Rozhovor
27. 5. 2015 ParlamentníListy
Kritéria pro vstup do EU nebude Ukrajina splňovat ještě desítky let, takže asociační dohoda je nesmysl. ParlamentnímListům.cz to řekl vojenský analytik Martin Koller. Podle něho se dá očekávat, že ruští vojáci, kteří prý na východní Ukrajině do jisté míry jsou, budou postupně odcházet. A proč si Barack Obama nerozumí s izraelským premiérem? Prý se spekuluje, že je tajný muslim ovlivněný protiizraelskou propagandou.
Velká Británie se po nedávných volbách připravuje na referendum o členství v EU, k tomu v nedělních prezidentských volbách v Polsku zvítězil kandidát euroskeptické a konzervativní opozice Andrzej Duda. Lze podle vás i díky tomuto posilování očekávat nějakou další vlnu posílení protievropských či nacionalistických stran? Jaké jsou šance například Marine Le Penové ve Francii?
Posilování politických stran či hnutí, které jsou skeptické vůči EU, je zcela logické. Nejedná se v podstatě o averzi Evropanů vůči ideji ekonomického společenství evropských států, ale vůči zkorumpovaným byrokratům v Bruselu, kteří neplní svoji základní povinnost. Tou je obhajování a prosazování zájmů většiny občanů a voličů Evropy. Co nám v současné době přináší europanstvo? Stupidní byrokratickou buzeraci kolem názvů potravin a zlodějské ekologické programy, kdy většina občanů platí skupinám lobbystů, kteří prosadili takové nesmysly jako solární zdroje. Místo podpory evropského průmyslu a zemědělství se kdeco vyrábí v zahraničí a dováží na základě plků o volném trhu. Výsledkem je dlouhodobá hospodářská krize, extrémně vysoká nezaměstnanost a postupný pokles životní úrovně většiny obyvatel. Vedení EU se nesnaží problémy řešit ve prospěch voličů, ale pouze úzkých zájmových skupin. Typickým příkladem je Řecko, které bylo rozkradeno za dvě období vlády takzvané pravicové koalice, přičemž peníze byly vyvedeny ze země. Navíc Řecko plnilo svoje závazky na obranu evropského kontinentu a nakupovalo obrovské množství výzbroje, především z Německa a pomocí německých půjček. Vedení EU se ani nepokusilo dopadnout zloděje, ale rozvinulo mediální kampaň na téma, že Řekové jsou flákači a svoje peníze prožrali v sociálních programech. Přitom před krizí měli Řekové nejvíce odpracovaných hodin na obyvatele v EU a svátků a výhod stejně jako v řadě jiných zemí. V současnosti se vedení EU snaží vydřít z řeckých obyvatel s pomocí Mezinárodního měnového fondu, co se ještě dá, a zloději si někde užívají. Mediální bajky poslouží k tomu, že se dále omezí práva zaměstnanců a dále se budou oškubávat a zotročovat s poukazem na Řeky, kteří údajně vše prožrali.
Zvrhlá ideologie multikulturalismu, která není ničím jiným, než pokusem o etnickou a ekonomickou likvidaci původních Evropanů již pravděpodobně narazila na výrazný odpor. O pracovně nepoužitelné etnické a náboženské cizince, narkomafiány a teroristy již nemá převážná většina obyvatel Evropy zájem. Poslední kapkou nespokojenosti a nedůvěry je transatlantická smlouva TTIP, která dále zhorší životní úroveň většiny obyvatel, především ve východní Evropě. Pokud někdo tvrdí opak, zeptejme se ho proč, či spíše za kolik lže. Zde můžeme mluvit přímo o zradě evropského vedení. Jména jako Orbán, Duda a Le Pen(ová) pravděpodobně znamenají posílení občanského odporu proti byrokratům v Bruselu, které podporují především zase byrokraté u plných korýtek a jejich přátelé doma i za oceánem. Evropská unie už totiž slouží pouze svým reprezentantům.
