Kukuška

Julie Peresild hraje legendární snajperku Ljudmilu Pavličenko

20. 4. 2015, Petr Ďoubalík,

Ljudmila Pavličenko, Viktor Coj, Polina Gagarina – film “Bitva za Sevastopol” (2015), video – hudba – text – překlad – procvičení ruštiny

2. 4. 2015 měl premiéru nový rusko-ukrajinský (!!!) film “Bitva za Sevastopol (ruský název)/Nezlamna (ukrajinský název – Nezlomná, Nezničitelná). Můžeme ho vnímat jako vyjádření pocty vynikající sovětské (ukrajinské) snajperce Ljudmile Pavličenko, která je hlavní hrdinkou filmu a scénář se přidržuje jejího životního příběhu. Ve filmu zní známá písnička od Viktora Coje v podání Poliny Gagariny: Kukuška (Kukačka).

Upoutávka filmu s Kukuškou:

Ljudmila Pavličenko (1916-1974), zdroj:zde
Nejznámější snajperka (odstřelovačka) všech dob, snad se jí přezdívalo i “lejdy smrt”. Prožila 250 dnů a nocí při zoufalé obraně Sevastopolu (Krym), za rok zneškodnila 309 fašistů, z toho 36 snajperů. V roce 1942 raněna, později vyslána s delegací do Kanady a USA, kde ji přijal prezident F. D. Roosevelt a jeho žena Eleanor (a velmi přátelsky i Ch. Chaplin). Jako vůbec první občan SSSR vstoupila do Bílého domu. Legendou se stal její projev v USA, kdy se pokusila zatlačit na otevření druhé fronty.
Tento projev je věrně zachycen i v novém filmu, můžete porovnat s originálem – v následujícím videu od páté minuty.

skutečná Ljudmila v roce 1943

filmová Ljudmila v roce 2015

“Je mi 25 let, na frontě jsem už stihla zničit 309 fašistických agresorů. Nezdá se vám, džentlmeni, že se už trochu dlouho schováváte za mými zády?”

Projev v USA od 5 minuty (krátký dokument o L. Pavličenko):

A v novém filmu zde od 3:10-4:00 minuty. Pozor – video je pouze výběrem několika scén z filmu, ne filmem!:

Pavličenko na fotografii se Sidorem Artemievičem Kovpakem (1887-1967, legendární velitel a organizátor partyzánské výlky na Ukrajině, dvojnásobný hrdina SSSR, vyznamenán ještě za války, kovpak wikipedie):

Pavličenko a Kovpak

1942

Ljudmila Pavličenko

Ve filmu zní písnička “Kukuška”, kterou složil a zpíval Viktor Coj:

Viktor Coj

Viktor Coj (1962-1990)
coj wikipedie
Otec Korejec, matka Ruska. Coj byl lídrem sovětské rockové kapely “Kino”, jeho hvězda, i přes počáteční překážky ze strany úřadů, strmě stoupala. V konci osmdesátých let se jeho písnička “Chci změny” (Choču peremen, 1986) stala hymnou Perestrojky. V devadesátých letech, po jeho smrti, se teprve odvysílal rozhovor, kde Coj přímý politický (“perestrojkový”) záměr v textu písničky nepotvrdil a postupně se tak stala z hymny nadějí hymnou oklamané generace. Neoklamal ji Coj, oklamala ji hra na Perestrojku a následující “divoký východ” v počátku devadesátých let.

V roce 1990 mu tleskalo přes 60 000 diváků na moskevském olympijském stadionu (Lužniky). Koncert byl vynikající a nikdo netušil, že je poslední. Zemřel mladý (28) za volantem auta a tak zůstane samorostlým originálním hudebním idolem, který nikdy nezestárne. Jeho fanoušci se utěšují představou, že by se jistě nestal takovým, jako jsou současné celebrity. Kdoví. Naše česká Přestavba nám za těch 25 let dokázala s “celebritami” pěkně zamávat. Viktor Coj i v době největší hudební slávy pracoval v kotelně a tvrdil, že ho to prostě baví…

Jeden z hlavních sovětských deníků, “Komsomolskaja pravda”, otiskl následující komentář o Cojovi a jeho smyslu pro mládež celého národa:

“Coj znamená více pro mladé lidi našeho národa než jakýkoliv politik, celebrita nebo spisovatel. Důvodem je to, že Coj nikdy nelhal a nikdy se nezaprodal. Byl a zůstává sebou. Je nemožné nevěřit v něj… Coj je jediný rocker, u kterého není rozdíl mezi jeho obrazem a jeho skutečným životem, žil tak, jak zpíval… Coj je poslední rockový hrdina.”

Viktor Coj se skupinou Kino

Kukačka v podání autora:

A “hymna Perestrojky”:

Nakonec ještě Polina Gagarina, která nazpívala Kukušku pro nový film:

Polina Gagarina

Text a překlad Kukušky:

Виктор ЦОЙ – Кукушка
Viktor Coj – Kukačka

Песен еще не написанных сколько?
Скажи, кукушка, пропой.
В городе мне жить или на выселках,
Камнем лежать или гореть звездой. Звездой.

Písní ještě nenapsaných, kolik?
Řekni, kukačko, zapěj.
Budu žít ve městě nebo na samotách,
Ležet jako kámen nebo hořet hvězdou. Hvězdou.

Солнце мое-взгляни на меня,
Моя ладонь превратилась в кулак,
И если есть порох-дай огня. Вот так…

Slunce moje – vzhlédni na mě,
Moje dlaň se změnila v pěst,
A jestli ve mně je střelný prach – dej tam oheň. Takhle…

Кто пойдет по следу одинокому?
Сильные да смелые
Головы сложили в поле в бою.
Мало кто остался в светлой памяти,
В трезвом уме да с твердой рукой в строю. В строю.

Kdo půjde po osamělé stopě?
Silní a smělí
hlavy položili na poli, v boji.
Málokdo zůstal v blahé paměti,
Při zdravém rozumu a s tvrdou rukou v řadách. V řadách.

Где же ты теперь, воля вольная?
С кем же ты сейчас
Ласковый рассвет встречаешь? Ответь.