Sergej Balmasov
3.8.2015 Zvědavec
Důvod skandálu z r. 2015 souvisel se sadou výzvědných údajů novozélandské Bezpečnostní výzvědné služby pro NSA, což zvýšilo konkurenci mezi velkými mocnostmi světa ve snaze získat kontrolu nad tímto regionem strategického významu. Tato situace prospívá Rusku přímo.
Nedávná odhalení amerického přeběhlíka E. Snowdena ohledně novozélandské špionáže v americkém zájmu způsobila velký povyk, kdy se během jara 2015 zvýšilo napětí ve vztazích mezi touto zemí a dalšími státy regionu.

Oficiálně Wellington vysvětluje své činy vynucenou obranou proti terorismu. Taková hrozba skutečně existuje a je demonstrována zintenzivněnými wahabistickými aktivitami, zaznamenanými již v r. 2013 ve Francouzské Polynésii. Nicméně závažnost této hrozby je silně přeháněna a pokusy Nového Zélandu ospravedlnit své činy jsou prostým maskováním operací pro globální špionážní program Pěti očí (Five Eyes), prováděný společně s USA, Británií, Kanadou a Austrálií.

Čínská ofenziva

Obavy Washingtonu jsou skutečně celkem oprávněné. Čína se pokoušela usadit v Oceánii od počátku tisíciletí. Za svůj úspěch vděčí účinnému použití tak zvané „šekové diplomacie“, obvykle ve formě finanční pomoci či poskytování pomoci na infrastrukturu a komunální projekty (letiště, přístavy, silnice, hotely) chudým ostrovním zemím. Takováto diplomacie pomohla vyřešit problémy s nezaměstnaností v regionu, něco, čeho Západ dosáhnout nemohl, a posílila autoritu Říše středu.

Čína přeměňuje takovéto úspěchy na politické výhody tím, že zpochybňuje vedoucí roli Západu v regionálních organizacích Oceánie. Navíc Číňané používají nejen „šekovou diplomacii“, ale také aktivně lobbují za zájmy států Oceánie v mezinárodních organizacích, což posiluje autoritu Říše středu ještě více.

Postavení Číny v ekonomice zemí Oceánie neustále sílí. Například 16 až 32% jejich GNP, či až třetina jejich rozpočtů (Tonga, Samoa a Cookovy ostrovy) jsou poskytovány Čínou. Z velké části to lze přisoudit používání takových nástrojů měkké moci Čínou, jako čínské komunity žijící v zemích Oceánie, které získaly kontrolu nad nejziskovějšími odvětvími. Míra jejich vlivu je odrážena faktem, že etničtí Číňané se již dostali k moci v Papui Nové Guinei, Francouzské Polynésii, Kiribati a na Šalamounových ostrovech.

Zástupci čínských komunit ve vládních institucích na územích a ve státech Oceánie aktivně lobbují za zájmy Pekingu, zajišťují zjednodušený vízový režim pro „pevninské“ Číňany, pod záminkou, že je potřeba přilákat turisty a práci z Číny, a dochází ke značnému rozšiřování ekonomických vztahů.

Od r. 2006 Čína přeměňuje tyto úspěchy v politické výhody tím, že zpochybňuje vedoucí roli Západu v regionálních organizacích Oceánie. Navíc Číňané používají nejen „šekovou diplomacii“, ale také aktivně lobbují za zájmy států Oceánie v mezinárodních organizacích, což posiluje autoritu Říše středu ještě více. To je vážný geopolitický nárok na vedení v regionu.

Čína také dokázala získat země Oceánie na svoji stranu kvůli loajalitě k  místním „nedemokratickým režimům“ (například Fiji, po vojenském puči). USA se pokusily zablokovat novou vládu, ale bez úspěchu, protože Čína nabídla této zemi finanční podporu a pomoc při zajišťování námořních hranic.