Poškodilo by EU či dokonce ČR nějak vystoupení Velké Británie z Unie? Na nedávné tiskové konferenci CEVRO Institutu řekl expremiér Petr Nečas, že odchod Británie z EU by znamenal geopolitickou katastrofu…
Odchod Británie by EU příliš nepoškodil, protože hrdý Albion má už tak silně specifické postavení. Především je hlavní americkou základnou v Evropě. Existuje tam více než 120 amerických základen a vojenských pracovišť, mnohá mimo kontrolu britské vlády. Lze předpokládat, že USA tuto svoji kolonii nenechají padnout. Britský odchod by znamenal menší katastrofu, než byla u nás vláda pana Nečase, která těžce poškodila českou pravici, ekonomiku i obyvatele. Výraz geopolitickou znamená světově-politickou. Jak by byla britským odchodem z EU poškozena třeba Brazílie, Somálsko či Vietnam? Největší strach z rozpadu EU, to jest o svoje korýtka, mají samozřejmě byrokrati v Bruselu. Jejich platy a důchody jsou urážkou většiny obyvatel Evropy. Proto jsou ochotni platit z daní svých voličů komukoli a cokoli, pokud jim ta korýtka zůstanou. Prvním krokem k ozdravení EU by mělo být výrazné snížení počtu těchto parazitů a rovněž jejich platů a výsluh. Nikdo z nich by neměl mít větší plat než ministr doma. Měli by se tedy především starat o to, aby v zemích EU byl stejný plat za stejnou práci.
Do jaké míry můžeme očekávat, že se bude díky politice nového polského prezidenta, který požaduje i stálé základny vojáků USA v Polsku, vyvíjet postoj Evropské unie vůči Ukrajině? Už za Komorowského byli Poláci výraznými zastánci kyjevské vlády a proti Moskvě a dá se čekat, že Duda coby prezident ze strany Právo a spravedlnost v tom ještě přitvrdí.
Prozatím je mezi Dudou a Komorowskim vidět značný rozdíl. Komorowski podporoval ukrajinský oligarchický režim a jeho občanskou válku za americké zájmy. Byl to ve vztahu k USA sluha. Duda, stejně jako mnoho Poláků, nemá k fašistickým Ukrajincům přehnané sympatie. Stačí vzpomenout na banderovský teror a etnické čistky proti Polákům. Polsko je dlouhodobě protiruské, a pokud si bude na svém území živit cizí vojáky, je to jejich věc. Pokud si vzpomínám, vládli tam Litevci, Němci, Rakušané a Rusové. Nikdy to nevedlo k ničemu dobrému. Ozbrojení misionáři přinášejí jen zlo a pro Polsko je Rusko důležitým obchodním partnerem. Duda tedy prozatím hájí především polské zájmy, což je správné a přineslo mu to podporu voličů. Ve vztahu k USA chce být prozatím partner.
Poslanecká sněmovna se před týdnem nakonec vůbec nedostala k projednávání asociační dohody s Ukrajinou, což někteří komentátoři kritizovali jako skandál, když zrovna v ten den byl na návštěvě ČR ukrajinský ministr zahraničí, který si s Lubomírem Zaorálkem notoval. Je špatně, když česká Sněmovna bez jakýchkoli námitek nebo připomínek ihned dohodu neschválila?
Podle mého názoru je asociační dohoda nesmysl, protože Ukrajina nesplňuje a dlouho, pravděpodobně desítky let, nebude splňovat kritéria pro vstup do EU. Je to politicky nestabilní a děsivě zadlužený stát, který nezkrachoval jen proto, že americké finanční kruhy odkoupily část jeho dluhů. Asociační dohoda je pouze cesta k okrádání obyvatel Evropy. Miliardy z EU, které směřují na Ukrajinu lze považovat za vyhozené peníze na podporu amerických zájmů, které rozkradou oligarchové. V Evropě by rozhodně našly lepší uplatnění. Rozdíl je v tom, že americké korporace již na Ukrajině koupily, co se dalo, nebo využily ukrajinský majetek, především úrodnou černozem jako jistinu proti půjčkám. Ukrajina je fakticky kolonií Mezinárodního měnového fondu, který je především americkým ekonomickým nástrojem. Nad ukrajinskou těžbou břidlicového plynu se vznáší velký otazník, protože je v podstatě nerentabilní a jeho naleziště jsou ve značné míře na území ovládaném separatisty. Evropská unie nezíská za svoje peníze nic, nanejvýš příliv imigrantů z rozkradené země. Spojené státy získají prostory k pěstování geneticky upravených obilnin, které budou ničit evropské zemědělství ekonomicky a obyvatele zdravotně.
