Zbyněk Fiala
17.6.2015 Vaše věc
Řecká krize se začíná zamotávat. Snížení vojenských výdajů Řecka je podle Jean-Clauda Junckera návrhem Evropské komise. Je to prý jinak i s návrhy na zvýšení DPH na elektřinu nebo léky, to komise zemi nevnucuje, ale naopak sama odmítá. Na snížení penzijních výdajů však trvá – jenže ty představují pro rodiny nezaměstnaných často jediný zdroj příjmů. A větší přiškrcení ekonomiky počet potřebných jen zvýší. Takže škrtit méně? Nabídnout příležitosti? To je to téma.
Trhy bouří, obava z bankrotu řeckých státních financí prudce cloumá cenami dluhopisů „periferních“ zemí. Nejprve spadly do výprodeje, ale pak začaly být příliš levné a změnily se v nákupní příležitosti. Popravdě řečeno, jsou to žně. Při nízkých úrokových sazbách se na dluhopisech moc vydělat nedá – pokud se nepodaří rozkývat jejich ceny k levným nákupům a drahým prodejům. Tahle příležitost ještě nějaký čas vydrží.
Spočítejme si krize, které jsou na cestě:
Eurozóna – nerozkližuje se?
Uprchlíci – vysoká cena za cizí dobrodružství v evropském sousedství?
Ukrajina – začíná se mluvit o velkých penězích, a nic za to
Rusko – sankce mají tvrdší důsledky pro ty, kdo je vyhlásili, ale ne pro USA
TTIP – blesková válka o kolonizaci Evropy je prohrána, ozvaly se naštěstí i americké odbory, které se bojí další delokalizace
Klima – změna energetických zdrojů už začíná být globální, obsazují se nové trhy
To všechno jsou témata, která se objeví na summitu EU na konci června. Avšak jeden možná proběhne mimořádně ještě tuto neděli, píše se v komentářích z informovaných zdrojů. Řecko sice není nejdramatičtějším tématem, ale musí se řešit teď hned, protože červnem končí lhůty splatnosti pro dluhy u Mezinárodního měnového fondu, který by pak podle vlastního statutu musel další financování řecké vlády ukončit.
Avšak pokud nepomůže ani nedělní zvláštní vrcholná schůzka eurozóny a jednání skončí bez dohody – tak to neskončilo. Důsledky sahají dál.
Klíčový okamžik nastane, když Evropská centrální banka přestane poskytovat hotovost řeckým komerčním bankám proti dluhopisům s řeckou státní garancí. Jestliže řecká vláda přestane splácet suverénní dluh, tak její garance pochopitelně padnou pod stůl a celé portfolio takových dluhopisů je znehodnoceno. ECB ztratí právo tyto dluhopisy přijímat. To by však nezměnilo jen postavení samotného Řecka, ale i celé měnové unie.
Ochromí to jediného aktivního činitele, který se zatím zmohl na něco praktického, tedy ECB. Ta zatím nahrazovala nedostatečnou vůli členských zemí řešit makroekonomické nerovnováhy, které potápějí zónu se společnou měnou. Používá k tomu dvouletý program „cílených střednědobých refinančních operací“ LTRO, kterými vytváří nadbytek hotovosti na trhu a snaží se tak prolomit neochotu komerčních bank půjčovat. Může se odvolat i na hrozící deflaci, ze které se eurozóna znovu vynořila až v květnu – i díky tomuto programu ECB. Nebyla to žádná legrace, inflace byla pět měsíců pod nulou. Jenže deflace a nadměrné obavy bank z úvěrového rizika nejsou příčinou, ale následkem špatného hospodářského vývoje.
A problém je ještě složitější. Vlády nechtějí příčiny této situace vidět, nebo dokonce její slabiny vydávají za přednosti. Jestliže však Německo extrémně úspěšně vyváží, zároveň odsává poptávku pro domácí firmy v zemích, které nakupují jeho zboží. Někdo přece musí v jiné zemi dovážené zboží kupovat, aby hospodářský růst v exportující zemi nebyl jen neudržitelným hromaděním nadprodukce. Pokud vývoz a dovoz nejsou v rytmu „každý chvilku tahá pilku“, někde se hromadí přebytky a jinde dluhy. Velká nerovnováha může těžko končit jinak než pádem.
Pro Řecko může nakonec být výstup z eurozóny nejvhodnějším řešením. Uzavře se, omezí vývoz kapitálu, bude svobodnější v emisi vnitřních peněz a možná dá větší prostor oběhu státních dluhopisů jako platidla, kterým lze hradit dlužné daně. Něco jako daňové dobropisy – daně nemusím platit hotově, ale prací na zakázce veřejného sektoru. To rozšíří hospodářské aktivity země i tam, kde hotovost chybí. Eura bude potřebovat jen pro exportní operace a případné splácení závazků v této měně.
Jenže zhoršení kvality státních garancí pro refinanční operace s ECB nemusí být jen řeckým specifikem. Zemí s napjatým financováním je víc, občas se prstem ukazuje na Itálii, ale není sama. Jakmile se jednou zahájí rozkližování eurozóny, zvedne se riziko, že končí měnová unie a vrací se systém národních měn spojených jen dohodnutým vzájemným kurzem. Měn pouze „navěšených“ na euro.
Pokud jde o samotnou řeckou krizi, jako pravděpodobné se jeví nějaké krátkodobé řešení, kdy se současná neúspěšná jednání označí za „nedorozumění“ a problém se odkopne za horizont letních veder. Dohodne se okamžité refinancování malých částek, které dospěly do splatnosti na konci června, a trvalejší řešení velkých částek bude odsunuto na další termín koncem září. Ale mezitím se musí odehrát klíčová debata i mezi těmi, kdo se dosud považovali za reprezentanty „úspěchu“. Není to tak těžké pochopit: Když zakopnu o kámen, kulhá celý člověk. Škrcením nerozdýcháš.
Možná bychom se měli méně věnovat globalizaci a více společnému evropskému domu. Méně zahraničním dobrodružstvím, které vynesou krátkodobé třeskavé titulky v novinách, a více starosti o domácí obyvatelstvo a příští generace, které také budou chtít z něčeho žít. Méně starostí o finanční superzisky a více starostí o čistou vodu a vzduch nebo chleba bez jedů. Smyslem života je práce pro blízké, nikoliv otročení vzdáleným. Dům se nám sype na hlavu jenom proto, že tyto triviality systematicky popíráme.