Kanadská mezinárodní rada, program Pět očí (Five Eyes)

Geostrategický význam Oceánie

Za zvýšenou pozorností věnovanou Oceánii je řada faktorů. Je to region s habitaty cenných komerčních ryb, velkými zásobami nerostných surovin, ropnými a plynovými poli, ložisky neželezných a vzácných kovů. Obzvláštní význam mají splavné vodní cesty spojující severní a jižní Ameriku na jedné straně a východní Asii s Austrálií na druhé. V dlouhodobé perspektivě lze přístavní infrastrukturu regionu použít k výzkumu Antarktidy a blízkých území. Jinými slovy, v sázce jsou masivní biologické zdroje, suroviny a splavné trasy.

USA se pokouší taková centra, která normálně slouží jako stanice pro sledování startů raket a operací námořních lodí a letadel, eliminovat. Konkrétně Washington uvádí „význam některých území Oceánie, například Marshallových ostrovů, pro rozvoj protiraketového obranného systému“.

Francie mezi USA a Čínou

Konkurování si Washingtonu a Pekingu v Oceánii je ještě komplikovanější kvůli přítomnosti dalšího regionálního uchazeče o vedoucí pozici.

Souboj Washingtonu a Pekingu o Oceánii je ještě komplikovanější kvůli přítomnosti dalšího adepta na vedoucí pozici v regionu. Protože Francie ovládá rozsáhlou oblast Francouzské Polynésie a Nové Kaledonie, nárokuje si právo na udržení statutu světové velmoci. Záměr Francie i nadále ovládat tato území je v rozporu se snahou USA a Číny „dekolonizovat“ tento region.

Aktivní pokusy vytlačit Francii z Oceánie započaly v 80. letech. V té době používaly USA protesty domorodců stavících se proti programu francouzských jaderných testů, které Washington označil za hrozbu „regionální bezpečnosti a porušování práv domorodců“.

Nový Zéland, který se stal logistickým a tranzitním centrem aktivit Greenpeace, hrál v realizaci amerických proti-francouzských plánů zvláštní roli. Země usilující o vytlačení Francie z regionu použily tuto organizaci jako nadnárodní nástroj. Greenpeace dokázala „rozdráždit“ a postavit místní obyvatelstvo proti francouzským úřadům. V té době čelila Paříž nebezpečným problémů v mezinárodních vztazích.

Francie byla nucena provést odplatu a její reakce byla použita proti ní. V r. 1985 francouzská tajná služba potopila Rainbow Warrior I, která byla vlajkovou lodí flotily zelených, a byla na cestě na atol Mururoa, s cílem rozdmýchat proti-francouzské protesty ve světě. Agenti tajné služby DGSE, kteří byli na likvidační misi, nedokázali operaci udržet v tajnosti a byli odhaleni. Po této události dosáhly proti-francouzské protesty ve světě svého vrcholu. Počínaje 80. léty docházelo k mnoha pokusům o destabilizaci politické situace v Nové Kaledonii a Francouzské Polynésii, kde byla povzbuzována separatistická hnutí mezi Kanaka Maoli a Polynésany.
 

CSIS, asijský vojenský personál; AMTI: 18 map, které vysvětlují námořní bezpečnost v Asii

Spolu s USA byla obzvláště aktivní ve snaze vyhnat Francouze z regionu i Austrálie. Důvod je zjevný: Francie vždy představovala konkurenci pro anglo-saský svět jak v geopolitice (například v jihovýchodní Asii a Africe), tak v kulturní/ideologické sféře.

Akce s cílem narušit vliv Francie v Oceánii byly úspěšné. V důsledku větších etnických a politických konfliktů ve francouzských zámořských územích byla Paříž nucena poskytnout nezávislost Vanuatu a souhlasit s dekolonizací Nové Kaledonie do r. 2023. Americké zdroje zdůraznily, že pokud by francouzské úřady nedodržely své závazky, mohly by čelit destabilizace opět.

