe?‘ Ten Američan se na něj podívá a říká: ‚Víš, já ani nevím‘,“ reprodukuje Petr Žantovský.

Tak v tom je podle něj právě skrytý rasismus. „V tom, že my neustále zkoumáme náš postoj k romským sousedům, spolupracovníkům a ke kdekomu, v tom, že si neustále připomínáme tu jinakost, neustále se od ní odrážíme, neustále o ní mluvíme, neustále z ní děláme jakýsi mýtus. Ale ta jinakost je přirozená a je přirozené nacházet k ní nějaké individuální postoje. A kdybychom opustili tuhle tendenci k sebemrskačství, tak by možná nebylo vůbec o čem mluvit v jakékoli souvislosti s xenofobií nebo s rasismem české populace,“ tvrdí mediální analytik.

Průlomový rozsudek je součástí širšího tažení proti svobodě slova na internetu

Závěrem komentuje skutečnost, že Vrchní soud v Praze potvrdil verdikt soudu prvního stupně, který odsoudil vydavatele ParlamentníchListů.cz, společnost OUR MEDIA, k zaplacení odškodného 150 tisíc korun Jaroslavu Suchému za to, že neodstranila rasistickou diskusi pod třemi články. „Já jsem k tomu poskytl poměrně široké vyjádření v lednu, když byl vynesen první verdikt, vůči němuž se vydavatelství odvolávalo. A jenom chci říci, že přesně všechno to, co jsem tehdy řekl, platí. Soudit vydavatele za obsahy diskusí lze tehdy, když jsou ty obsahy v rozporu se zákonem a dlouhodobě nejsou odstraněny po upozornění, ale pokud jsem informován, tak toto není ten případ,“ vysvětluje Petr Žantovský.

Podle jeho názoru tendence, k nimž vedou různé debaty v mainstreamových médiích, že by se měly diskuse na internetu buď zakázat, redigovat nebo regulovat, vedou zase jenom k zákazu, k regulaci a k omezení svobody slova. „A půvab internetu, což si asi stále uvědomuje málo lidí z těch, kteří o tom mluví, je právě v tom, že je neregulovaný. A když se někdo vyjádří nelichotivě o panu Suchém pod článkem, je to také trošku zpráva o tom, kdo se vyjadřuje nelichotivě, a o způsobu, jakým tak činí. Myslím si, že tady došlo k jakémusi průlomovému rozsudku, který jednoznačně omezuje svobodu slova, a nevidím ho jako nějaký náhodný fenomén, ale vidím ho jako součást širšího tažení proti svobodě slova na internetu,“ dodává mediální odborník.

Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský

Na ParlamentníchListech psali: