Radim Valenčík
15. 9. 2015 blog autora
“Změna v čele TOP 09 se rýsuje už na listopadovém volebním sněmu. Její šéf Karel Schwarzenberg, jemuž bude v prosinci 78 let, totiž intenzivně přemýšlí, že funkci obhajovat nebude. Plyne to z jeho rozhovoru pro sobotní Právo.”
Odchod zdůvodnil řadou zdravotních potíží. Mnohem významnější příčinou však bude obrovské zklamání z politiky Západu, které prožil a které dal jasně najevo:
“Ale objevily se zprávy, že Američané v touze dostat Turecko na svoji stranu jak v boji proti Asadovi, tak proti IS, údajně s útoky na Kurdy tiše souhlasí. Je-li tomu tak, jde o nejhorší zradu, které jsme v posledních letech byli svědky. Je to zrada vůči našim spojencům a spolubojovníkům proti Islámskému státu, kteří byli vražděni nejen IS, ale i jinými extremisty,” říká rázně Schwarzenberg.
“Je-li toto dílo západu, tak můžeme jen vzpomenout na velkého francouzského politika knížete Talleyranda, který o jednom z Napoleonových skutků prohlásil: “Je to horší než zločin, je to blbost.” Toto je bohužel oboje,” posteskl si předseda TOP 09.
Podrobněji ZDE.
Jeden z důvodů toho, proč se tichý souhlas zemí NATO k masakrování Kurdů (to, že USA k mlčení dotlačily i země EU), Schwarzenbergovi tak nelíbí, spočívá v dávné historii. Stačí se podívat na Schwarzenberský znak: “Po dobytí turecké pevnosti Raab v roce 1598 Adolfem ze Schwarzenberku byl v roce 1599 znak doplněn o hlavu Turka, které havran či krkavec klove oko.”
 |
| Erb orlické větve Schwarzenbergů |
K tomu ještě napsal Patrik Šebesta podrobněji:
“Pevnost Raab je pevnost v městě Győr. Raab se jí říkalo v češtině a dalších slovanských jazycích – neco jako Regensburg bylo česky Řezno atd. atd. Toto město Raab, maďarsky Győr se nachází asi tak 65 km jihovýchodně od Bratislavy a 10 km od slovenských hranic.
A HISTORIE:
Když na tehdejší Uherské království zaútočili Turci a postupovali úspěšně zemí na sever, rozhodl se místní vojenský velitel Kristóf Lambert město před Osmany zničit, aby jim nepadlo do rukou. Od této doby je turecký název pro Ráb Janik Kala, tj. Spálené město. Osmané obsadili místní pevnost. Adolf hrabě Schwarzenberg působil nejprve v bavorských vojenských službách, později bojoval ve španělském vojsku vévody z Alby. V roce 1594 přešel do služeb císařských, válčil v Uhrách a jeho nejslavnějším činem bylo dobytí pevnosti v Rábu (1598).
A DOPADY VÍTĚZSTVÍ:
Toto vítězství nad Turky slavila celá křesťanská Evropa. Císař Rudolf II. Adolfa vyznamenal, povýšil jej v roce 1599 do stavu říšských hrabat a do rodového erbu přidal havrana stojícího na turecké hlavě.
DALŠÍ OSUDY ADOLFA SCHWARZENBERGA:
Adolf se i dále účastnil osvobozování Uher (pro neznalé Uhry = Maďarsko + Slovensko a další přilehlá území dnešních částí Bulharska a Rumunska). Při dobývání Budína (pro neznalé Budín = Buda, tj. město ležící vedle města Pést, kdy při spojení vznikla Budapešť) došlo v jeho vojsku ke vzpouře. VOJSKO SE CHTĚLO VZDÁT A VYDAT BUDÍN TURKŮM. ADOLF SE POSTAVIL RADIKÁLNĚ PROTI, ale byl zasažen ZRÁDCEM kulí přímo do hlavy. Pohřeb se konal ve Vídni, byl velmi okázalý a císař dal dokonce Adolfovi postavit pomník.
Po vítězství v bitvě u Moháče (Mohács) roku 1526 Turci brzy opanovali velkou část Uher. Budín se od roku 1541 na jedno a půl století z metropole uherského státu stal provinčním městem – sídlem budínského pašaliku. ŘADA KŘESŤANSKÝCH KOSTELŮ BYLA ZMĚNĚNA V MEŠITY ČI ZBOŘENA, velký počet německých a maďarských měšťanů odešel, hlavně na sever.
Teprve roku 1686 byl Budín po těžkém šestitýdenním obléhání dobyt habsburským vojskem a většina Uher tak vysvobozena z turecké nadvlády. Město se z válek brzy vzpamatovalo a opět začalo růst.
Myslím, že historické zkušenosti rodu Schwarzenbergů jsou s Turky, resp. Osmany ne moc dobré.
Teprve po tomto pochopíme, že Karel Schwarzenberg, zastává přes 400 let trvající rodový postoj.”
Ale ani to ještě není všechno. Podle jedné z nejvýznamnějších kurdských osobností u nás (ale nejen u nás) Yekty Uzunoglu byla babička Karla Schwarzenberga Kurdka, viz:
To, že Kurdové, kteří by byli sto zlikvidovat Islámský stát v pozemním boji, jsou masakrováni politikou, které Karel Schwarzenberg sloužil “do roztrhání těla”, pro něj muselo být hrozným prozřením. Musel si uvědomit, jakým silám se současná moc dostala do rukou. I to, jak on sám je vůči této moci bezmocný a čemu vlastně sloužil a posloužil. A také si musel uvědomit, že už se s ním v nové, ještě sviňštější hře, než v těch, které byly rozehrány dosud, nepočítá. Že se svým nečekaně tvrdým postojem i neochotou odhodit “poskvrněnou” minulost rodu i rodiny, se stal nespolehlivým. V takové psychické situaci se pak i tělesné neduhy cítí mnohem intenzivnější. Ale hlavně – ztrácí se smysl dosavadního usilování. Doba vyžaduje tupé slouhy bez jakýchkoli existenciálních rozměrů jejich bytosti. Mezi nimi už Schwarzenberg opravdu nemá co dělat. Chápu, že je pro něj lepší odejít jako “politik” nastrčený současným typem moci, ale zůstat jako normálně cítící člověk. Na to, aby se zlu důrazně vzepřel, nemá dost sil ani fyzických, ani těch, které by si vyžádala dostatečně úplná reflexe toho, jak se stal figurkou ve hrách, o kterých se domníval, že hraje s vědomím toho, o co jde.