Měli bychom asociační dohodu schválit bez připomínek, anebo je možné uvažovat o návrhu poslance ČSSD Jaroslava Foldyny, který ve své připomínce zohledňuje některé problematické aspekty kyjevské vlády a ukrajinské ekonomiky? Případně je vůbec odpovědné asociační dohodu schvalovat, když i Angela Merkelová hovořila o tom, že tento dokument není vstupenkou Ukrajiny do EU?
Již z předešlé odpovědi vyplývá, že asociační dohoda je porušením kritérií EU a nic dobrého nepřinese Evropanům ani Ukrajincům. Měli bychom ji odmítnout. Paní Merkelová je svým poskakováním mezi zájmy Německa a USA doslova trapná.
Východoukrajinští povstalci se prý vzdali plánu na existenci samostatného Novoruska. Nedávají tím zapravdu Kyjevu v jeho „protiteroristické operaci“, když vlastně říkají „Zkusili jsme to, nevyšlo to, tak na to kašleme?“
Již dávno před tím, než mi byl v srpnu minulého roku vystrašenými televizními potentáty zakázán vstup do ČT, jsem říkal, že se jedná především o občanskou válku mezi Ukrajinci. Rovněž jsem tvrdil, že Rusko separatistická území nechce a nepřevezme. Můj názor se nezměnil. Důvodem je fakt, že jsou ekonomicky neživotaschopná. Dohodnout by se měli opět Ukrajinci, a to rychle, než oligarchové rozkradou i finance z Evropy. Rusko dokáže tamní situaci ovlivnit i bez střílení. Ukrajina je na něm ekonomicky životně závislá. I nikoli ideální životní podmínky obyvatel na Krymu budou rájem ve srovnání s ukrajinskou realitou. Miliony Ukrajinců pracujících v Rusku budou vyprávět o stabilní zemi, kde sice vládne kapitalismus, ale také pořádek, vládcové kradou rozumně a nechávají žít i svoje poddané. K něčemu takovému má Ukrajina daleko.
Ruský prezident při setkání s prezidentem Milošem Zemanem prý řekl, že Rusko hodlá dodržovat minské dohody do posledního písmene. Český ministr zahraničí ale nedávno prohlásil, že Rusko opět posílá na východ Ukrajiny vojáky. Jak to tedy je? Kdo plní nebo neplní dohodu Minsk II?
Minsky jsou velká komedie. Minsk I byl z bezpečnostního hlediska lepší než Minsk II, a přesto nevydržel. Problém je v tom, že USA již ztrácejí půdu pod nohama z hlediska možnosti vyvolání války s Ruskem. Aktuálně již pravděpodobně takový scénář nemá prioritu. Dokladem je ostatně nedávné varování ze strany USA prezidentu Porošenkovi, aby zastavil svoje válečnické choutky. Momentálně se vymýšlejí blbosti jako ruský útok na litevský plynový terminál a američtí vojáci nadšeně cvičí střelbu z tanků u ruských hranic. To je podle reprezentantů EU v pořádku, ba doslova mírumilovný čin. Ale prověrka ruského letectva, které je několikanásobně slabší, než letectvo NATO v Evropě je nepřátelská provokace a doklad ruské agresivity. Osobně jsem toho názoru, že ruští vojáci jako dobrovolníci, instruktoři, poradci atp. na separatistických územích jsou, což ostatně tvrdím už téměř celý rok. Pochybuji však o tom, že by tam byly aktuálně organické jednotky ruské armády. Rusko v podstatě nemá důvod posílat na separatistická území další vojáky. Spíš se dá očekávat, že budou postupně odcházet.
Podle zbrojního analytika Jaroslava Štefce je možné zaznamenat zbrojení na obou stranách ukrajinského konfliktu a můžeme proto očekávat vypuknutí většího konfliktu. Očekáváte to?