Postup Číny byl pro francouzský vliv v regionu ještě destruktivnější. Jedním z indikátorů fiaska Francie je přesměrování vývozu černých perel do Číny, což je nejziskovější průmysl místní ekonomiky. Stejný obrázek lze vidět v zemědělství zemí Oceánie, které je cílem aktivních čínských investic.

V r. 2013, na žádost Číny, přijalo Valné shromáždění OSN rezoluci podporující nezcizitelné právo lidí ve Francouzské Polynésii na sebeurčení, v souladu s kapitolou XI Charty OSN. Toto rozhodnutí bylo přijato bez hlasování, na základě konsensu, což zabránilo Západu postavit se Pekingu z trucu, bez ohledu na ukázkové negativní reakce na jeho akce.

Nicméně rivalové Paříže čelí výzvě: nejen, že musí vytlačit z regionu rychle degradující francouzskou moc, ale také zabránit Číně získat kontrolu nad francouzskými územími.

Ačkoliv není závazné, donutilo rozhodnutí VS OSN Paříž stanout před nutností usnadnit a urychlit proces sebeurčení a učinit ho spravedlivým a platným. Nicméně Francie se pokouší vnějšímu tlaku vzdorovat a uvedla, několik dnů před přijetím rezoluce Valného shromáždění, že stoupenci myšlenky nezávislosti prohráli místní volby.

Avšak separatisté podporovaní Čínou odmítli porážku akceptovat a tvrdili, že volby „nelze považovat za referendum“ o budoucnosti dotyčného území (1, 2).

Tento postoj, ačkoliv v zastřené formě, byl podpořen USA, jakož i těmi, kteří nepovažovali porážku separatistů za důvod k odmítnutí další podpory. Podle názoru mnoha amerických expertů mohou být výsledky dosažené ve volbách stoupenci nezávislosti „důsledkem podvodu a tlaku na místní obyvatelstvo ze strany Francouzů“.

V r. 1985 francouzská tajná služba potopila Rainbow Warrior I, vlajkovou loď flotily zelených, na cestě k atolu Mururoa, s cílem vyprovokovat protifrancouzské protesty ve světě

Mezitím, po hlasování ve VS OSN, pokročil boj proti „francouzskému dědictví“ do nové fáze. Jak zuřivé to bylo demonstruje informační válka, která zuřila proti Francii v 80. a 90. letech, se spekulacemi na téma skutečného rozsahu radioaktivního zamoření Oceánie v důsledku jaderných testů. Cílem bylo zvýšit obecnou nespokojenost a přitvrdit požadavky ohledně kompenzací za „zničení jedinečného prostředí regionu“.

Na pozadí posilování pozice Číny se ztráta francouzského vlivu v Oceánii stává stále zjevnější. Nová pro-čínská orientace bývalého vůdce pro-francouzské „strany“ Gastona Flosse toho může být důkazem. Není náhoda, že v září 2014 byl vyšetřován kvůli korupci, kdy měl přijímat úplatky od Číňanů a podepsat „destruktivní dluhové dohody“. To zdůrazňuje krizi v Pacifiku, kdy jsou francouzské úřady podkopávány zároveň i Američany.

USA připomněly Francii, že „sebeurčení domorodců je stále považováno regionálním a mezinárodním společenstvím za požadovaný výsledek“ a varovaly před zvýšením mezinárodního tlaku tímto směrem.

Aby podkopali francouzský statut v Oceánii, rivalové Paříže nadále používají jako nástroj záležitosti životního prostředí. Konkrétně uvádí, že před opuštěním Mururoy a Fangataufy došlo k vážným nehodám (1) a že informace o nich byly Francouzi utajeny.

Konfrontace v perspektivě

Další střety dvou velmocí v Oceánii nevyhnutelně vytlačí z regionu slabé konkurenty, jejichž zájmy budou sloužit jako nástroj ve sporu mocnějších států.

