Luděk Prokop
24. 6. 2015
(Kratičké shrnutí faktů – cesta od kapitalismu přes socialismus, zpátky ke kapitalismu a ke konci civilizace.) Někteří tupohlavci papouškují jako důkaz jedinečné „přednosti“ skvělého kapitalismu, stále kolem dokola: “Socík krachnul!”
Takže ano, u nás – socík krachnul bez války – tedy honem zpět ke kapitalismu a jeho demokratickým tradicím. Zpět ke svobodě lží, k záplavě reklam, k nactiutrhačnému bulváru a hlavně k utajování pravdy. Zpět ke zlodějinám, k legalizaci podvodných praktik, k vykořisťování a k parazitování, stručně a jednoduše – zpět ke kapitalismu.
Tam kde to jde hladce, jako u nás, tak přes tzv. svobodné volby, manipulacemi přes podvodné prolhané sliby a přes zkorumpovaná masmédia, tam to jde i bez války.
Jinde, kde svobodně zvolená vláda neplní zadání zahraničního kapitálu, jde cesta přes majdan vedoucí k anulování svobodných voleb, k puči a k dosazení pučistické vlády. Následně přes lokální válku s vyústěním do války občanské.
Dostávám se tak od neustále demagogicky omílaného jednoho krachu socíku, k více krachům kapitalismu promítnutém do podoby krachu hodnoty lidského života a krachu člověčenství jako takového, kterým (za běžných mírových podmínek) se člověk obvykle liší od zvířecích predátorů.
První krach socialismu u nás – nástup kapitalismu – zánik ČSSR, následně zánik Československa.
První krach kapitalismu – 1. světová válka – vznik ČSR.
Druhý krach kapitalismu – 2. světová válka -vznik ČSSR.
Škála krachů kapitalismu v podobě krachů lidských hodnot, včetně hodnoty lidského života, se děje ve formě škály válek lokálních.
Poslední krach kapitalismu pod vedením USA a jimi řízené EU, se kvapem blíží. Pro úspěch takového krachu mají USA, (vůdčí, velitelská síla NATO i EU) pár variant vzájemně se podporujících.
Totální chaos a zmar již rozpoutaný v řadě zemí, přerostlý do současné imigrační záplavy, před kterou je EU bezmocně, chaoticky bezradná.
Občanská válka na Ukrajině rozpoutaná po – “zúřadovaném” a z USA za financovaném majdanu a po nelegitimním sesazení vlády pučem. Zlatým hřebem tohoto darebáctví je masová propagace upoceně zaměřená na svedení viny z viníka, z USA – na Rusko zavlečené do problému řadou krajně až hraničně závažných aspektů úzce spjatých s bytostně důležitými, existenčními záležitostmi ohrožujícími vedle životů Rusů, žijících po generace na Ukrajině, zcela nesporně i samotné Rusko.
A ujařmená část zemí západního světa v EU, které sami sebe hodnotí jako vyspělé svobodné země, vazalsky, choromyslně sankcionuje Rusko. Na místo, aby v pudu sebezáchovy, byla upřena ostražitá pozornost na skutečného původce a viníka. A sankce byly vedeny vůči původci a skutečnému viníkovi. Na místo sankcí vůči zemi, kterou skutečný původce i viník místo sebe, s nebetyčnou drzostí, sám označí a určí.
Především, hlavně a právě tato zvrácenost ve vyhodnocení situace, potažmo v sankcích, nasvědčuje tomu, že poslední krach kapitalismu i s krachem života na zemi se kvapem blíží. Nedělejme si žádné iluze, političtí předáci EU, včetně jejich poskoků v naší vládě pod vedením ČSSD, nás povedou za světlem, jako můry když létají do ohně táboráku.
Pozn. editora: Autor používá slova “krach” pro “krizi”, ale krize jsou nutnou a nedílnou součástí kapitalismu – aniž by dosud krachnul (všude). Zřejmě ani světové války nebyly krize dosti velké…