Kolegu Štefce znám řadu let z práce na ministerstvu obrany jako člověka, který používá hlavu k myšlení, nikoli vnikání do pozadí nadřízeným. Proto byl vyhnán, zatímco jiní to dotáhli na vysoké posty doma i na velitelství NATO. Stačí jen používat hlavu správným způsobem. Podle toho také vedení našeho ministerstva i NATO vypadá. Přehlídka sluhů cizích zájmů, mnohdy zcela bezcharakterních překabátěných bolševiků a agentů sovětské rozvědky. Podivné, doslova novátorské označení zbrojní analytik pravděpodobně vymyslel nějaký vojenský expert z ČT 24. Hodnocením počtů výzbroje zahraničních armád se totiž zabývají zpravodajci, případně jejich analytici. Zbrojní analytik se obvykle zabývá konstrukcí či technologií výroby zbraní a munice, případně zbraňových systémů. To tedy úvodem. Kde se válčí, tam lze obvykle zaznamenat zbrojení. Opačný vývoj by byl nevšední raritou v celé známé historii válek. Separatisté už toho moc nenazbrojí, Rusko k jejich vyzbrojování ztrácí důvod. Byly by to vyhozené peníze a mezinárodní problémy. Ukrajinská vláda se snaží zbrojit, ale bez velkého výsledku. Vůdcové americké zahraniční politiky a jejich „Sancho Panzové“ z EU už pravděpodobně, bohužel dosti pozdě, zjistili a hlavně pochopili, že Ukrajincům nechybí zbraně, ale vojáci ochotní bojovat za zisky oligarchů. I na to už jsem upozorňoval. Nedávný mediální povyk kolem dodávek zbraní na Ukrajinu tedy vyšuměl jak vánek z hor. Zbraně by se mohly octnout za úplatu nejen v rukou separatistů, ale i ruských zbrojních analytiků. Vypuknutí většího konfliktu nečekám, zvláště po varování pana Kerryho ukrajinskému prezidentovi. Ani jedna strana konfliktu není schopna aktuálně vést rozsáhlé útočné operace. Spojené státy by válku na Ukrajině, která by pod nějakou záminkou přerostla ve válku NATO s Ruskem a na účet Evropy, uvítali. Problém je v tom, že převážná většina obyvatel Evropy se do boje za americké zájmy nehrne, i když zkorumpovaní politici, média, neziskovky a aktivisté dělají, co mohou. Ale povykování všemožných českých televizních a internetových odborníků o ruském nebezpečí si ještě užijeme dost.
Co současné vnitroukrajinské politické dění? Spekuluje se o výměně vlády, oligarchové bojují mezi sebou a ekonomika dál propadá. Navíc dokonce už i renomované západní listy píší o tom, že Kyjev dosud žádné skutečné reformy neprovedl.
Jak jsem již uvedl, Ukrajina je v katastrofální ekonomické situaci, daleko horší, než například Řecko. Polovina jejího exportu míří do Ruska. Prakticky bez něj nemůže existovat. Produkty jsou v EU nezajímavé nebo nekonkurenceschopné. Nikdo tam nechce investovat, protože riziko je obrovské. Navíc tam bují korupce, politické a ideologické násilí a kriminalita. Můžeme mluvit o vládě oligarchů, kteří rozkradli zemi. V současnosti mohou rozkrást ještě pomoc z EU. Vzhledem k chudobě většiny Ukrajinců lze provádět jakési ekonomické reformy jen obtížně. Výrazné zvýšení cen benzínu, nafty, elektřiny a dalších komodit vrhne velkou část obyvatel hlouběji pod hranici bídy. Přitom mezi lidmi je plno zbraní. Mnoho Ukrajinců se tak dostane do pozice marxleniských proletářů, kteří už nemají co ztratit s výjimkou svých okovů. Buď utečou do zahraničí, nebo bude druhý Majdan. Zároveň nelze dlouho živit přerostlou armádu a ještě zbrojit. Smysluplnou reformou by bylo vyhnání oligarchů a zabavení jejich nakradeného majetku. Ale něco takového přece není v demokratické zemi možné. Vývoj na Ukrajině bude ještě zajímavý, ale pro většinu Ukrajinců neradostný. Země se každopádně vylidňuje, takže by si tam různí Porošenkové, Jaceňukové a další mohli dovézt nějaké islamisty, aby udělali radost strýci Obamovi či tetě Clintonové. Konec konců jí přispěli více než deseti miliony dolarů na volební kampaň. A potom, že na Ukrajině nejsou peníze.
Evropská unie, v jejímž zájmu zcela jistě není mít vedle sebe destabilizovaného a rozvráceného souseda, bude Ukrajinu i nadále sanovat a „půjčovat“ jí peníze. Proč ale není finanční pomoc jasně podmíněna přísnými reformami, demokratizací a dodržováním lidských práv? Nebo by nás nemělo zajímat, že finančně pomáháme zemi, jejíž aparát podporuje oslavování banderovců a potírá opoziční média? A do jaké míry Brusel dohlíží na dodržování minských dohod i ze strany Kyjeva?