Lze oprávněně předvídat, že v budoucnu rivalové Francie zintenzivní své akce podkopávání, kdy je jejich konečným cílem naprosté vyhnání Francie z Oceánie.

Přítomnost francouzských ozbrojených sil byla doposud hrází v boji za zachování vlivu Francie. Spojené státy obvinily Francii z militarizování Pacifiku a požadovaly, aby Francie zredukovala svoji vojenskou přítomnost v regionu.

Jaderné pokusy ve francouzské Polynésii; francouzský jaderný test „Canopus“ na atolu Fangataufa, 24. srpna 1968

Tím Washington ohrožuje Paříž v maskované formě. Americké zdroje uvádí, že budoucí akce Francie ovlivní její vztahy s Austrálií přímo. Varují rovněž, že situace ve Francouzské Polynésii se může vyvinout v souladu se scénářem Nové Kaledonie.

Nicméně rivalové Paříže čelí výzvě: nejen, že musí vystrnadit z regionu rychle degradující francouzskou moc, ale musí také zabránit Číně získat kontrolu nad francouzskými územími.

Obecně jsou vyhlídky Francie na udržení si svého pacifického dominia nevalné. Hrají zde roli také objektivní faktory, včetně geografické vzdálenosti dotyčných území od Paříže, která není schopna podniknout rychlou akci podle změn v situaci a také nemůže konkurovat Číně, co se týká vlivu.

Je zjevné, že další střety dvou velmocí v Oceánii nevyhnutelně vystrnadí z regionu slabé konkurenty, jejichž zájmy budou použity jako nástroj ve sporu mezi mocnějšími státy. Bylo tomu tak v r. 1954, kdy byla bitva mezi USA a Čínou o Indočínu hlavním důvodem, že Francie přišla o pozice. Ale i když francouzské kolonie získají nezávislost, je nepravděpodobné, že taková nezávislost bude skutečná. Perspektivně lze, pod americkým dozorem, svěřit francouzská území a další ostrovy Austrálii a Novému Zélandu, americkým „správcům“ regionu, zatímco ostatní státy a území Oceánie budou postupně absorbována zónou zodpovědnosti Číny.

Sféry vlivu by mohly nabýt svého konečného tvaru v příštích několika letech. Nicméně to neznamená, že Peking bude ochoten dodržovat tyto dosti pomyslné dohody bezpodmínečně.

Čína demonstruje své odhodlání účastnit se výzkumu Antarktidy, proto bude pod rostoucím tlakem, aby získala patřičnou stálou základnu. Je celkem možné, že Francouzská Polynésie, kde je infrastruktura aktivně rozvíjena v tuto chvíli Čínou, bude zvolena jako taková přechodná základna.

v. Zveg, druhá bitva o Virginia Capes, 1962. Prochor Tebin: Vynořující se trendy v námořním pluralismu

Zvýšená konkurence v Oceánii – co to znamená pro Rusko

Vyhlídky na zostřené střety zájmů předních velmocí v jižním Pacifiku přinesou Rusku přímý prospěch. Posunutí místa soupeření do vzdáleného jižního Pacifiku samozřejmě převede pozornost a zdroje velkých států, které jsou konkurenty Ruska tím či oním způsobem, tam, či, možná, to aktivuje konfrontaci v budoucnu.

Přetváření sfér vlivu v Oceánii nebude pro Rusko fatální. Navíc je v zájmu Moskvy podpořit v tomto boji Čínu, která posiluje svoji pozici na územích daleko od Ruska. Pozitivní reakci Číny na zvýšenou přítomnost Ruska v dalších regionech světa lze oplátkou očekávat také.

1. Stanley D. South Pacific Handbook. Ottawa, 2004. Str. 262.

Battle for Oceania vyšel 25. června 2015 na russiancouncil.ru. Překlad v ceně 933 Kč Zvědavec.