Díky hlouposti a lumpárně svojí politické reprezentace se vedení EU dostalo na Ukrajině do vleku USA a platí za to. V první řadě dopadem takzvaných sankcí na vlastní obyvatele. Samozřejmě rozhazuje peníze svých občanů, nikoli platy zkorumpovaných byrokratů. Jak jsem již uvedl, reformy na Ukrajině jsou v podstatě mimo realitu. Z Ukrajiny bude pravděpodobně černá díra na peníze jako Kosovo, kde si kupují nemovitosti náčelníci islamistických teroristů a válčí mezi sebou. O tom se ovšem v ČT 24 nemluví. Z hlediska demokracie a lidských práv to na Ukrajině vypadá jako v Libyi či Afghánistánu. Pravdu má ten, kdo má moc, tedy peníze na placení soukromé armády, případně podporu ze zahraničí. Momentálně se tam provádějí politické čistky a lustrace. Nelze se divit cestě českého demokrata a bývalého šéfa ÚSTRu Žáčka. Pod pláštíkem boje proti vnitřnímu nepříteli a ruským agentům se tam krade, loupí, vraždí a vyřizují se účty.
Ani jsem netušil, že na Ukrajině jsou ještě nějaká opoziční média. Něco takového je možné spíš ve zločinném a nedemokratickém Rusku diktátora Putina, kde může (pro)americký plátek Novaja gazeta beztrestně lhát a napadat politickou reprezentaci podporovanou 90 % obyvatel. A u nás jej nadšeně citují jako odborný a objektivní informační zdroj. Pokud by si nějaké periodikum dovolilo něco takového v USA, tak by ho pracovníci FBI a justice v souladu s platnými zákony svižně zrušili pro neamerickou činnost. Politici v Bruselu se především starají o americké zájmy, takže na Ukrajině a v Pobaltí se mohou veřejně roztahovat nacisté a fašisté, kteří by v EU končili v kriminále. Jenže v americkém boji proti Rusku je dobrý nacista, islamista, terorista i kriminálník. Kdyby Brusel podmínil poskytnutí finanční pomoci Ukrajině vytvořením koridoru kolem území separatistů, který by kontrolovaly mezinárodní síly, bylo by po většině problémů. Jenže potom by nešlo denně povykovat z Kyjeva o útocích separatistů. Neochota a výmluvy z Kyjeva z hlediska realizace bezpečnostního koridoru jasně ukazují, kdo chce válčit. Bez válečného napětí a politického teroru, které zaslepují mnoho Ukrajinců, by se totiž režim v Kyjevě pravděpodobně už zhroutil. Jenže něco takového nelze se nemůže dařit do nekonečna.
Jak je to se současnou realitou v Ruské federaci? Někteří komentátoři mluví o přitvrzování propagandy, posilování cenzury a opoziční novináři se cítí pod větším tlakem. Jak Rusko uspělo s reformou ekonomiky? Bude Putin schopen uspokojit materiální nároky obyvatelstva?
Přitvrzování propagandy je v aktuální politické situaci zcela logické. Můžeme to vidět v Rusku, EU, USA a především v ČT 24. Tam se už nedělá nic jiného než jednostranná neobjektivní propaganda. Řádění Novoj gazety, případně jiných aktivistů, tedy agentů a dnes již ilegálních amerických neziskovek, tedy rezidentur v hybridní válce proti Rusku není zrovna dokladem tvrdosti tamní cenzury. Nelze se divit, že opoziční novináři placení z USA se cítí pod tlakem, jestliže ruského prezidenta a vedení země podporuje až 90 % obyvatel. Jsou tam logicky považováni za blbce a zrádce a moc dobře to vědí. Možná se někteří přesunou do přátelštějšího českého prostředí a budou šířit svoje lži a nenávist za dolary v našich médiích.
Reforma ekonomiky se nedá dělat za měsíc. Podle mého odhadu to potrvá až pět let. Potom budeme moci hodnotit. Do té doby ovšem dojde v mezinárodní politice k řadě změn, takže možná nebudou reformy potřebné v celém rozsahu. Kromě toho je zde nezanedbatelný spojenec, Čína. Obyvatele Ruska vytrénovala občanská válka, druhá světová válka, nacistický teror, ekonomická blbost chruščovovských a brežněvovských politruků, perestrojka i jelcinovský korupční režim, který měl evidentně ukrajinský oligarchický scénář. Až na prodejnou malou menšinu proamerických aktivistů nemají zájem stát se americkou kolonií ukrajinského typu. Lze předpokládat, že dočasné zásobovací problémy zvládnou, byť občas se zaťatými zuby. Mají totiž perspektivu, že nebudou posledními žebráky ve vlastní zemi. Mnozí Evropané jim jednou budou z multikulturního ráje TTIP závidět. Do vlasti a národa se vyplatí investovat, což ruské vedení včas pochopilo.
Do jaké míry je možná dohoda mezi Západem a Ruskem? Někteří analytici hovoří o tom, že nastává doba opětovného usmiřování USA a Ruska. Washington prý přehodnocuje své zahraničněpolitické priority, protože víc než Ukrajina je pro něj nyní zásadnější situace na Blízkém východě, především kolem Sýrie nebo jednání o íránském jaderném programu. Vnímáte to stejně? Dělají Spojené státy dobře, že se v tomto chtějí s Ruskem sblížit, anebo to bez Moskvy nepůjde?
Otázkou je, co vlastně označujeme za západ. Amerického finančníka, bruselského korupčníka, občana Německa s průměrným platem 2 500 EUR, českou levnou pracovní sílu v německé fabrice, polského katolíka, českého bezvěrce, vietnamského obchodníka, islamistického přistěhovalce, nebo ukrajinského fašistu? Co je spojuje, kdo z nich reprezentuje ten slavný západ? Západ je mýtus minulosti, který byl zničen americkým ekonomickým pseudoliberalismem a multikulturalismem. Občanská válka na Ukrajině prokázala, že americké politice se nedá dlouhodobě věřit, protože se drží desítky let zastaralých schémat války proti Rusku. Jen hledá jiné záminky a cesty k získání další kolonie. Spojené státy se s Ruskem sblížit nechtějí, potřebují jen oddechový čas před dalším tažením. K jejich smůle jich už všude mají plné zuby. Američan je nepřítel pro většinu obyvatel v Latinské Americe, Asii i Africe. I ve spojeneckých zemích typu Saúdské Arábie mají rádi USA jen ti, kteří vládnou a zároveň se bojí vlastních občanů. Proto se strýc Sam tlačí s TTIP do Evropy. Tady má obdobné spojence jako v Saudské Arábiií, jen to nejsou muslimové, prozatím.
Poslední dobou lze pozorovat, že si Barack Obama příliš nerozumí s Izraelem, nedávno celkem ostře kritizoval premiéra Netanjahua. Kde hledat příčiny možných neshod? USA byly vždy vnímány jako silný spojenec Izraele. Co tím může Washington sledovat?
Neoficiálně se spekuluje o tom, že Obama je tajný muslim, takže na něj má vliv muslimská protiizraelská propaganda. Izrael navíc neprojevil dostatečné nadšení pro stupidně vedené americké tažení na Ukrajině. Logicky, jestliže tam mají výrazné slovo fašisté odvolávající se na vzory osvědčené v době holocaustu. Jak jsem již kdesi uvedl, americká zahraniční politika je v současnosti tak bezohledná a bezcharakterní, že je schopna hodit svého spojence přes palubu, pokud by tím něco získala v boji za ovládnutí Evropy a proti Rusku. V praxi to vidíme ve spojenecké Evropě, která se ničí nesmyslnými sankcemi, vyhazováním peněz ukrajinským oligarchům a riskuje válku s Ruskem pro americké zájmy. Islamisté jsou dlouhodobými spojenci USA ve válce s Ruskem a zároveň nepřáteli Izraele. V současnosti mají za úkol zlikvidovat s americkou pomocí Sýrii a zároveň jako uprchlíci rozvrátit a destabilizovat Evropu. Mezi islamisty můžeme v současnosti započítat i převážnou většinu takzvaných Palestinců, kteří bojují jako teroristé proti Izraeli. Na přání USA se jim dostává podpory od řady zkorumpovaných politiků v Bruselu i v jednotlivých členských státech EU. Jenže Izraelci mají svoje zkušenosti a nehodlají prodat svoji vlast nějakému multikulturalismu s islámskou tváří, což amerického prezidenta popouzí.
Jak nahlížíte na současnou debatu kolem kvót pro přerozdělování uprchlíků jednotlivým členským zemím EU? A jak by se Evropa měla k masivní imigraci ze serveru Afriky zachovat? Přijímat a pomáhat všem nebo se zcela uzavřít?
Takzvané uprchlíky je třeba jednoznačně odmítnout. Jsou to vesměs mladí černoši v bojeschopném věku, zatímco ženy a děti prakticky chybí. Proto je třeba jim vysvětlit, že svobodu, demokracii, lidská práva a blahobyt si budou muset vybojovat a odpracovat doma. Evropa je přelidněná. Především je třeba vycházet z principu reciprocity, tedy kolik našich obyvatel tam, tolik od nich k nám. Vytvořit pro ně uzavřené sběrné tábory, kde budou žít do ukončení bojů doma a poté tam budou přepraveni na náklady svojí země. Preferovat jako dočasné imigranty (!) rodiny s dětmi, ostatní poslat domů i násilím. Jestliže nebrání svoje rodiny, k čemu jsou dobří? Pravděpodobně si chtějí v Evropě udělat další a na ty doma kašlou. Neznají jazyk, většinou nic neumí, takže budou automaticky parazitovat na evropském sociálním systému a rozvracet evropskou společnost. V naprosté většině jsou muslimové, což v převážném množství vytváří potenciální bezpečnostní problém. Řeči o hodných muslimech jsou mimo realitu. Kde je ta většina hodných v praxi, proč se extrémistů nezbaví? Část z uprchlíků jsou členové skupin organizovaného zločinu a někteří pravděpodobně i teroristé. Nedávno to uvedl libyjský ministr vnitra. Představa, že nás multikulturně milují je doslova úchylná. Jsou to vesměs rasisti, kteří nemají rádi bělochy, nanejvýš jejich dcery, majetek a sociální systém. Evropa je evidentně nepotřebuje, přičemž imigrace má být zasloužená výsada, a nikoli právo. Desítky let posloucháme o úžasných kladech multikulturalismu. Zajímalo by mne, jaké jsou jeho přínosy. Ve Švédsku multikulturně vzrostl počet znásilnění, Paříž je špinavá, přes Kosovo tečou do Evropy drogy. V Berlíně nedávno táhly skupiny imigrantů a vykřikovaly, že nás všechny pobijí. O tom ČT 24 samozřejmě neinformuje. A německá policie se stará o Pegidu. Přijímat bychom měli pouze použitelné a perspektivní odborníky. Ostatní ať se afričtí bojovníci za americké zájmy multikulturně obohacují islámem, drogami, násilím a AIDSem doma, nebo mohou vyrazit do USA.
Islámský stát vítězí, přestože proti němu bojujeme. Jak je to možné? Jaké jsou reálné možnosti Západu IS zničit? A čím si vysvětlit politiku USA vůči Bašáru Asadovi, který ale také proti islámským radikálům bojuje, a my mu de facto podrážíme nohy?
Sýrie je ilustrativním příkladem americké politické bezohlednosti. Prezident Asad bojuje evidentně proti islamistickým teroristům. Určitě není horší demokrat, než saúdské panstvo, které financuje islamistický terorismus po celém světě. Problém je v tom, že Asad má dobré vztahy k Rusku a o syrské území má zájem Turecko, americký spojenec v prostoru Černého moře. Takže teroristé jsou prohlášeni za umírněné a jsou vyzbrojováni přes Turecko. Přebytečné posílá strýc Sam do Evropy, aby mu je živila a páchala tak ekonomickou a etnickou sebevraždu. Takzvaný Západ může porazit povstání v Iráku, ale nezastaví nástup islamismu, pokud ho budou USA podporovat. Islamisté mají navíc evidentně vysokou bojovou morálku. Dokladem jsou sebevražední útočníci, včetně žen. Když islamisté prohrají v Iráku, přesunou se jinam. Nakonec se v rozvrácené Africe spojí proti USA a EU. Na rozdíl od Evropanů a Američanů, kteří se dopracovali k vrcholu sobeckosti, dokážou islamisté držet pohromadě, mají společnou ideologii, opírají se o prověřené hodnoty rodiny a kmene, neváhají spolupracovat v boji proti příteli a nelitovat obětí. Můžeme, či spíše musíme zastavit jejich přesun do Evropy, jako to udělalo Japonsko nebo Austrálie, kam jednoduše nesmějí. To není otázka politických mediálních hrátek mezi takzvanou pravicí a takzvanou levicí, ale prostého přežití Evropanů. Aktuální střet probíhá mezi evropskými vlastenci a americkými zájmy. Imaginární ohrožení Evropy Ruskem a války na dohled od Evropy, stejně jako islamizace Evropy jsou jen produkty americké zahraniční politiky.
